Zajímavý námět. K Johnsonovi. Jeho argument, že Evropa je demokratická a zároveň postrádá jednotící autoritu,jež by ji silově a morálně vedla, je nonsens. Nic takového nelze dosáhnout ve společenství evropských, vícejazyčných států s odlišnými kulturami. Jedna autorita by znamenala jednoho vůdce, centrum jenž by to celé centrálně řídilo bez akcentu na reálné potřeby států a ostatní státy by se tomu museli podvolit proti své vůli. To by mohl být ten Hitler, o kterém Johnson hovoří. A ten zde není, místo toho mají státy stále ještě velkou míru autonomie a Brusel jen určuje směřování klíčových ekonomických, legislativních ale i obranně strategických témat, témat skrze své zákonodárné mechanismy, snaží se o vydávání směrnic, zákonů vyhlášek. V EU je demokracie, i když se pokusy o koordinaci celkové situace EU skrze Brusel řadě států v mnohé nelíbí, protože pro ně nejsou v určité chvíli výhodné, zachována. Nikdo nás z Bruselu nenutí volit anebo nevolit ve své zemi určité strany, které nechceme atp., nikdo nám centrálně z Bruselu neomezuje svobodu tisku. Nicméně směrnic a legislativy z Bruselu je hodně. Celé bych to viděla v tomto kontextu: Boris Johnson je aktivní v kampani pro opuštění UK v referendu a už se zúčastnil asi 300 srazů. Jeho vládní strana je v rozštěpu, řada z významných osobností z vlády i MP podporuje Brexit a on je jejich tváří. Proti Brexitu je ale většina konzervativců, labouristů, zelených, liberálních demokratů. Za Brexit je UKIP a Respect Party. Takže srovnání s Hitlerem a EU je v rámci Jonsonova ideologického boje pro Brexit. Mimochodem UK má v rámci politiky v poválečných letech silnou tradici srovnávání čehokoli s Hitlerem. S Hitlerem se běžně srovnávají frakce anebo politici podporující Palestinu a snahu o řešení problematiky Israel s přejmenováním na stát Palestina. S Hitlerovým režimem se srovnává stát Israel zase v rámci proslovů MP, kteří jsou proti Izraeli a jeho bojkotu dvojstátního řešení Israelskopalestinské otázky.

MP označují druhé MP vbritském parlamentu za Adofly Eichmany v rámci svého ideologického stranickéhoboje. Prostě je to v UK nyní vzhledem k Brexitu těžce teatrální.

... já si taky myslím, že všichni lidé jsou si rovni... ale všichni lidé nejsou stejní - a to je ten problém, který se inženýři lidských duší snaží tak usilovně vyřešit...

... rovnost vnímám podobně jako kolega níže, tedy rovnost v právech, povinnostech a příležitostech...

... a ještě bych dodal - bolševici, neobolševici, fašisté a ostatní sociální inženýři se snaží zajistit stejnost lidí právě tím,že potlačí rovnost...

Nechci si hrát na chytráka, ale v reakci na Váš článek z 11.05.(Tisíc znaků na talíři č.7) jsem napsal v podstatě to samé, co tvrdí Boris Johnson.

Jinak, absolutní rovnost je utopie.Lidé by si měli být rovni v právech a příležitostech, ale také v povinnostech a odpovědnosti za své konání.Chybí jasné nastavení mantinelů, a, především nekompromisní vymáhání jejich dodržování.

A co jsem vám na to tehdy odpověděl? Jinak v druhém odstavci máte jistě pravdu, ale jak jsem napsal už panu Turnerovi, i tak by se někteří lidé cítili ubíženi.

Utopické projekty jsou asi staré jako lidstvo samo, mají však snad i svůj význam. Navíc je také asi dobré rozlišit, jestli se původní idea zvrhla nebo to už byla lumpárna od začátku. Achnaton, Kristus nebo Buddha to asi mysleli dobře, jestli i Napoleon, Hitler a Lenin, to už si nejsem moc jistý. EU asi nevznikla jako zločinná organizace, proto si myslím, že ji čeká spíše proměna a ne propadliště dějin.

Myslím si to také, že projde spíš transformací, a také jsem nehodnotil to, k čemu jednotliví lidé přirovnávali a přirovnávají projekt sjednocené Evropy. Jen jsem poukázal na to, že představy rovnosti lidí jsou sice krásné, ale jsou jen iluzemi, protože v reálu si lidé prostě rovni nejsou. Lze jen zajistit rovné podmínky pro osobní realizaci lidí, ale i tak se budou mnozí cítit ukřivděně, neboť i schopnosti lidí se v rovných podmínkách prosadit nejsou stejné. A to vše za předpokladu ideálního fungování systémů, co teprve ve skutečných podmínkách.

Jenomže stejně tak platí, že každý je někdy hlupákem a jindy chytrákem. Každý chvilku řeže pilku. V tom jsme si všichni rovni.

V tom máte samozřejmě pravdu, jenom ty chvilky nejsou stejně dlouhé.