Mně glosa o tisíci znacích přijde jako těžká forma, která potřebuje novinářskou erudici ( stručně, jasně a trefně k meritu věci), a ta nespadne z nebe. Vy ji máte a asi i proto se vám zdařila. Vkus čtenářů je však pro mě záhadný. Nedokážu pochopit relativně vysokou čtenost toho "před televizí nadávajícího důchodce"( nevzpomenu si, jak se jmenuje, a vím, že jste také důchodce, ale ne myšlením), jehož rádoby glosy mi přišli úplně mimo.

Je to těžká forma. Mám ale trénink. Dva roky jsem psal do novin týden co týden glosu, která nesla název "Na dvaceti řádcích" a vždycky to mělo právě těch dvacet řádků. Člověk musí psát s tím vědomím, že se nemůže moc rozkecávat a musí jít k podstatě. Pamflety jsou také těžká forma. Vkus zdejších čtenářů je mi také záhadou. Ovšem těch většinových. Pro mě je důležité, že oba texty "Tisíc znaků na talíři" získaly nějakou karmu už při zhruba sedmdesáti přečteních. A ještě důležitější je, že si mohu procvičit pregnantní vyjadřování.

Jo, to už jsem byl hned ráno. To se mi asi poslední dva roky stává, že mi je v jedné vteřině dobře a ve druhé, jako bych měl velice silnou chřipku nebo tak něco. Vezmu jeden paralen a za pár hodin je to v pořádku. Tohle mi vyvolal jeden lék, co jsem bral na bolest při hexenšusu. Aby čert tu doktorku, co mi ho předepsala, po poli honil.

Tak to je dobře, že jsi fit. Ale jak to píšeš, mám k lékům velmi odtažitý vztah. Je to chemická pakáž, a člověk nikdy neví, co to udělá. Mám něco obdobného s lékem na tlak. Když ho nevezmu, tak bych natáhla brka A taktéž mám vztek, že mi byl předepsán.

Tak nějak...Ale ten hokej byl tedy lepší, než popisované. Už jsi Jardo, o.k.?