Svoboda slova! Co je to?

Přečetl jsem si text Czexit?! – v současnosti nejčtenější blábol na blogu idnes.cz, k tomu 237 dalších blábolů v diskuzi. Chtěl jsem přidat také svůj blábol, ale pak jsem si řekl, nechám to být, mám svých starostí a radostí dost.

Záměrně jsem nazval všechno blábolem, ale mohl jsem klidně pejorativní výraz blábol nahradit termínem myšlenka. Nic by se nestalo, protože každý pohled na nějaký problém je podle postmodernistické koncepce stejně validní. Skvělá myšlenka nebo stupidní blaf, všechno je jedno, žádná pravda neexistuje. Text Czexit?! pojednával o otázkách kolem možného vystoupení Česka z Evropské unie, a tedy o všelidovém referendu na toto téma, potažmo o přímé demokracii vůbec. Má však každý člověk (oprávněný volič) právo o tak složité otázce rozhodovat? Rozhodně! Je to ale rozumné? Na to je těžké odpovědět!

Koncept přímé demokracie vychází z toho, že všechna moc pochází od lidu a že ten lid je svobodný, a to zase souvisí se svobodou slova či projevu. Co je ovšem svoboda slova? Jednak je to svoboda vyjadřovat se bez cenzury a bez omezení, a jednak svoboda informace a myšlenky přijímat, vyhledávat a rozšiřovat jakýmkoli způsobem, bez ohledu na použité prostředky, a je úzce spjata s konceptem svobody myšlení. 

A to je právě ten malér – svoboda slova je spjata s konceptem svobody myšlení, nikoli s konceptem plácat nesmysly, lhát, mlžit, manipulovat, dezinterpretovat, dělat si z vážných věcí šoufky. Svoboda slova tedy očekává určitou úroveň myšlení a aspoň minimálně seriózní přístup. Ostatně koncept svobody myšlení vznikl už dávno a nepředpokládal, že těchto svobod budou užívat úplně všichni, nýbrž jenom ti, kteří mají co říct. Nebo se snad někdo domnívá, že si takoví hlasatelé svobody a nezávislosti myšlení, jako byli Rousseau nebo Voltaire, představovali, že se bude veřejně vyjadřovat každý hokynář či dělník? 

Dokonce ani u nás na konci roku 1989, když se volalo po svobodě slova nejhlasitěji, si nikdo nemyslel, že ji bude využívat kdekdo. Souvisí to s tím, že když se řekne občan-volič, každý si představí spíš slušně oblečeného, pracujícího a odpovědného člověka než zbědovaného feťáka, který se zajímá jen o to, kde sežene prachy na další dávku. Oba jsou ale lidé a oprávnění voliči (pokud není ten druhý zbaven svéprávnosti). Kromě toho všichni „tradiční“ uživatelé svobody slova (politici, novináři, filozofové…) si vytvářejí jistý obrázek o těch, kterým adresují své projevy, a k tomu obrázku patří, že obecenstvo chápe, co jsou fakta a co jsou argumenty. 

Avšak s rozšířením internetu a sociálních sítí přestaly veškeré předpoklady platit. Prakticky všechny bariéry bránicí svobodě projevu bez omezení padly, obecenstvo se nesmírně rozrostlo a zejména stoupl počet lidi, kteří nerozumí ani rámcově problémům, o kterých dostávají informace, natož aby chápali jejich podstaty a souvislosti. Sice ani dřív nebyla většina lidí v obraze, ale dnes mají možnost se vyjadřovat i k otázkám, které jsou pro ně španělskou vesnicí vysoko v horách, a tak se také vyjadřují. Je to zcela nový fenomén. Poprvé v lidských dějinách se stalo, že i lidé z vrstev, které nikdo nikdy nebral v potaz, dostali šanci snadno, pohodlně, bez nutnosti projevit odvahu a demonstrovat na náměstích a vlastně anonymně mluvit do věcí, o nichž dosud rozhodovali jen privilegovaní. 

Mají si za takových okolností nechat líbit, aby jim kdejaký elitář předhazoval, že jsou hlupáci? To ani náhodou. Naopak to dají vyžrat těm kavárníkům odtrženým od lidu. Lze se potom divit, že se přimknou k populistům, kteří jim naopak říkají, že jsou důležití? Že jsou to právě oni, kdo mají právo přímo demokraticky rozhodovat, například o czexitu? Navíc to není vůbec tak (vrátím-li se pro ilustraci k volbě prezidenta), že voliči Zemana byli jenom hlupáci bez vzdělání a voliči Drahoše pouze ti chytří a vzdělaní. Stejně tak není pravda, že za Zemanem stojí jen lidé s takzvaným zdravým rozumem a proti němu jen elitáři. Volby ukázaly, že národ je rozdělen na dvě zhruba stejné poloviny, v nichž jsou zastoupeny přibližně paritně hlupáci i chytří, vzdělaní i nevzdělaní, elitáři i obyčejní lidé… 

Dělicí čára mezi oběma „tábory“ vede jinudy. Na jedné straně stojí ti, kteří chtějí, aby se o ně někdo postaral, aby za ně vyřešil všechny zásadní problémy, aby jim dal jistoty pro jejich životy, kteří věří, že jim je někdo schopen ukázat cestu, aby o ní nemuseli sami přemýšlet. Na straně druhé jsou potom ti, kteří hledají správnou cestu sami a hodlají se sami o sebe postarat a podílet se na řešení zásadních problémů a nečekají, až jim někdo nabídne nějaké jistoty, nýbrž se o ně přičiňují sami.

Nebo ještě názorněji. V roce 1992 použil Miloš Zeman v argumentaci ve Federálním shromáždění proti referendu o rozdělení Československa, citát psychiatra Cyrila Höschla, že třetina obyvatel této země je slabá duchem, že každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik, že zhruba polovina obyvatel má podprůměrný intelekt. Dnes je pro referendum o setrvání nebo vystoupení z EU (ač říká, že bude hlasovat pro setrvání a že je eurofederalista). Zároveň Zeman proslul výrokem, že jen idiot nemění názory. Dělicí čára tentokrát vede mezi těmi, kteří věří, že Miloš Zeman změnil názor na lidi i referendům, a mezi těmi, kteří jsou přesvědčeni, že si myslí stále to samé a pouze změnil taktiku k dosažení svého úspěchu a vítězství.

Koneckonců je to legrační a Zeman to dobře ví. I kdyby bylo referendum o vystoupení z EU, žádný czexit se konat nebude, protože si většina lidí spočítá, že si v rámci EU žijí jako vepři v erži a navíc mají i na koho nadávat. Stačí jen nějak zařídit, aby ten milion lidí nemusel platit pohledávky, které vůči nim uplatňují věřitelé a exekutoři. A legrační, i když spíš tragikomické, je i to, že máme mnohem větší svobodu slova, než jsme kdy vůbec mohli doufat, ale žádné štěstí, radost a uspokojení nepřinesla. Co má člověk ostatně ze svobody, když úplně stejnou svobodu mají i ti druzí?