- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Následující text se však navzdory perexu nebude zabývat ani tak svazky homosexuálů jako některými aspekty manželských svazků mužů a žen, a hlavně předsudky spojenými s nimi, ale i předsudky obecně. Je nabíledni, že manželství souvisí s plozením potomstva. V dávných dobách totiž manželství vzniklo – napíšu-li to poněkud cynicky – kvůli právní úpravě prodeje ženy, respektive její dělohy, tedy schopnosti rodit děti příslušnému muži. O čem ostatně svědčí česká slova, že si muž ženu „bere“ a že se žena „vdává“?
Od těchto „diluviálních“ dob prošlo manželství dlouhým vývojem, nabylo v různých zemích mnoha podob a doznalo řady právních úprav. Ač hlavním účelem manželství nepřestalo být dle zákona založení rodiny a řádná výchova dětí, muži a ženy vstupují do manželství i z důvodů právních, sociálních, finančních či náboženských, které jsou vesměs účelové, ale jistě i z důvodů emocionálních. Pokud má však jít o manželství muže a ženy, dnes už se téměř nikdo nepozastavuje nad účelovými, respektive zištnými důvody sňatků, a to ani v případech, kdy uzavírají manželství starší či staří lidé, u nichž plození dětí nepřichází do úvahy. Předsudky v tomto směru, zdá se, postupně vymírají. Tedy vymírají.
V roce 1974 natočil režisér Rainer Werner Fassbinder, enfant terrible nejen tehdejšího západoněmecké, ale i světové kinematografie, vynikající film „Strach jíst duše“. Šlo v něm o to, že na starší ženu Emmi Kurowski (hrála ji Brigitte Mira), která má za sebou krušný život, se ani budoucnost příliš neusmívá. Je už léta vdovou, její tři děti jsou dávno z domu, a protože se nevyučila ničemu „pořádnému“, na živobytí si vydělává jako uklízečka. Ač by měla všechny důvody k zahořknutí, uchovala si Emmi radost ze života. Jednoho dne, když hledá úkryt před deštěm v jedné arabské putyce, narazí však na muže svého života, o 30 let mladšího černého gastarbeitera Aliho (hrál ho El Hedi ben Salem).
Rainer Fassbinder rozvine kolem partnerského života této krajně nezvyklé dvojice – staré Němky a mladého černocha – úžasné drama stylem, jaký ovládal jenom on. Hlavní roli v něm hrají samozřejmě předsudky rodiny Emmi, jejích přítelkyň i společností obecně. Když si jednou Emmi stýská, proč nikdo z okolí jejich vztah nechápe a nenávidí ji za to, že se dala s Alim dohromady, řekne Ali, že v jeho rodné zemi mají přísloví, které zní – strach jíst duše. Znamená to, že strach jí, tedy požírá lidskou duši, avšak Ali, jenž neumí dokonale německy, použije infinitiv „jíst“ a první pád slova duše.
Podobnou myšlenku vyjádřila řada slavných lidí. Například německo-francouzský osvícenecký přírodovědec a filosof Paul Heinrich Dietrich von Holbach řekl: „Když má člověk strach, přestává uvažovat.“ Nebo americký filozof, esejista a básník Ralph Waldo Emerson prohlásil: „Strach vždycky pramení z nevědomosti.“ Také kyrgyzký spisovatel a publicista Čingiz Ajtmatov řekl: „Strach postrádá soudnost.“ Filmový Ali přitom považoval právě předsudky za zplozence strachu. A měl jistě pravdu. Předsudky jsou nepochybně výrazem strachu z neznámého, neobvyklého.
Lidé odedávna, když se setkali s něčím dosud nevídaným a neslýchaným, měli dojem, že se zhroutí svět, dosavadní hodnotový systém, když se to nebývalé prosadí. Například katolíci z křížových výprav proti husitům byli zděšeni z táborských žen-bojovnic. Avšak ani mnozí husité si na ně nemohli zvyknout. I husitský kazatel Jakoubek ze Stříbra řekl, že „velmi neslušný jest, jako svini pancieř, tak ženě boj“. Tehdy byla totiž vnímána bojující žena jako odporující vžitým křesťanským hodnotám. O řadu staletí později říkali odpůrci volebního práva pro ženy, za které naopak bojovaly sufražetky – kdo to jakživ slyšel, aby žena volila.
Vrátím-li se nakonec k manželství i pro homosexuály, tak jeho odpůrci skrývají svůj strach z nevídaného a neslýchaného, své předsudky za starost o základní hodnoty, na kterých spočívá naše společnost. Jejím zájmem, stejně jako státu je údajně zachování výlučnosti manželství pro svazky mužů a žen. V dlouhém procesu legalizace stejnopohlavních manželství v USA soudce oblastního federálního soudu ve státě Massachusetts v červenci 2010 zpochybnil platnost federálního zákona USA „Defense of Marriage Act“ (zákona na obranu manželství) tím, že „iracionální předsudky nikdy nepředstavují legitimní státní zájem“.
S jednou takovou absurdní obavou jsem se setkal i ve zdejších diskusích. Kdyby prý bylo uzákoněno manželství i pro homosexuály, nikdo by nevěděl, zda má dotyčný manželku či manžela, a on nechce být považován za gaye. Ve filmu „Strach jíst duše“ vystupoval také domácí Emmi, který velmi lpěl na tradicích a zvyklostech. Právě proto se domáhala jedna kamarádka Emmi, aby jí potvrdil, že vztah staré Němky a mladého černocha je nemorální. Domácí však překvapivě řekl něco ve smyslu – je to sice neobvyklé, ale nic nemorálního na tom nevidím.
Další články autora |