Myslím, že problematice spolupráce s StB v dnešní době sluší takovýto odlehčený fejetonový nebo satirický přístup. Pominu-li usvědčené nebo spravedlnosti uniknuvší zločince, tak bych ty různé "práskače" rozdělil na do dvou skupin. Na ty, kteří se kají a je jim hanba a na ty, co vinu popírají nebo se všelijak vymlouvají. Kdo je kdo, není těžké určit.

Dnes už ty spolupráce či nespolupráce a jejich obsahy nikdo nerozkryje. Takže zbývá jen to odlehčení.

Pane Kvapile, nevím, jestli jste měl nějaké osobní zkušenosti se skutečnými estébáky, tzn. placenými členy STB, většinou důstojníky. Asi ne, ale já ano. Zkoušeli to na mě, ale protože na mě neměli nic, čím by mě mohli vydírat, a navíc jsem byl v té době zástupcem šéfredaktora Tvorby, tedy v postavení, ve které jsem jim mohl celkem úspěšně vzdorovat, neuspěli. Ale dyž pak po roce 1989 spatřily světlo světa seznamy tzv. spolupracovníků STB (dosti neúplné, protože všechny pro nový režim perspektivní osoby z nich byly tehdejším ministrem vnitra, lidovcem Sacherem, odstraněny, upozornila mě manželka, která je na rozdíl ode mne četla, že je v nich nemálo mých přátel a známých. Tak jsem se do té "žumpy" ponořil a našel jsem jich celkem sedm. Hned mi bylo jasné, na co, nebo jak je dostali. Peníze ani kariéra to nebyly. Zato hrozba soudního procesu a následného trestu odnětí svobody a těžkého postihu jejich rodin ano. Jeden měl na krku pohlavní styk s nezletilým prostitutem, druhý trest za nedovolené opuštění republiky, do které se sice vrátil, ale až po vypršení silvestrovské amnestie, další falšování dokladů své politrické "čistoty" atp.

A uvědomil jsem si, že i když mě tenkrát vyhledávali čím dál častěji, mé odmítání raket SS 20, rozmísťovaných na našem území, či mé názory na mnohé vedoucí partajní funkcionáře určitě svým řídícím důstojníkům nehlásili, jinak by mi nebyly nabízeny další a další funkce. Jinými slovy řečeno, mnozí tzv. spolupracovníci STB dokázali své "povinnosti" v té nejlepší české tradici ošvejkovat. Líčím to i ve svém "dobře utajeném" románu Odcizená krajina. Takže Nohavica mi nevadí ani v nejmenším, zato mi vadí ti, co už čtvrt století prodlužují "dočasnou" platnost lustračního zákon (i když na mě osobně se nevztahuje) a využívají princip kolektivní viny vůči svým konkurentům... Jinak se mi Váš fejeton líbil, takže jsem mu zvýšil karmu

Byl jsem v jejich merku, jak mi zjistil můj kamarád Vladimír Hučín, ale moc jsem o tom neměl přehled. Nicméně si uvědomuji, že "spolupráci" různých lidí s StB je těžké nějak paušálně posuzovat. Ve fejetonu mi šlo spíš o slovní a významovou hříčku "zpívali o lidech v písních a na StB". Potažmo jsem se jaksi vysmíval populárním zpěvákům, kteří byli ochotni jít režimu na ruku, což často vysvětlovali tím, že chtěli prostě zpívat lidem, které nechtěli připravit o své umění, ve skutečnosti zcela postradatelné. Takhle se to těžko vysvětluje, ale pokud se vám fejeton líbil, nejspíš vám je zřejmé, o co mi šlo. Děkuji za vlídné přijetí fejetonu.

děláte mi s tím Nhavicou samou radostjá Vám vážně přepošlu ten článek mého kamaráda, jak se jej zastal...

moc fajn, Jaroslave.. teď mám frmol,ale ještě to lépe pročtu, líbí se mi.... jen drobnost lingua .... mám zo všetkého.... není tam spíše? ale to nevykřijuji , jen se ptám....

krásnou neděli.... no když si pravý muž zanotuje - už jste si odpočinul?

Pochopitelně tam mělo být "zo" a už jsem to opravil. Teď si nejméně dva měsíce moc neodpočinu. Mám práce jako na kostele, takže dřu jako Bulhar. V Pirinu jsem viděl Bulhary, jak makali na opravě kostela a opravdu to byla spousta dřiny. Takže oba příměry jsem zažil v reálu, tudíž jsou platné. Jinak si zpívám pořád, i když jsem unaven, nemocen, nebo je mi normálně blbě z práce. Zpívám sice špatně, ale o to s větší chutí. Při chvílích se nyní učím zpívat francouzsky Marseillaisu, podle toho, jak jí nezapomenutelně zazpívala Mireille Mathieu (před ní ji zpívala i Edit Piaf). Je to vážně zážitek jí slyšet. Předtím jsem se naučil zpívat od Marlene Dietrich píseň "Sag mir, wo die Blumen sind". Tu už umím německy celou. Začal jsem se učit od Dietrich i "Lili Marleen" a od Engelberta Humperdincka "Please release me (let me go)", nově (relativně) to u nás nazpívala Lucie Bílá s názvem "Plyn".

Hmm ..., z faktu, že "díky tomu, že (někteří) zpívali i estébákům, si můžeme i dneska pustit rádio a stále vychutnávat jejich staré a věčně zelené pecky" tedy moc nadšený nejsem.

Máte pocit, že já ano?

Perfektní, jako vždy.

Děkuji moc pěkně.