Alkohol a alkoholismus je vždy silné téma. Jen nevím, jaký byl hlavní motiv a sdělení tohoto vašeho článku. Pokud budu vycházet z nadpisu, tak určitě nemohu souhlasit, protože mimo série filmů s Menšíkem a Kňažkem, vynikajících Úsměvů smutných mužů s výborným Švehlíkem jr. a vámi uvedeným dílem, jsem nic podstatného, co by připomínalo ten "roztržený pytel", nezaznamenal. Ta vaše úvaha o tom, že pocit jedinečtosti vyléčeného alkoholika je sama o sobě docela zajímavá. Zvláště pak v souvislosti s uvedením vaší dobrovolné, alkoholové abstinence. Vůbec nejzajímavější je pak pro mne vaše pozdější zjištění, že jste celou dobu požíval alkohol pouze pod "tíhou okolností", protože vám vlastně doopravdy nikdy nechutnal! Tak proč jste ho, proboha, pil!?? To vám někdo držel pistoli u hlavy?

Nesouhlasím také s tím, že pro většinu lidí není vyléčený alkolik objektem nehodným obdivuji, ale pouze člověkem, který "se vrací do normálu". Co je "normál"? Takové ty proklamace a kecy, že normální je nekouřit, nepít alkohol, nemít nechráněný mimomanzelský sex, nehrát hazardní hry, nepůjčovat si na zbytné věci na vysoký úrok - ty zní velice líbivě a nelze než s nimi souhlasit. Ale sledoval jste někdy, co považují za "normální životní styl" reklamy, které buší že všech stran do "normálních lidí ten "skutečný nirmál" ve stylu "nevaž se - odvaž se!"?!

Já ty lidi, kteří podlehli jakýmkoli démonům a dokázali se jim vzeořít, obdivuji a smekám před nimi. Protože oni se "do normálu" nevracejí. A do závislosti spadli z mnoha, často i lidský pochopitelný h důvodů. Nebo protože jen nemají to štěstí jako ti, kterým sice alkohol chutná, ale jejich "vrchol alkoholického kopce" je stále ještě v nedohlednu... Tož idu do sebe kopnút ranní hořčičák slivovice!

Přeji vám i Karlovi hezký, bezalkoholový den!

Děkuji za obsáhlý příspěvek. Text měl původně řadu odkazů na zpovědi hlavně alkoholiček. Byly však u nich fotky, na které jsem neměl "licenci", tak helpdesk přesunul text na mou osobní stránku čili do ztracena. Teprve, když jsem odkazy odstranil, vrátil článek na hlavní stránku. Tím se ovšem stalo, že skoro nic nevypovídá o roztrženém či natrženém pytli zpovědí.

Na to se v textu ptám také, co je normál. O tom, že je normální nepít a nekouřit, není ale třeba pochybovat, neboť člověk se nerodí jako kuřák nebo konzument alkoholu. Rodí se ale jako sexuální bytost, hazard čili riskování je v lidech také zakódované, stejně jako touha po snadném zisku.

Je ovšem fakt, že k opojným látkám se lidé, jakož i jiná zvířata, také rádi uchylují. A to je odpověď i na vaši otázku, proč jsem pil, když mi to nechutnalo, a sice kvůli tomu opojení, při kterém na chvíli odplouvá například stres a člověku se zvedá nálada, takže se pak jeví svět krásný. Poněvadž jsem byl ale před volbou, jestli podporovat alkoholem ničení zejména svých jater v důsledku vedlejších účinků léků, které jsem musel a musím brát na svou nevyléčitelnou nemoc, nebo se vzdát alkoholu, a ještě nějaký čas žít, zvolil jsem druhou variantu a zjistil, že se vlastně opájet nepotřebuji. Takže ono až tak úplně dobrovolné nebylo.

S nějakými alkoholiky-recidivisty jsem mluvil a také od nich něco četl, takže vím dost bezpečně, že jim ten obdiv scházel.

No a pokud jde o reklamu, mám státnice z public relations, respektive z propagace, jak se to tehdy nazývalo, a napsal jsem diplomku na téma, jak reklama ovlivňuje životní styl. Takže jsem sledoval a sleduji, jaký životní styl reklamy propagují. A také něco málo vím o tom, že se reklama a PR snaží životní styl sama "budovat" vytvářením potřeb, a hned nabídkou jejich uspokojení.

V médiích se pak slučují zprávy a komentáře o špatných událostech a dobré zprávy z reklam o možnostech uspokojení potřeb, jež člověk neměl nebo si je neuvědomoval, dokud mu je příslušná reklama nevnukla.

Dle mého názoru neroztrhl a ani váš blog to nepotvrzuje. Jeden medializovaný případ není pytel

No ono těch případů bylo víc, ale odkazy na ně jsem kvůli fotkám, které obsahovaly, musel odstranit.