Textař, novinář a bývalý majitel sázkové kanceláře Michal Horáček oficiálně ohlásil, že bude kandidovat na českého prezidenta. Stalo se to, co všichni už dlouho očekávali a nyní kdekdo spekuluje, jakou šanci má vyhrát.
Nechci přidávat vlastní spekulace a oportunisticky říkám – uvidíme, jestli vyhraje. Přečetl jsem si ale zde na blogu o Horáčkově kandidatuře, že „na první pohled však jeho program vypadá jakoby inspirovaný intelektuály a poněkud připomíná heslo, které proslavilo prvního polistopadového prezidenta Československa a Česka Václava Havla“. Ta slova vyhlížejí jen jako konstatování, ale čertovo kopýtko je ve slově „však“ a pak v tom Havlově heslu, jež nebylo vyřčeno, a sice „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Slůvko „však“ není sice nositelem významu, ale v citované větě vyjadřuje, jakoby intelektuální inspirace jinak třeba dobrý program diskvalifikovala.
A co zlého je na tom, chce-li někdo, aby pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí? Snad jen, že toho nelze všeobecně dosáhnout a ono heslo je tedy nereálné. Hesla ovšem bývají nadnesená. Jedno z mnoha hesel Velké francouzské revoluce „liberté, égalité, fraternité“, čili „svoboda, rovnost, bratrství“, rovněž nikdy nebylo bezezbytku uskutečnitelné. Nicméně touha po pravdě, lásce, svobodě, rovnosti a bratrství je přirozená a legitimní, ač se často jeví jako bláhová, může být nebezpečná a někdy i zhoubná. Tyto vlastnosti má ale každá velká myšlenka. A co inspirovalo a motivovalo toho, kdo nějakou takovou velkou myšlenku vyslovil, je zase něco úplně jiného.
V jiném textu zde na blogu jsem se dočetl, že Michal Horáček v souvislosti s ohlášením kandidatury na prezidenta „...o svých životních motivech neřekl zatím ani slovo“. Autor pak ještě napsal ve vazbě nato, že se s Horáčkem osobně poznal: „Nejdříve chtěl vydělat velké peníze. To se mu podařilo. Později chtěl napsat velký román. Což se mu, alespoň zatím, nepodařilo. A teď tedy zatoužil i po »zvěčnění«.“ Tak si to shrňme – Michal Horáček kandiduje na prezidenta, protože se chce zvěčnit a jeho program inspirovali intelektuálové, kteří se hlásí k heslu Václava Havla, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Odhlédnu-li od toho, že si to může někdo pouze myslet, ale s určitostí neví nic, nespatřuji na těch motivech a inspiracích stále nic tak hrůzostrašného.
Připouštím ale, že některým a možná mnohým takové motivy a inspirace mohou připadat přímo hororové. Komu? Například těm, co si myslí, že k Havlovu heslu se hlásí akorát tak nějací havloidi, pravdoláskaři, samozvaní elitáři, zkrátka celá pražská kavárna, totiž banda ničemných žvanilů, odtržených od reálných problémů běžných lidí, kteří jenom vzletně, ale planě filozofují. Kdo jsou tito lidé konkrétně a kdo je asi jejich kandidátem na prezidenta v budoucích volbách? Ani o tom nebudu spekulovat, to ať udělá, kdo chce. Podle mě žádná pražská kavárna neexistuje a všechna uvedená označení jsou jen nálepkováním. Pokud někdo neví, co to je, tak podle teorie nálepkování (eliketizace, labellingu) se určití jedinci stávají tím, za co je označili jiní lidé.
Proč ale lidé vlastně vůbec nálepkují? Poněvadž pro mnohé je důležitější, kdo něco říká a dělá, než to, co říká a činí. Netvrdím, že není dobré vědět, kdo je kdo. Vím, jak falešně zní, když třeba komunista mluví o demokracii. Chápu, že není od věci znát, jak se kdo choval v různých časech a situacích. Každý by měl však vždy a u každého člověka zvažovat, zda je podstatnější, co právě dělá a co prosazuje, nebo to, kým byl a o co usiloval dříve. Určitě je to velice těžké a žádá si to přemýšlení. Nálepkování je snazší, protože nevyžaduje žádné zvláštní hloubání. A pátrat po motivech a inspiracích toho kterého člověka je úplně marné, neboť je nelze nikdy zcela rozkrýt. Motivy musí odhalovat snad jen kriminalisté u pachatelů zločinů.
Hledat motivy a inspirace, co vedly například Michala Horáčka k tomu, aby kandidoval na prezidenta, je k ničemu. Aspoň si myslím. Každý se ho ale na ně může zeptat a doufat, že mu je prezidentský kandidát prozradí. A hned potom může začít spekulovat, jestli Horáček sdělil pravdu a zda své skutečné motivy a inspirace sám opravdu zná. A tak stále dokola. Člověk si kolikrát říká, že ví, co ho k čemu vede, když se nad tím pak ale poctivě zamyslí, zjistí, že motiv byl třeba úplně jiný. Koneckonců, kdo ví, co přesně inspirovalo a motivovalo Václava Havla, Václava Klause či Miloše Zemana, aby usilovali o prezidentský post?
Odkazy na texty, z kterých jsem citoval:
http://janbarton.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=564723
http://jaroslavcejka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=565350
