Proč lidé pijí alkohol? Důvod se vždycky najde...

Alkoholismus – mužský – je „vděčným“ tématem pro média i „diskuse běžných lidí“. Dnes se ale dostal do popředí i ženský alkoholismus, o čemž svědčí umělecky zpracované různé „zápisky“ alkoholiček.

Ilustrační obrázek vytvořila AI Microsoft Designer

K tomuto textu mě inspirovala diskuse o zdravotním kolapsu populární ženy, která v minulosti prošla řadou alkoholových eskapád a postihla ji také tragédie v podobně smrti potomka. Je zajímavé, že i když nemírně pila už před zmíněnou tragédií, jsou někteří lidé schopni celou věc převrátit a vnímat neštěstí jako důvod k pití alkoholu. Záměrně nejsem příliš konkrétní, neboť nezáleží na tom, o koho se jedná, jelikož mi jde o souvislost mezi pitím alkoholu, které se u některých lidí změní až v závislosti na jedné straně, a vnějšími podněty či důvody ke konzumaci lihových nápojů na straně druhé.

Je příznačné, že každý, kdo se stane závislým na pití nápojů s obsahem alkoholu a podstoupil „úspěšné“ léčení, vnímá svůj příběh jako jedinečný, a z osobního pohledu má vlastně pravdu, ale z hlediska druhých jde často o banální případ. Možná ne pro všechny, ale pro mnohé tak přijde po vystřízlivění z chronické opilosti ještě druhé probuzení, a to z pocitu, že bude za svůj „boj s démonem alkoholu“ obdivován. Jistě lze souhlasit s tím, že normální je nepít, přesto ale většina lidí alkohol pije, prý osm z deseti Čechů, denně údajně skoro deset procent dospělé populace. V Česku žije tedy desetina přiznaných či nepřiznaných opilců čili závislých na alkoholu.

Proč však lidé vůbec konzumují alkoholické nápoje? Jednak je alkohol vysoce tolerovaná a obchody nabízená droga, kterou navíc vydatně podporuje reklama, viz reklamy, jež hlavně pití piva prezentují jako součást naší kultury, sportu, zkrátka jako něco v tom smyslu, že když se pije pivo, je svět v pořádku, a jednak lidé povařují obecně pití alkoholu, a to včetně adiktologů, za běžnou věc. I tito lékaři alkoholikům říkají, že chtějí-li svou závislost překonat, že už nikdy „nesmí“ pít, místo toho, aby je přesvědčovali, že mají proti ostatním výhodu, že už nikdy „nemusí“ pít alkohol.

Alkohol prostě k lidem odedávna patří. Je ho plná historie, jakož i slovesné, výtvarné i hudební umění. Neobejde se bez něj žádná soukromá zábava, ani žádné veřejné akce a podniky. Pití alkoholu je v lidech natolik zakořeněno, že se ptají, když vidí abstinenta: proč vlastně žije? Je to jistě poněkud nadsazený výrok, ale ilustruje, jak mají lidé pití alkoholických nápojů hluboko pod kůží.

Přesto ale mnozí „tuší“, že konzumovat alkohol není tak úplně samozřejmé, proto i po tisíciletých zkušenostech s ředěným etanolem hledají pokaždé „důvody“ k napití. Je to jistě jen předstírání, ale hledání důvodů, proč se napít, je oblíbenou činností. Jen málokdo svému okolí prostě řekne: jdu chlastat. A tady jsou ty důvody. Pije se z žalu i radosti, kvůli neúspěchu i úspěchu, kvůli tragickým i šťastným událostem, životním výhrám i prohrám, neboť se sejde společnost, setkají se přátelé, sejde se rodina, ale stejně tak kvůli tomu, že se člověk cítí osamělý.

Jelikož vyjmenované i nevyjmenované důvody k pití jsou zcela protichůdné, napovídá to, že ve skutečnosti žádné vnější nejsou. Pro pití alkoholu totiž nikdy není důvod mimo konkrétního člověka, ani pro nárazové, ani pro mírné, natož pro pravidelné a návykové. Důvod, proč lidé pijí alkohol, je samotný alkohol. Lidé pijí alkohol, protože existuje. Jinými slovy pro jeho omamné účinky, které jsou či mohou být příjemné, rozjařující a povzbuzující. Když to ale někteří jedinci s pitím přehánějí, že se stanou závislými, pijí už jen proto, aby jim nebylo blbě, respektive aby mohli vůbec existovat, jak si myslí.

Svůj text jsem napsal jako připomínku před blížícím se silvestrem a námět do nového roku.