- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Váš blog i diskuse vedou vždy k zamyšlením, která je radost číst... (co se nám přitom redakce snaží sdělit "TOP"kou, mi občas uniká )
Děkuji. Ty TOPky také moc nechápu, ale je mi to jedno.
Vaše kritika prezidentova rozhodnutí je nepřiměřeně tvrdá, a to nikoli k prezidentovi, ale k pachateli činu i k jeho rodině. Pokud někdo způsobí smrt své ženy a svého dítěte, tak je to situace, kterou si NIKDO, kdo to nezažil, není schopen představit. Je to asi nejhorší tragédie, kterou člověk může zažít. Ani v užití návykové látky nelze spatřit úmysl někoho zabít – tím méně členy vlastní rodiny.
Trest odnětí svobody pro takového člověka možná naplňuje literu zákona, ale jinak postrádá smysl. Podstatné totiž je, že o jeho propuštění naléhavě žádala jeho rodina, takže evidentně mají dobré vztahy. Důležitou roli hraje také fakt, že pachatel má ještě dalšího syna, který ztratil nejen matku a sourozence, ale uvězněním viníka také otce.
V odůvodnění milosti pro onoho pachatele se píše, že "úmrtím je doživotně a nejpřísněji potrestán především on a jeho druhý nezletilý syn". Podle Vás jsou to "prázdné řeči". To je cynismus. Co je "prázdného" na faktu, že smrtí matky a sourozence a uvězněním otce trpí především pozůstalý syn? Má nevinné dítě trpět steskem po otci jen proto, že Vy chcete, aby byl pachatel potrestán podle zákona? A navíc jde o pachatele, jehož trest se evidentně neodehrává ve vězení, ale do konce života bude probíhat v jeho hlavě.
Já osobně mám velký problém s omilostněním Kajínka. Ale milost pro onoho pachatele nehody na mne skutečně působí jako akt milosrdenství a nikoli jako zvůle panovníka.
Pro omilostnění Kajínka nemám ani to nejmenší pochopení. Pro případ tohoto muže mám pochopení pro prezidentovo rozhodnutí (sám jsem měl nejdřív tendenci se na věc dívat jako prezident a jako vy), ale přemýšlel jsem o tom a usoudil, že je to špatné rozhodnutí. Je to můj názor a o věci se dá jistě diskutovat.
Já jsem třeba přišel o dceru, navíc to nezavinil nikdo, zemřela na nemoc, takže se částečně dokážu vžít do té situace. Nicméně se nechci vžívat do problémů a pocitů člověka, který zcela nezodpovědně sedne za volant buď opilý nebo zfetovaný, naloží své nejbližší, fatálním způsobem ohrožuje sebe, svou rodinu a další nevinné lidi na silnici, způsobí havárii a smrt dvou lidí, vystaví své druhé dítě situaci, kdy přišlo o celý zbytek rodiny a pak se dovolává on a jeho další příbuzní milosrdenství, pochopení a soucitu. Jaký soucit měl on se svou rodinou a s ostatními lidmi na silnici, když ve stavu ovlivnění návykovými látkami vyjel na silnici?
Já takové lidi na silnici nechci a nechci ani, aby jim to prošlo. Cynismus je na vaší straně, když s lehkým srdcem obhajujete zločinné jednání člověka. KAŽDÝ ví, že nesmí řídit opilý ani zfetovaný KAŽDÝ je povinen to vědět a když to nerespektuje, počíná si zločinně.
Nehledě k tomu, že soudy jistě vzaly v potaz všechny okolnosti případu a vynesly odpovídající rozsudek s odpovídajícím trestem. Nepochybuji o tom, že byla stanovena lhůta, po které může být před koncem trestu na podmínku propuštěn. Takže ano, je to podle mého názoru akt zvůle, i když, opakuji, v tomto případě chápu, proč prezident uvažovat tak, jak uvažoval. Myslím ale, že je to nedomyšlené.
Marně jsem hledal informaci, k jak vysokému trestu byl dotyčný odsouzen a kolik z toho má již za sebou. Že bych něco přehlédl ?
Přesně to jsem kritizoval již včera. Tato zásadní informace v článku, řekl bych úmyslně, chyběla. Ale to by pak to rozhodnutí nebylo takovým terčem.
Prezidentské milosti jsou sice středověké, ale svúj význam stále mají. Jde o akt lidského milosrdentsví. Jistěže, jak s touto nakládat ? Chápu akt V.Havla - byť snílkovský počin po r. 1989. Nechápu V.Klause - omilostnění rozkrádaček. Chápu M.Zemana - Kájínka, každé % obliby je dobré + další příspěvek hradu k rozložení společenské morálky v ČR. Pak kupodivu i oceňuji jeho poslední milost , řidiči - otci a manžela . Zde význam trestu - jeho výchovný účel v base, asi těžko očekávat. Je v trestu svědomí až do konce života. Takže s milostí souhlas ...
Milosti se vám mohou jevit významné, pokud nevěříte justici, že dokáže případ správně posoudit. V textu jsem napsal, že Miloše Zemana chápu, ale nesouhlasím s jeho krokem a vysvětlil jsem proč.
Z tohoto je ten případ docela dobře pochopitelný: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2017/II._US_2027_17_an.pdf Také tam vysvětlují retributivní a konsekvencionalistický aspekt trestání; připadá mi, že se až moc přikláníte k tomu prvnímu.
Jak Zemana nemám rád, tuto milost mám za správné rozhodnutí.
Ano, přikláním se k tomu prvnímu, jestli je to až moc, je otázkou do diskuze. Já zkrátka nemám pochopení pro lidi, kteří chlastají jak zjednaní a druhý den ráno si myslí, že jsou v pořádku a vyvezou rodinu do loutkového divadla.
Jestli mám či nemám Zemana rád, jsem vůbec nebral v úvahu. Svým způsobem ho chápu, ale nesouhlasím s ním.
Doporučuji ,,nevyzobávat" a podávat info o zdůvodnění celou, viz. : Omilostnění si podle hradu přáli také ostatní pozůstalí, kteří o chlapce po dobu otcova uvěznění pečují.
P.S.. navíc dosti z Vašeho článku vyčnívá, ,,že holt zas ten Zeman" Jinak i viz, diskuze.
Vyčnívá? To spekulujete. Já Zemana v tomto případě chápu, ale nesouhlasím s tím krokem.
O tom, že si to přáli pozůstalí, se v textu zmiňuji. Doporučuji nepřehlížet.
Vycházíte z nesprávného pojetí. Prezidentská milost není kvůli změně (opravě) rozhodnutí justice. Soud nějak rozhodl podle zákona a podle toho je trest zřejmě přiměřený, ale zákon nepokryje všechny složitosti života. A soud nemůže (v tomto případě je to kvůli dítěti, nikoli pachateli) překvalifikovat čin, aby mohl snížit trest pod zákonnou hranici.
Jak víte, že je milost skutečně v zájmu dítěte? Usoudil tak prezident, ale to neznamená, že je to pravda. Řekl bych, že soud tohle všechno v úvahu vzal. Kromě toho se lze proti každému rozsudku odvolat, a to několikrát, a pak ještě existují opravné prostředky. Píšete, že justice nepokryje všechny složitosti života. S tím souhlasím. Myslíte si však, že prezident je postihne?
Zrušení práva prezidenta udělovat milosti by asi znamenalo změnu ústavy, k tomu by se sotva našla dostatečná podpora.
Milost se v Ústavě nevyskytuje.
Pár poznámek:
1. O tom, jestli a jaké má nebo nemá místo prezidentská milost v moderním právním státě, by dle mého názoru měli rozhodnout občané - týká se to předevšich jich samotných! (co třeba v referendu?). Mimochodem, v referendu NEJDE o to, co je a co není "správné" (ostatně, jak vlastně definovat nějakou "globální správnost"?), ale projevení vůle většiny. Spousta lidí (mnozí z nich se často považují za intelektuály) tohle nechápe.
2. Nevím, jestli bych v tomto konkrétním případě já osobně milost udělil nebo ne, ale udělení milosti (v tomto případě) naprosto chápu. Neznám člověka, který by někdy za život neudělal jedinou botu. Vy ano?
3. S argumentem, že je nebezpečné, když si vysoce postavení hrajou takříkajíc na boha v souvilosti s prezidentskou milostí PLNĚ souhlasím. Stačí si přečíst některé zdejší "skvosty" vyznavačů té jediné pravdy - upřímně se děsím dne, kdy tací lidé dostanou do rukou nějakou reálnou moc.
Ad 1. Myslím, že rozhodování o tom, zda milosti ano nebo ne, není otázkou pro referendum. Týká se to totiž trestního práva i jiných druhů práv, jakož i celého právního systému a právního státu, a to jsou vysoce odborné otázky, a k tomu se těžko může někdo z laiků kvalifikovaně a odpovědně vyjádřit. Mé negativní stanovisko k milostem je pouze můj osobní názor a kdokoli může mít jiný názor, který je stejně relevantní.
Ad 2. V tomto případě prezidenta také chápu. Neznám člověka, který neudělal chybu, sám jsem se jich nadělal dost. Chyby však mají různě silnou závažnost a různě velké důsledky, a pokud jde o trestné činy, jsou tu soudy, aby posoudily vinu a trest.
Ad 3. Souhlasím.
Když mají ten institut mají zachován v USA a jinde, tak proč my bychom ho měli rušit jako první? Stačí, když budeme poslední.
Proč máme být poslední? Kromě toho v USA je prezidentský systém, takže je situace malinko jiná, ale jen malinko.