Když tak člověk putuje blogovou džunglí slov a myšlenkovou pouští, je jasné, že se brzy unaví, a to pak hledá, někdy i zoufale, kde si odpočinout…
Pro poutníka je nejlepší odpočinek pod stromem, který skýtá stín před pálavou a částečně tvoří i štít před deštěm. A to i pro poutníka virtuálním světem. Virtuální strom jej chrání před výhní zloby, různých výpadů i třeskutých vtipů, a před deštěm keců, často neschopných. Ani virtuální strom není však vždy jen bezpečný a vlídný.
Nejde pouze o to, že na něm vězí rozliční ptáci, kteří dokážou vykonat svou potřebu přímo na vás. Může se vám totiž stát i to, že si sednete pod suchou haluz, která skrývá všeliké hrozby. Tak předně taková suchá haluz může být nahnědlá nebo narudlá, podle toho, čím byla dříve naroubovaná, případně muže ty barvy plynule střídat. Není ani vyloučeno, že na ní mohou naskakovat fialové strupy, z kterých se otřásá.
To potom na vás budou všechny ty barvy bezustání opadávat. A co hmyzu může do haluze nalézt. Nehodlám tu havěť vyjmenovávat všechnu. Stačí snad připomenout naše české šváby, které občas přijedou navštívit z východu rusi a kolem toho dopuštění poletují roztodivné můry, z nichž nejnebezpečnější jsou ty s oky na křídlech.
Bývaly doby, kdy tahle suchá haluz bujela životem, proudila v ní čerstvá míza a rostlo na ní šťavnaté listoví. Avšak ty doby jsou dávno pryč. Tak dávno.
