Spisovatelka Irena Fuchsová zde nedávno uveřejnila článek „Kdo jsou voliči ANO“, v němž se snaží s pomocí citace textu Jiřího Hanáka z Lidových novin vysvětlit, že volit hnutí ANO Andreje Babiše bylo a je zcela přirozené.
Podle Ireny Fuchsové se nemůžeme „bývalým členům KSČ divit, že volí Andreje Babiše, který je bývalý člen KSČ, stejně jako oni“. Prý na to přišla náhodou díky listopadovým debatám s lidmi, kteří nemají, stejně jako ona, rádi oslavy 17. listopadu. A proč je nemají rádi? Zřejmě proto, že byli po 17. listopadu 1989 upozadění, neboť zelenou dostali ti, kteří ve „straně“ nebyli.
Bylo by asi poctivější, kdyby paní Fuchsová napsala, že ji a lidi, jež smýšlejí stejně jako ona, stále děsně štve, že vůbec došlo k událostem, které vedly k pádu normalizačního režimu komunistů, že nadále nevládne „strana“, k níž se ani nemusel dodávat přívlastek komunistická, neboť byla jediná, „věčně“ vládnoucí, s vedoucí úlohou v ústavě.
Irena Fuchsová totiž vidí sebe a další členy bývalé KSČ jako lidi, kteří „neudělali nic, za co by se museli stydět, kteří nikomu neublížili a nic neukradli“. To je však velmi problematické tvrzení. Komunisti, jež se v únoru 1948 dostali pučem k moci, ve skutečnosti ukradli celou zemi, ublížili všem včetně sobě samotným, jelikož násilně přerušili vývoj a nastolili brutální totalitu, jejíž surovost možná časem jen zeslábla. Tedy všichni, kteří byli 17. listopadu 1989 ať už z jakéhokoli důvodu členy KSČ, se mají za co stydět, a sice za to, že minimálně svým členstvím podporovali režim, jenž se etabloval a vládl zločinným způsobem.
Jiná věc je, a v tom má paní Fuchsová pravdu, že po listopadu 1989 dostali zelenou i zloději, lemplové či vychcánci, jak Fuchsová píše, kteří měli jedinou přednost, že nebyli v komunistické straně, i když se o to řada z nich snažila. Argumentovat však zloději, lemply a vychcánky je liché, protože v KSČ byly tyto kategorie zastoupeny přinejmenším ve stejném procentu jako v ostatní populaci, ale spíš ještě ve větším, neboť vládnoucí strana jim nabízela mnohem lepší příležitosti.
Lidé se prý ale Ireny Fuchsové ptali, koho jiného by měli volit než Andreje Babiše a jeho hnutí ANO? A nakonec jako „všeříkající“ odpověď citovala, co napsal v Lidových novinách v sobotu 30. listopadu 2019 ve svém Posledním slově nazvaném „Proč“ Jiří Hanák, z čehož já parafrázuji to podstatné: Andrej Babiš se podle Hanáka neobjevil v roce 2013 náhodou. Počaly ho už v 90. letech prý české politické strany demolicí své důvěryhodnosti u voličů.
V souvislosti s tím se lze však zeptat: O co je Andrej Babiš důvěryhodnější? O co se opírá důvěra v něj, že něco napraví? Stačí je připomenout, že se ke svému majetku dostal právě v oněch dnes tolik kritizovaných 90. letech, a to velmi podivným způsobem, a zvláštním způsobem pokračuje i v jeho rozmnožování a správě (i když ho prý vlastně vůbec nemá).
Poslední vývoj – kdy byl Andrej Babiš opět obviněn v kauze Čapí hnízdo a do ČR dorazil audit EU, který asi potvrzuje, aspoň podle hysterické reakce některých členů jeho vlády a spolustraníků, že je premiér ve střetu zájmů – navíc ukazuje, že vkládat důvěru v Andreje Babiše a hnutí ANO, že zařídí, aby bylo líp, je mírně řečeno naivní. Babiš se jen veze na vlně konjunktury, nesmyslně rozdává peníze (totiž drobty) a přisvojuje si všechny zásluhy.
Na první pohled by se mohlo zdát absurdní, že bývalí a mnozí současní komunisté, jakož i socialisté volí stranu multimiliardáře a hájí jejího vůdce. Je třeba však uvážit, že tito lidé jsou zvyklí a potřebují se šikovat aspoň za vůdcem (když není k dispozici strana s vedoucí úlohou), aby se o ně postaral a vše za ně zařídil, a proto jej podporují. No, uvidíme, jak dlouho jim to za současné situace vydrží. Jak dlouho se budou za Andreje Babiše bít do krve proti celé Evropské unii, jak to předvádí nyní například ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Mně na tom vadí hlavně to, že ministři Babišovy vlády a poslanci za jeho stranu často hovoří jménem České republiky, zatímco jde o osobní zájmy a problémy jejího momentálního premiéra.
Odkaz na článek Ireny Fuchsové: https://fuchsova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=737598
