Nezměnil jsem názor na Andreje Babiše, stále ho považuji za ohrožení demokracie a za velmi nebezpečného člověka pro celý stát, ale poslechl jsem si ho v Otázkách Václava Moravce, a to nepředpojatě… Co mi z toho vyšlo?
Nechal jsem stranou, že je Andrej Babiš trestně stíhaný, že na Slovensku soudy potvrdily oprávněnost jeho evidence ve svazcích jako agenta StB, že způsob, jakým se dostal ke svému majetku a jak jej rozmnožuje, je přinejmenším problematický, a soustředil se pouze na to, co říká, jak to říká, jak vystupuje, jako bych ho viděl a slyšel poprvé v životě. Díky tomu jsem si náhle uvědomil, že to, co říká, působí na mnohé sympaticky a v lecčems je to i pravdivé a konstruktivní a také lidsky pochopitelné. Není to Babiš, kdo klade překážky jednáním, dokáže jednat bez předsudků s každým, koho volby vynesly do Sněmovny, i kdo působí ve veřejném prostoru…
Co mám přesně na mysli, uvedu na příkladu kauzy poslance Zdeňka Ondráčka. Andrej Babiš k tomu u Moravce řekl asi toto (parafrázuji): „Zdeněk Ondráček je ve Sněmovně už druhé volební období, byl členem komise BIS. Do komise GIBS byl zvolen 173 poslanci, a všichni, kteří ho zvolili, věděli, že v rámci rozdělení výborů ve Sněmovně byla jasná dohoda, že šéf komise GIBS bude z KSČM. Babiš podle svých slov nechtěl, aby Ondráček byl předsedou, žádal KSČM, aby nominovali jiného kandidáta, protože věděl, že Ondráček je symbolem minulé doby. Kdyby opozice tolik chtěla, aby nebyl zvolen předsedou, tak by při hlasování nechybělo 23 jejích poslanců.“ To je přece jasný, srozumitelný a věcný popis, jak se události vyvíjely.
Babiš pak vyjádřil přesvědčení, že opozice přispěla k Ondráčkovu zvolení, aby se mohlo demonstrovat, a že prý ty demonstrace byly údajně objednané čtyři dny dopředu… To je sice spekulace, ale on hned dodal, že to neví, ale že se demonstrovalo i proti němu a že je otázka, jestli to skutečně nebyla jen záminka... Babiš ještě dodal, že Ondráček po odborné stránce rozumí problematice bezpečnostních sborů nejvíc ze všech. Na to se Moravec otázal, zda je kompetentní také po morální stránce? Babiš kontroval otázkou: „A to nevadilo po morální stránce v roce 2013, když byl v komisi pro BIS?“
K celému komplexu problémů, které se dají charakterizovat obavou, že se chystá „nový Únor“, řekl Andrej Babiš v Otázkách Václava Moravce: „KSČM měla v roce 2002 čtyřicet poslanců a dnes jich má patnáct, tak jaké ohrožení Únorem, co je to za nesmysl? Proč dneska někdo říká, že KSČM je nedemokratická strana, vždyť oni mají sjezd, mají volby, je tam vícero kandidátů, a pokud s tím má někdo problém, tak jste je měli (já jsem tady nebyl, vrátil jsem se až v roce 1991) postavit mimo zákon. Ale s KSČM spolupracovali všichni, jejich hlasy byl zvolen i pan prezident Klaus.“ Zase jasný, srozumitelný, věcný, a navíc pravdivý popis.
V souvislosti s tím Andrej Babiš také řekl: „My se neustále vracíme do minulosti, zatímco bychom se měli bavit o tom, co bude, jaká je perspektiva a potenciál naší země v budoucnosti, abychom se vrátili tam, kde jsme byli za první republiky, my bychom se konečně měli už vypořádat s tou minulostí.“ Opět nic, s čím by běžný člověk nesouhlasil.
K otázce svého vztahu k médiím Babiš sdělil: „…také jsem měl s ČT různé problémy, také jsem řekl, že už k vám nikdy nepřijdu, vy jste to taky ne vždy vedl korektně a já jsem vám odpustil a jsem tady a nemám s tím problém…“ Moravec se zeptal: „A mohl bych odpustit já vám, že nazýváte novináře zkorumpovanou pakáží? Myslíte si po mnoha měsících, že ten výrok byl na místě?“ Babiš: „Nebyl na místě, ale bylo v nějaké situaci. Byl jsem teď u své homeopatičky, aby mi dala nějaké pilulky, a víte o tom, že existuje homeopatikum na křivdu? To jsem nevěděl. A já mám křivdu, protože já jsem nikdy nebyl agent StB…“
V uvedeném se ukazuje i další poloha Babišova vystupování. On nemá problém uznat, že někdy přestřelí, že se občas plete, že někdy chybuje, a navíc tyto „poklesky“ umí lidsky přijatelně, přirozeně vysvětlit. Ačkoli si o Andreji Babišovi nemyslím nic hezkého, nejsem a nebudu jeho stoupencem a přeji si, aby i se svým hnutím ANO v politice zkrachoval nebo z ní odešel, je zřejmé, že on dělá jen to, co mu situace umožňuje. Pokud jeho hnutí ANO vyhrálo volby a navzdory všemu, co se dnes v politice děje, mu nejspíš preference rostou, je to výsledkem skutečnosti, že proti Andreji Babišovi a jeho straně nestojí žádná relevantní opozice, že nemá žádného rovnocenného soupeře.
Babiš si je vědom své síly, své pozice, je dobře informovaný, zorientovaný, má vizi, strategické i taktické plány řešení nejrůznějších ekonomických a společenských problémů, jedná pragmaticky, bez skrupulí a bez předsudků a zdá se, že se do značné míry zbavil i svých občasných hysterických a vzteklých reakcí typu – lžete, lžete. Jaká dnešní politická síla je proti tomu schopna postavit něco lepšího, co by oslovilo větší počet běžných lidí, kteří se o politiku příliš nezajímají a musejí se starat o to, aby se buď uživili, anebo aby se oni i jejich blízcí měli co možná nejlépe? Tvrdím, že žádná. Svědčí to snad o dnešním politickém a společenském marasmu, ale není to Babišova vina. Uvidíme, jak pohnou stavem naší politiky a země avizované protesty a demonstrace.
