Patnáct haiku pro očistu duše

Když tady stále čtu, kam se Česko, Evropa, svět a lidstvo řítí, jak nás zlikviduje islám, jak nám odtikávají poslední chvíle, než nás zničí klimatické změny, v kontrastu s tím mám chuť na něco prostého, jako jsou třeba haiku.

na lovu
poštolka slídí
ve vzduchu zavěšená
myška nedutá

zatmění
slunci zůstala
jen korona – svatozář
měsíc čaruje

v nákupním centru  
dívka od šperků
v nákupním centru hledí
smutně k zákuskům

na letišti
holub u ranwaye
díra v turbomotoru
už mu zeje vstříc

zvony nad řekou
jedině kdyby
zvony zněly – zařvu svou
pravdu hrdinně

ráno
křídlo se mihlo
zvířilo mlhu s třeskem
a město zjihlo

u nádraží
závanem větru
bažantí slípka spadla
vlaku v ústrety

kočka
na parkovišti
očím skrytá blatníkem
černá kočka spí

dva břehy
za řekou lije –
sem na břeh nedopadla
jediná kapka

vítr
zvedl se vítr –
zametl do zákoutí
lehoučké chmýří

pesimista
vychází z domu –
černá kočka sedává
na kraji cesty

v ohni
za tmy v plamenech –
větvička roní žhavé
krůpěje mízy

na hladině
loďka na řece –
vlnky zlehka houpají
květy stulíků

u jezera
straka na vrbě –
ukradne sklu hladiny  
poslední zlaťák

na sídlišti
kalous ušatý
do spánku lidem píská
každou noc znovu

Autor: Jaroslav Kvapil | čtvrtek 20.9.2018 21:24 | karma článku: 11,17 | přečteno: 367x