"To jen nám, kteří myslíme v kategoriích – od kdy, do kdy a za kolik,"

Majestátní plurál?

Ale proboha ne. Jak vás to napadlo? Mě se takový postoj netýkal téměř celou mou pracovní dráhu. To, co jsem dělal, nezáviselo na tom, od kdy, do kdy. No a teď, co jsem už v důchodě, takto uvažovat rozhodně nemusím. Problém je v tom, že vy asi nevíte, odkud to pochází, že?

Palachova smrt byla ve své době užitečným symbolem, ale dnes už se na to můžeme podívat nezaujatě jako na historickou událost. Nejvyšší oběť, zdůrazňující hodnotu myšlenky, za kterou byla položena, je totiž podstatně degradována tím, že každých pár let za nezájmu veřejnosti stejný čin spáchá nějaký cvok z pohnutek zcela nepodstatných. Trochu známějším případem je Pochodeň 2003 Zdeněk Adamec, zatímco upálení na méně symbolických místech skončí jen pár řádky v Černé kronice. Sebevražda nic nedokazuje, protože může být spáchána ve jménu čehokoli, byť se to lidem s normálním pudem sebezáchovy zdá těžko uvěřitelné.

To máte naprostou pravdu. Palachův čin se stal symbolem i kvůli času a místu, kdy a kde jej vykonal.

"Hus byl mezinárodně známou osobností, církevní autoritou," To jste vyčetl kde ?

Samozřejmě, že byl. Asi nemám chuť vám vysvětlovat, odkud jsem pro tento názor čerpal. Ale jen prostou úvahou a speciálně pro vás: Kdyby byl Hus jen neznámým kazatelem, myslíte si, že by měl král český a král římský Václav IV. potřebu a důvod ho podporovat a vydat Dekret kutnohorský? Myslíte si, že by Husa řešili na koncilu v Kostnici, kdyby byl neznámým kazatelem? Nechápu, proč to máte potřebu zpochybňovat a položit mi svou otázku tak arogantním způsobem. Tím, že se stavíte do role nějakého hodnotitele, působíte trapně.

Zajímavá úvaha, přiznám se dosud mne něco takového srovnávat ani nenapadlo. Vašemu zamyšlení nemám co vytknout, navíc je skvěle doplňují zamyšlení v diskusi. Jen poznámka na okraj - právě čtu Husitskou epopej od historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky. Tak si znovu obnovuju znalosti a souvislosti té doby díky poutavému románovému vyprávění

K Husitské epopeji jsem se ještě nedostal. Má mít sedm dílů, zatím vyšly tuším tři, alespoň o dalším nevím, a ten třetí, jak jsem do něj nahlížel, končí rokem 1437. To by mě zajímalo, o čem budou další.

Je lákavé spojovat těžko spojitelné a toto je právě ten případ, kdy to jde jen stěží. Husův postoj je mi v jakési osobní pocitové rovině pochopitelný, kdyby odvolal popřel by to, co celý život hlásal a tak jeho smrt měla osobní i obecný smysl. Palachův čin ve mně dlouhodobě vyvolává pochybnosti. Myslím, že člověk má bojovat živý a v nejkrajnějším případě "má být" zabit těmi proti kterým bojuje. Jinými slovy, Palach mohl být Husem a skončit někde v lágru nebo být zlikvidován. Stal se symbolem,ale sám nemohl vědět, že se jím stane. Kdyby se jeho smrt a pohnutky k ní ututlaly, byla by úplně zbytečná.

Inspirující úvaha.

Právě, že jsem na několik takových srovnání Palacha a Husa narazil. Mně osobně přijdou sebeupálení Jana Palacha, Jana Zajíce a pak Evžena Plocka jako činy neadekvátní tomu, čeho jimi mohli dosáhnout a rovněž si myslím, že to není cesta. Nicméně ten symbol byl natolik výrazný a mimořádný, že bral komunistům možnost argumentovat proti. Všechny pokusy o zlehčení vyzněly naprosto trapně. Zajímavé je také zamyslet se nad postojem Jana Mašína, který Palachovo sebeupálení považoval za čin psychicky nemocného člověka. On se k tomu nemohl asi postavit jinak, ale myslím, že činům Mašínů v rámci naší veřejnosti moc bodů nemohlo přisypat.

Jo, rozdílný věci a nelze srovnávat - Vám pane Kvapile opět karma, za zajímavé zamyšlení

Děkuji. Napsal jsem to proto, že jsem taková srovnání četl.

Zdravím Tohle by se asi vážně srovnávat nemělo. Už jen pro moment smrti jiných ,, typů,, . Janův protest v relativní tichosti s pevně danou jasnou vizí svého konce je smrt smrti MJH zcela nepodobná. Mistr Jan, těch mnoho a mnoho dnů ve vazbě byl skutečně přesvědčený o diskuzi a obhajobě svých věcí, a vlastně ani nepoznal ten moment, kdy už dávno neměl šanci to uskutečnit. Na koncil, jenž trval velmi dlouho a pro který, zdá se - smutné říci, byl on jen epizodou, skutečně neodjížděl s vizí zemřít a přinést oběť.

U příležitosi smrti J. P. mne vždy trochu zamrzí, že se nezmíní i jiné lidské pochodně ,a to i v zahraničí... a i kvůli nám.

K té poslední větě. Je zřejmé, že první může být jen jeden. Protože ale znám kraj, odkud pocházel Jan Zajíc, vím, že tam na něj nezapomínají. S tím Husem to bylo zvláštní. Z toho, co jsem o něm četl a viděl, mi zvolna začíná docházet, že on původně asi vůbec neměl v úmyslu stát se takovým tribunem lidu. Ale situace v církvi v době papežského schizmatu a chování mnohých duchovních té doby ho víceméně do té role vehnaly.