Rčením – kdo hledá, najde – se zřejmě řídí prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček a dál bude hledat článek „Hitler je gentleman“, co měl podle prezidenta Miloše Zemana napsat novinář Ferdinand Peroutka, a prý ho také najde.
Jiří Ovčáček to oznámil v pořadu Vlivní na TV Barrandov, co moderuje manželka šéfa prezidentovy kanceláře Alexandra Mynářová, která užívá v pořadu jméno Alex (asi proto, že to zní efektněji). A prezident Miloš Zeman, jehož zásluhou pravděpodobně získala TV Barrandov čínského investora, si nejspíš dobře uvědomil, že neexistenci něčeho prakticky nelze dokázat, tudíž mohl v projevu 27. ledna 2015 u příležitosti 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi na konferenci „Let My People Live!“ klidně prohlásit, že Peroutka článek „Hitler je gentleman“ napsal a uvést ho jako příklad údajné „fascinace intelektuálů zrůdným učením“.
Ve skutečnosti už teď nesejde na tom, co Peroutka napsal nebo nenapsal. Nesejde už ani na prezidentově omluvě za nepravdivý výrok. Na té záleží jen Peroutkově vnučce Terezii Kaslové a Společnosti Ferdinanda Peroutky. Běžnému občanovi je to asi jedno. Jedná se už jen o samotné nekonečné hledání, o posedlost Jiřího Ovčáčka a o to, že Miloš Zeman na existenci údajného článku nepřestal trvat, neboť ví, že nelze dokázat, že něco není, jak bylo zmíněno. Prezident to ostatně vyjádřil v diskuzním pořadu Partie TV Prima příměrem, že „Boha také nikdo neviděl, což neznamená, že neexistuje“. Měli bychom si povšimnout, že máme prezidenta, co radši přirovná domnělý Peroutkův článek k bohu, jehož existenci nelze dokázat, než aby připustil, že se spletl, neřku-li svůj omyl uznal. A tak se i Nejvyšší soud bude kvůli prezidentovu zbytečnému útoku na Ferdinanda Peroutku na konferenci zabývat tím, kdo že se vlastně má omluvit a Jiří Ovčáček bude hledat a hledat a hledat... Má na to čas minimálně do konce svého života.
Na Wikipedii se lze dočíst: »Kancelář prezidenta republiky se sice musí omluvit Terezii Kaslové za výrok o autorství článku „Hitler je gentleman“, který prezident Miloš Zeman pronesl na adresu jejího dědy Ferdinanda Peroutky. Jeden z Peroutkových článků ale soud označil za antisemitský, a protože ve svých článcích používal obsahově podobná vyjádření, jako bylo tvrzení, že po mnichovské dohodě měl napsat: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“, žalobu vůči tomuto výroku zamítl. Zamítl ji také ve vztahu k výroku o „fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením“, neboť nejde o skutkový, ale hodnotící výrok, na který má podle soudu každý právo.« Jiří Ovčáček si na TV Barrandov také pochvaloval, jak soud uznal, že se Peroutka vyjadřoval antisemitsky.
Do mysli se vkrádají otázky: Proč to všechno? Komu to slouží? Ferdinand Peroutka byl trnem v oku komunistů, kteří zde vládli. Po 17. listopadu 1989 se o něm moc nemluvilo a jestli ano, tak jako o odpůrci bolševického režimu, o jeho nesporných kvalitách a významu. A náhle jej Miloš Zeman obviní z fascinace zrůdným nacistickým režimem a z glorifikace Adolfa Hitlera a trvá si na tom za každou cenu. Na první pohled to nedává smysl, pokud... Budu teď spekulovat. Co když nebylo hlavním záměrem pošpinit skvělou pověst novináře Ferdinanda Peroutky, ale spíše přesvědčit veřejnost, že komunisté měli v pohledu na něj pravdu a napomoci i touto cestou restauraci nejen komunistických myšlenek, ale zejména bolševických způsobů řízení společnosti a řešení jejich problémů? V politice dochází stále více k rehabilitaci komunistické strany, čím dál častěji je chápána coby zcela samozřejmá síla, jako každá jiná demokratická strana.
Stojí zato zaznamenat i to, že sotva trochu utichl rozruch kolem soudu o údajný Peroutkův článek, objevil se v podivném pořadu „Vlivní“ Jiří Ovčáček, jeden z hlavních protagonistů „kauzy Zeman – Peroutka“, a jaksi přirozeně a ze svého pohledu připomene, o co v tom případu šlo. Na obrazovku TV Barrandov, která je známá mimo jiné i tím, že donekonečna opakuje komunisticko-estébácký seriál „Třicet případů majora Zemana“, přitom Ovčáčka uvede žena vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Jak jsem ale předeslal, spekuluji. Ale co myslíte, budou si běžní lidé nadále pamatovat Ferdinanda Peroutku jako autora díla „Budování státu“, kterému byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. stupně, in memoriam, nebo jako antisemitu, co napsal, že je Hitler gentleman?
