Ortel je mučedník – co mu to provedli?

Je to divné, ale ta od začátku trapná anketa popularity zpěváků Zlatý slavík, jež vznikla roku 1962 v časopise Mladý svět a roku 1996 byla obnovena po pětileté pauze jako Český slavík, stále existuje, a dokonce i dnes budí emoce.

Ve skutečnosti tedy budí emoce spíš zpěvák, muzikant a textař Tomáš Hnídek řečený Ortel se svou skupinou Ortel a jeho a její úspěchy ve zmíněné anketě v posledních třech letech. Vlastně by pořadatelé Českého slavíka měli být za Ortela rádi, neboť jinak by tato akce už asi umírala na úbytě. Letos by zřejmě Ortel vyhrál v kategorii skupina, ale pořadatelé napřed obvinili fanoušky kapaly z porušení pravidel a pak sami zmanipulovali výsledky. Na každý pád je to úplně jedno a na každý pád je to ubohé jako celá anketa.

Příznivci Tomáše Ortela, a není jich málo, jsou z písní, které tvoří a zpívá, tak jako tak uneseni. Nikdo jim to nevymluví a bylo by to také zbytečné. Zbytku národa je to nejspíš fuk. Avšak o Slavíkovi a Ortelovi publikoval na blogu idnes.cz článek Jiří Turner a jistá paní mu k tomu v diskuzi napsala toto: „Udělejte si chvíli času, dobře se posaďte, ať vás to neporazí, vložte si můj odkaz do vyhledávače a pusťte. Teprve po padesáti minutách poslechu začněte psát o hovadech, nebo si raději dejte rovnou pár facek.“ K tomu přidala odkaz na komorní akustický koncert skupiny Ortel v Jaroměři.

Ačkoli jsem nebyl vyzván, poslechl jsem si ten koncert a k tomu ještě několik dalších písní kapely a musím uznat, že je to velký pokrok proti tomu, na čem se podílel Tomáš Ortel ve skupině Conflict 88, ale že by mě to porazilo, to tedy ne. Hudbu nedokážu moc posoudit, ale tahle mi jako skvělá nepřipadala, spíš monotónní, zvedala to jen houslistka. A texty? Málo objevné a hodně stereotypní.

Jedna z Ortelových písní nese název „Zůstaň mým domovem“ a je pro něj podle mého mínění příznačná (na YouTube si ji můžete najít v mnoha verzích). Vlastně je to recitativ se zpívaným refrénem. Ortel v písni předkládá posluchači svou lásku k vlasti, za níž umírali a kterou vybojovali naši dědové proti všem a předali ji nám, současně kritizuje konzumní lhostejnost mnohých a v té souvislosti se ptá, kam se vytratilo češství, soudržnost a vlastenectví, dále varuje před nebezpečím (spíš jím straší), které nyní akutně hrozí vlasti od vetřelců a sám sebe prezentuje jako toho, kdo burcuje naše svědomí. 

Tomáš Ortel v písni recituje naléhavým hlasem například „ne, nepřestanu budit vaše svědomí a city / zvlášť v době, co nastává – mí drazí / naše domovy, brzy budou jen kryty / a za nimi násilníci a vrazi“, a následuje refrén „zůstaň mým domovem, bez bojů a válek / zůstaň mým domovem mou vlastí matko má / prosím zůstaň mým domovem, křičím teď do dálek / zůstaň mým domovem, mou vlastí matko má“. Ta píseň je plná ubrečeného vlastenčení, ufňukaného národovectví, prázdného patosu, plytké kritiky konzumního života a establishmentu a volání Hannibal ante portas, což dokládají verše „místo jednoty, pokory, síly a rozumu / vládnoucí tělesa kapsy své mastí / hledáme hodnoty ve slevách v konzumu / a za branou vetřelci zbrojí svou chrastí“.

Avšak přesně to, co vyjadřuje posledně citovaný verš, se neděje. Za hranicemi naší vlasti nečekají žádné armády po zuby ozbrojených vetřelců. Jistě, velké množství převážně muslimských imigrantů, kteří stále proudí do Evropy, představuje nebezpečí a riziko, stejně jako socialistické směřování Evropské unie, navenek prezentované coby politická korektnost a multikulturalismus, ale určitě nejsme právě teď na prahu války. A pokud jsme, a jen já to nevidím, rád bych se zeptal – co by tedy asi tak měli lidé teď dělat? Vezmu-li si návod z Ortelovy písně „Zůstaň mým domovem“, měli by si dělat starosti o vlast, když si doma pouští teplou vodu nebo si zapálí plyn na sporáku pod hrncem, naopak by neměli nakupovat v marketech ve slevách, a projevovat soudržnost, češství a vlastenectví v protestech a demonstracích proti islámu a establishmentu.

Jak to dělá Tomáš Ortel? Například vystoupil na shromáždění příznivců prezidenta Miloše Zemana, nebo si přebírá ceny v Českém slavíkovi, jehož vyhlášení vysílala mainstreamové televize a o poprasku kolem odebrání hlasů Ortelovi a jeho skupině a vracení Slavíků jinými oceněnými informují další mainstreamová média. Tak nevím, jestli prezident (a bývalý premiér a předseda Poslanecké sněmovny) anebo mainstreamová média nejsou součástí establishmentu, tak kdo potom? No ale, když se mohl Andrej Babiš, budoucí premiér, ještě donedávna vymezovat vůči politikům, pak je možné všechno.

Nevím, co je na tom pravdy, ale někde jsem zahlédl, že po skupině Kabát a Michalu Davidovi, kteří vrátili své Slavíky, nestojí o toto ocenění ani Tomáš Ortel. Tak je to správné. Slavíky by mohli vrátit všichni ocenění, sponzoři by mohli odstoupit a celá anketa by tímto mohla skončit. A ještě něčemu nerozumím. Naše vlast je ve smrtelném ohrožení, za branami chrastí násilníci a vrazi zbrojí, a my tady řešíme, jestli dostala v Českém slavíkovi víc hlasů skupina Ortel nebo Kabát?

Odkaz na článek J. Turnera: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=636355