V písni Strejček Strach a teta Obava zpívá Karel Kryl: „Na poměry žehrajíce vzpomeňte si na zajíce, co se krčí u žita, domnívá se, když se bojí, že ho nechá na pokoji liška-ryška podšitá.“ Jinými slovy – vzdát se zlu nepomůže.
Bloger Jan Tichý(Bnj) napsal ve svém nejnovějším textu (zde) mimo jiné: „Chceš mír? Pak jsi ruský válečný štváč. Nechceš posílat zbraně na Ukrajinu? Pak si nepřeješ mír. Jsi málo pro-ukrajinský, musíš být pro-ruský.“ Podle mého mínění je to děsná demagogie a podlost, kterou si autor možná ani neuvědomuje, i když ve svém profilu píše, že je „pozorovatelem života“. Pokud ano, pak se něj dívá velmi zkreslující, respektive falešnou optikou.
Napsal jsem mu do diskuse: „Jestliže chcete mír, vykládejte to Putinovi a jeho režimu, ten rozpoutal agresivní válku, vraždí a ničí. Vykládejte to Rusům, kteří Putina podporují a chtějí napadat další státy. Píšete o respektu a toleranci, ale jaký respekt a toleranci projevuje putinovský režim vůči Ukrajině a dalším státům? Odpovím vám – žádný respekt, žádnou toleranci. Chcete dosáhnout míru tím, že vezmete (neposkytnete) bránícím se zbraně, aby agresor mohl snáze vyhrát? Myslíte si, že zajíci pomůže, když bude volat na hladovou lišku, že chce mír? Teprve, až ho liška sežere, rozhostí se kolem mír, ovšem už bez zajíce.“ Dodal jsem refrén Krylovy písně, který jsem použil v perexu tohoto textu.
Volat po míru uprostřed nepřátelské palby je nesmysl, a ukazovat přitom, že mám holé ruce, se rovná sebevraždě. Kam až může vest ustupování zlu, ukázal už velmi známý příklad britského appeasementu čili ustupování agresivní politice nacistického Německa. Druhé světové válce politika appeasementu nezabránila, naopak byla jednou z příčin následného obrovského utrpení lidí, desetimilionových lidských obětí a strašných materiálních škod v jejím průběhu.
K mému příspěvku v diskusi pod blogem Jana Tichého podotkl jistý debatér takto: „Tento text je o vás, o nenávisti, chorobné zaslepující nenávisti.“ Reagoval jsem slovy z knihy Nealea Donalda Walshe Hovory s Bohem: „Chovat se k druhým láskyplně neznamená dovolovat jim všechno. Všichni rodiče si to uvědomují při výchově svých dětí. Dospělí se to učí mnohem pomaleji ve svých vztazích k druhým, stejně jako národy ve svých vztazích k druhým národům. Proto je třeba zarazit diktátory a skoncovat s jejich despotismem. Vyžaduje to naše sebeláska i naše láska k diktátorovi. (...) Občas musí jít člověk do války, aby projevil, čím je: tím, komu se válka hnusí.“
Nemyslím si, že je třeba příliš dodávat. Snad jen to, že jsem znechucený podobnými názory, jako prezentoval ve svém blogu pan Jan Tichý(Bnj). Mohu pouze doufat, že si jen neuvědomuje, jak svými stanovisky nahrává ruským agresivním válečným snahám a jejich propagandě.
