Celá naše rodina chodila k holiči a byt to Rom. Byl i mistr Evropy ve stříhání a byla i v televizi. O sobě tvrdil, že není Rom, ale Cigoš. Dnes už k němu nechodíme. Proč. Byl totálně nespolehlivý. Objednal si vás na ráno a přišel za hodinu s úsměvem, že se ještě stavil pro něco obchodě. Neplatil nájem a tak se stěhoval z jedné provozovny do druhé. Pak si na něj došlápl daňový úřad, protože neplatil daně. Přitom provozvnu měl plnou a nevykazoval ani to minimum. Nebyli jsme sami, kdo je postupně opouštěl a odcházel od něj. Kde je dnes už nevím. Něco si domluvit a pak to dodržet, byla pro něj věc čistě neznámá. Přicházel jsem s Romy hodně do styku a tohle bylo pro ně typické. Slibovat, ale nedoržet.

Ano, to je typické a má to své důvody spočívající v jejich mentalitě. Musel bych si k tomu najít materiály, které tento jev podrobně vysvětlují. To se mi však nechce a také by dost dobře nešlo je tady publikovat.

To, že mnohé Romy nemusím, není rasismus, ale bolestivá životní zkušenost.

Pokud ke každému dalšímu Romovi přistupujete vždy znova s čistou myslí, tak to není rasismus. Pokud však na neznámého Roma vztáhnete cokoli ze své minulé zkušenosti s lidmi z tohoto etnika, jen proto, že vykazuje některé shodné znaky jako jiní Romové, pak už v tom minimálně náznak rasismu je. Myslím si ale, že vůči Romům předpojatě přistupujete, stejně jako já, protože to je obranný mechanismus mít se na pozoru před tím, který vypadá podobně jako ten, s nímž mám špatnou zkušenost.