Neurážejte prezidenta ani Jágra

Kolikrát slyším, ale spíš čtu na různých webech a sociálních sítích, jak je nechutné, zlé a nemravné urážet a zesměšňovat prezidenta Miloše Zemana. Vždyť je hlavou státu a lidé by měli vůči němu i jeho úřadu mít úctu.

Miloš Zeman byl právoplatně zvolen ve svobodných volbách, a to přímo lidmi. Snažit se ho dehonestovat, ostouzet, jakož si z něj dělat i šoufky, není prý demokratické. Přinejmenším tak soudí stoupenci současného prezidenta. Mohl bych se ptát – jakou úctu ke své funkci má sám Miloš Zeman, jakou úctu má ke své zemi a lidem, kteří tady žijí? Ale neudělám to, protože otázky samy vyplynou z dalšího textu.

Ti, kteří volají po jakési „povinné“ úctě k prezidentovi, jež pro občana samozřejmě plyne z důstojnosti funkce hlavy státu, vědomě či nevědomě zapomínají na to, že úctu nelze vynutit. Tedy je možné ji oficiálně nařídit například zákonem, který zakáže hanobení prezidenta republiky. To ovšem není úcta přirozená. Takový zákon by pouze zajistil, že by se lidé na veřejnosti a na sociálních sítích přetvařovali a v soukromí by se prezidentovi pošklebovali a dělali by si z něj srandu, což už tady bylo (vtipy o Husákovi). 

Příznačné je, kdo podobný zákon navrhoval – poslanec KSČM Zdeněk Ondráček, jemuž se přezdívá komunistická mlátička. Tím jsou v zásadě zodpovězeny otázky, zda dnešní komunisté ušli aspoň kousek cesty směrem k demokracii, a jak smýšlejí lidé, co podporují prezidenta Miloše Zemana. Podobný zákon by byl dalším krokem zpátky před 17. listopad 1989. Je tu však ještě jiná rovina „úcty“ k prezidentovi.

Každý je někomu sympatický a jinému zase ne. U veřejně známého člověka se sympatie a antipatie projevují tak, že má své stoupence a odpůrce, a ti druzí mají tendenci takovou osobu znevažovat, urážet a zesměšňovat. Své stoupence i odpůrce měli a mají oba naši bývalí prezidenti, tedy Václav Havel a Václav Klaus, má je tedy i Miloš Zeman. A teď se na to podívejme z hlediska jejich zesměšňování. 

Ať se odpůrci Havla snažili a snaží sebevíc, příliš vtípků, ať už obrazových nebo slovních, na něj se jim nedařilo a nedaří dělat, přičemž těch dobrých je naprosto mizivé minimum. Podobné to bylo v případě Klause, pokud byl prezidentem, a ještě nějaký čas potom. Nyní těch srandiček na něj přibývá. Pokud jde o Zemana, tak fórů na něj existuje spousta, a to všech kategorií – dobrých, slabých, nechutných. Čím to? Jestli to nebude přímo úměrné tomu, jak se ti prezidenti chovali a chovají.

Pokud se prezident chová jako šašek, je logické, že je karikován a zesměšňován. Čím častěji je přitom prezidentovo šaškování zlé a nepřátelské, tím krutější karikatury a satiru si vyslouží. Je namístě ho litovat a chránit, neboť jde o prezidenta? Proboha proč? Copak už tak nepožívá dostatečných výhod a ochrany? Plynou z jeho privilegované pozice. Kdyby za ni odevzdával lidem to, co má, což je důvod jeho výsostného postavení, bylo by vše v pohodě. 

Sama existence takového množství zesměšňujících výtvorů, které se na současného prezidenta snášejí, však napovídá, že něco v pořádku není, a to nikoli na straně veřejnosti. Premiér Andrej Babiš už Miloše Zemana zdatně dohání, pokud jde o to, kolik a jakých na něj existuje zesměšňujících karikatur a satirických textů. Snad proto je dva francouzský filozof Bernard-Henri Lévy ve své článku nazval kumpány a duo Laurel a Hardy populismu. 

No a nyní přibyl coby terč posměchu Jaromír Jágr, dosud česká sportovní ikona, skvělý hokejista, v podstatě zosobnění slávy českého hokeje. Důvodem údajně je, že cestoval s Milošem Zemanem do Číny. To si ale nemyslím. Slavný český fotbalista Pavel Nedvěd tam jel také a není ani zdaleka tak propírán. Příčina je v Jágrově chování a v tom, co do nedávné doby představoval.

Jestliže Jaromír Jágr celou svou kariéru nosil na dresu číslo 68, dával tím jasně najevo svůj postoj k době komunistické nadvlády. A nyní jede šaškovat do Číny, kde komunisté vládnou? Slovo šaškovat myslím doslovně, protože čím jiným jsou strojené fotky s různými papaláši? Tím se podle mého Jágr liší od Nedvěda. Je tu ale ještě jeden moment. Když je člověk tak slavný jako Jaromír Jágr, když toho ve svém oboru dokázal tolik jako on, bere to většina lidí tak, že by neměl mít důvod se jakkoli prostituovat.

Četl jsem někde na sociálních sítích, jak kdosi obhajoval Jágra tím, že okřikl jeho kritika, že mu nesahá ani po kotníky. Tohle mě vážně baví, jak je kdekomu podsouváno, že když někdo někoho známého a úspěšného za něco kritizuje, že tak činí buď ze závisti, nebo si hojí mindráky pocházející z vlastní nedostatečnosti, Takže se na to podívejme jinak.

Chválil jsem Jágra coby sportovní ikonu a skvělého hokejistu, který toho hodně dokázal. Na druhé straně je honipukem, který proslul v oblasti, v níž se konají soutěže a úspěchy se dají měřit například kanadskými body, výhrami a poháry. Zároveň je hokej oblíbenou zábavou, do které se vyplatí investovat podnikatelům a zadavatelům reklamy, takže se v ní točí velké peníze a lepší hráči jsou dobře honorováni. Takoví pekaři, účetní, kopáči, konstruktéři, učitelé se v tomto směru hokejistům nemohou rovnat. Že by ale kvůli tomu nesahali Jágrovi ani po kotníky? To je nesmysl.

Přemýšlel jsem o tom, jestli já závidím Jágrovi třeba peníze. Takhle – kdybych získal v životě tolik peněz jako on, byl bych rád. Pokud bych tomu ale musel obětovat tolik, co on hokeji, tak by mě to jednak nebavilo (baví mě dělat jiné věci), a jednak by mě závist rychle přešla. Ostatně hokej je zcela zbytná záležitost. Kdyby nebyl hokej, lidé by si vymysleli jinou kravskou zábavu, v které by byly úspěšné jiné talenty. Píšu to navzdory tomu, že se večer budu dívat, jak dopadnou naši na mistrovství světa se Švédy. 

(Vzpomínám si, jak kdysi za černobílé televize jeden komentátor prohlásil, že Švédové nastupují ve svých typických kanárkově modrých dresech.)