Jardo, bezva jsi to popsal Krásně z toho čiší, jaký má člověk v určitém věku invence, smysl pro blbiny, aby je později vyměnil za "serióznost". Tedy ne každý. A někdy se to objeví znovu. Já mám teď druhou pubertu, a jsem ráda.

Já jsem byl na blbiny vždycky a neustále a těší mě slovní hříčky. Jak zpíval pan Suchý: "...koho hřeje slovní hříčka, ten se smí hřát, a kdo má bohatýho strýčka, ten ať je rád, kdo chodí s pannou do lesíčka a komu po tmě zhasne svíčka, nesmí se bát, nesmíse bát, nesmí se bát..."

Dobrý, chudák Sergej :-)

Díky. Narodil se proto, aby trpěl.