Někdo snad chystá puč?

Byly naše nedávné sněmovní volby demokratické? Podle všeho byly. Nezaznamenal jsem aspoň, že by je někdo v tomto smyslu napadl, či poukazoval na jejich zmanipulování. A výsledky demokratických voleb by se prý měly respektovat.

Hnutí ANO Andreje Babiše drtivě vyhrálo sněmovní volby. (Mějme přitom na paměti, že voličů je celkem asi 8,5 milionu a hnutí ANO dostalo něco přes 1,5 milionu hlasů, takže se nedá říct, že většina národa si přála vítězství ANO. Uvádím to jen, kdyby někdo v diskuzi chtěl tvrdit něco podobného.) Jeho stoupencům se vítězství ANO pochopitelně líbí, naopak mnohým se nelíbí, také pochopitelně. A ti, kterým se výsledek voleb nezamlouvá a mají obavy z dalšího vývoje v zemi, to dávají veřejně najevo. Pod každým takovým textem zde na blogu se v diskuzi hned vyrojí příznivci ANO s názorem, že výsledky demokratických voleb je nutné respektovat.

Co je tím míněno? Má to znamenat, že od této chvíle až do dalších sněmovních voleb mají všichni jenom mlčet, respektive provolávat slávu vítězi voleb a tleskat čemukoli, co bude ANO hlásat nebo co udělá? (Také by mohli pracující vyhlásit závazkové hnutí a dobrovolné směny na počest vítězství milovaného hnutí, minimálně pracující ve firmách Agrofertu by něco takového mohli podniknout, pokud to půjde „správným“ směrem, beztak to za chvíli budou všichni.)

Chtěl bych se zeptat každého, co mele o tom, že se výsledky demokratických voleb musí respektovat, kdo je vlastně nerespektuje? Respektovat neznamená přece, že každý už od nynějška musí souhlasit s Andrejem Babišem. Vyjadřovat názory, nesouhlas, protestovat, demonstrovat, stávkovat – to všechno přece patří k demokratické společnosti, která uznává svobodu slova a projevu. To všechno jsou legitimní prostředky, které by měl každý demokraticky smýšlející člověk akceptovat. Jiná věc by byla, kdyby někdo usiloval o puč, kdyby se snažil násilnou cestou zvrátit vývoj a převzít v zemi moc prostřednictvím nějaké junty. Nic takového jsem ale neviděl, neslyšel ani nečetl . 

Podle mého názoru jsou lidé v Česku naopak natolik mírní a „demokratičtí“, až to zavání lhostejností a pohodlností. Možná i proto volili v takové míře hnutí ANO. Především jeho vůdce lidem totiž slibuje, že bude stát řídit jako firmu, že zatočí s korupcí, klientelismem, podvodníky, vybere více daní… a následkem toho se všichni budou mít líp. To si lze přeložit také takto: dejte mi moc a já zařídím, abyste se měli líp, vy pro to nemusíte dělat nic a můžete se zatím bavit třeba účtenkovou loterií. (Udavačství je odedávna oblíbenou českou lidovou kratochvílí, to už konstatoval jistý Adolf Hitler.) Zkrátka – nechte mě vládnout, dejte si zahrát, on už to někdo zaplatí. A na to prostě naši lidé zhusta a rádi slyší.