Muslimský prorok Muhammad pojal za ženu devítiletou Aišu, takže byl z hlediska mnohých dnešních Evropanů pedofil a z toho plyne, že islám je proto zvrácené náboženství a tudíž jsou zvrácení všichni muslimové...
V článku Jiřího Turnera »Pedofilní Muhammad a jeho ještě horší následovníci« se autor k názoru z perexu vyjádřil tak, že pokud něco takového svéprávný Evropan tvrdí, říká tím o sobě, že je zcela nevzdělaný, nebo že nechce připustit jiný výklad, protože sleduje určité cíle. Já to pak vidím tak, že soudit činy jakýchkoli historických postav dnešními morálními kritérii je nesmysl. Navíc jsou morální kritéria různých současných kultur rozdílná. Ovšem my, příslušníci euroamerické kultury, se domníváme, že naše morální zásady jsou nejlepší. Proč si to myslíme? Jeden důvod vyjádřil diskutér Jiří Svoboda pod Turnerovým článkem. Napsal: „K tomu, že pedofilní chování je nebezpečné (a proto trestné), se totiž nedospělo nějakou náhodou nebo relativismem, ale exaktními vědeckými výzkumy a poznatky.“
Aha! Mně z tohoto Svobodova mínění rezultuje, že kultura, která nedospěla exaktními vědeckými výzkumy a poznatky k tomu, že pedofilní chování je nebezpečné, musí nutně být nemorální. Ostatně Jiří Svoboda tvrdí: „Jestliže dnes je pohlavní styk s dětmi hluboce nemorální, byl a je nemorální kdykoli a kdekoli.“ Veškeré argumenty, která poukazují na to, že v různých dobách a v rozličných koutech Země na tuto problematiku lidé pohlíželi jinak, považuje za morální relativismus. A v představách pana Svobody je morální relativismus zřejmě sprosté slovo. Jenomže tak to není. Morální relativismus je totiž podle Wikipedie „sociologický jev, kdy je situace hodnocena rozlišně v závislosti na daných sociokulturních či dobových podmínkách“.
Nevím, jak komu, ale mně připadá jako logické brát při posuzovaní jevů a činů v úvahu, za jakých okolností se staly. Ostatně to zohledňují i soudy, a to v systému soudnictví, které patří do našeho civilizačního okruhu. Třeba pro posuzování zabití člověka je jistě důležité, zda k němu došlo z nedbalosti, v sebeobraně, nebo šlo o vraždu, úkladnou vraždu, vraždu spáchanou zvlášť trýznivým způsobem. Vraťme se ale k morálnímu relativismu. Wiki uvádí také: „Morální relativismus se jako pojem začal objevovat až ve dvacátém století, jeho význam má však kořeny ve starověku. Anakantavada, jedna z doktrín džinismu (6. století př. n. l.), pravdu popisuje jako neuchopitelnou. Tvrdí, že pravda a skutečnost jsou vnímány jinak a že žádný úhel pohledu nemůže být čistou pravdou. Řecký filosof Prótagorás z Abdér zase pronesl, že „člověk je měřítkem všech věcí“. Historik Hérodotos zpochybňoval zase objektivitu morálky. Ve třetí knize Dějin napsal, že pokud by měl člověk možnost vybrat si ze všech světových zvyků ty nejlepší, vybral by si ty své.“
Podívejme se na to ještě jinak. Opakem „relativní“ je „absolutní“, takže opakem morálního relativismu je morální absolutismus, a toho bych se bál zdaleka nejvíc. Ten je totiž vlastní hlavně totalitním ideologiím a náboženstvím, v dnešním světě zejména islámu. Jiří Svoboda se ostatně vymezuje právě proti islámu, islámskému fundamentalismu, co není ničím jiným než náboženským fanatismem, než dogmatickým lpěním na jediných autoritativních výkladech náboženských postulátů, adorací a napodobováním činů proroka Muhammada včetně jeho „pedofilních“ sklonů. A jestli tomu rozumím, Jiří Svoboda chce argumentovat proti islámskému fundamentalismu morálním absolutismem? Podivné!
Avšak – co je to vlastně pedofilie? „V odborném pojetí trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým osobám, chlapcům nebo dívkám. (…) V neodborném užití a zvláště masmédiích je často užívána pedofilie v posunutém významu, jako označení pro sexuální aktivity s dětmi (popřípadě vůbec s osobami pod tzv. zákonnou věkovou hranicí)...“ K tomu je však třeba dodat, že „vzhledem k neustálenosti a nepřesnosti definice nelze výskyt pedofilie v populaci vyčíslit způsobem, který by přesahoval kontext konkrétní metody zjišťování“. A zákonná věková hranice (legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku) se v různých zemích liší a vliv na ni mají i náboženské tradice. Někde je podmíněna i manželstvím, někde není ošetřena vůbec. Některé země (Bahamy, Bermudy, Chile, Řecko či Paraguay, též Československo do roku 1990) mají oddělené věkové hranice pro heterosexuální a homosexuální pohlavní styk. Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku se liší podle zemí napříč celou Evropou. Například – Španělsko 13 let, Rakousko 14 let, Česká republika 15 let, Anglie, Skotsko 16 let, Malta, Turecko 18 let.
Z pohledu rozdílného věku, kterého je nutné dosáhnout v různých zemích, aby pohlavní styk byl legální, je ovšem nejasné, kdo je dítě a kdo ne. Při stanovování tohoto „legálního věku“ byly evidentně brány v potaz různé podmínky a okolnosti, čili byl zjevně uplatněn morální relativismus. Kdyby nebyl, znamenalo by to často kriminalizaci jinak bezúhonných lidí. Pokud ale nevíme, kdo je ještě dítě a kdo ne, postrádá výrok Jiřího Svobody – „jestliže dnes je pohlavní styk s dětmi hluboce nemorální, byl a je nemorální kdykoli a kdekoli“ – smysl. Kdepak, neobhajuji pedofily. Kdyby bylo po mém, stanovil bych věkovou hranici pro legální pohlavní styk na 18 let, tedy shodně se zletilostí a s plnou způsobilostí k právním úkonům. Vím ale, že snažit se o něco takového by bylo absurdní. Stejně absurdní však je, když někdo tvrdí, že islám je zvrácené náboženství, neboť prorok Muhammad, který žil na přelomu 6. a 7. století našeho letopočtu, byl pedofil.
P. s. Nedá mi to, abych v souvislosti s morálním relativismem neocitoval ještě jednu pasáž z Wikipedie: „Perský krále Dareios, který se zmocnil řeckého trůnu, si nechal předvolat pár Řeků a zeptal se jich, kolik jim má zaplatit, aby snědli těla svých otců. Řekové odpověděli, že na světě není zlata, které by je přimělo k tomuto činu. Dareios proto nechal zavolat příslušníky jistého rodu indického původu, který je znám pro svůj zvyk pojídání těl předků. Král se jich zeptal, kolik zlata by je přimělo své předky spálit, načež ho tito lidé vyzvali, ať s těmito slovy přestane.“
Odkaz na článek Jiřího Turnera: http://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585920
