- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kdyby snad někdo nevěděl, což nepředpokládám, o co jde v knize Ericha Fromma „Mít nebo být?“ (To Have or To Be?), tak uvedu jen stručnou charakteristiku. Psycholog, filozof a sociolog Erich Fromm se v ní zabýval otázkou aktuálního odcizení člověka, které je způsobeno materialismem. „Společnost dělil na ty, kteří žijí v módu vlastnění a módu bytí. Shledal, že většina lidí žije v módu vlastnění, kdy jsou zpracováni konzumem a materialismem. Tito jedinci kladou důraz na svůj majetek a ve vztazích jsou majetničtí, i přesto, že to sami nepřiznají. Lidé v módu bytí se soustředí jen na soulad se světem, jsou vnímaví a nesoustředí se na vlastnění. Základem nové společnosti je přerod lidí z módu vlastnění k módu bytí.“ To, že nabídl pro zlepšení situace model nové společnosti řídící se podle humanistického socialismu, odpovídá skutečnosti, že Fromm byl západní marxista a „Mít nebo být?“ uveřejnil v roce 1976.
Dnes lze konstatovat, že lidé v naší vyspělé euro-atlantické civilizaci, která má prý kořeny v křesťansko-židovské kultuře a staví na jejích hodnotách, žijí dosti jednoznačně v módu vlastnění. Netvrdím, že pro každého jsou peníze a majetek rovnou modlou. Nicméně být finančně a materiálně zabezpečen a moci si dovolit život v dostatku a bez obav o existenci patří k obecným metám naší populace. S tím souvisí, možná hlavně, že si mladí lidé chtějí napřed vytvořit materiální zázemí, vybudovat postavení v zaměstnání a potom pomýšlejí teprve na děti. Rodiny tudíž zakládají později, než tomu bylo třeba v době, kdy jsme rodinu založili já a moje manželka.
Nemoralizuji, jen konstatuji. Nám přišlo jaksi samozřejmé, že budeme mít záhy dítě, když už se vezmeme. O majetku a kariéře jsme moc nepřemýšleli. Na druhé straně je pravda, že na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let 20. století (to vypadá děsně, jak jsem to napsal), kdy se narodily naše dcery, nebylo příliš o čem dumat. Kariéra a majetek se daly dělat skoro výhradně přes komunistickou stranu, nebo aspoň pomocí poklonkování komoušům. Osobně mi ale připadají postoje a jednání současných mladých lidí v otázkách plození dětí a zakládání rodin rozumnější a logičtější, než byly ty naše. Co obdivuhodného je ostatně na tom, když partneři (jestli vůbec jsou partnery) přivádějí na svět jedno dítě za druhým a pak své potomky nedovedou skoro ani nakrmit, obléci, vychovat a dát jim slušné vzdělání a chtějí pak po státu, aby se o jejich děti postaral penězi daňových poplatníků?
Řeči o tom, že když nebude dost dětí, nebude mít kdo vydělávat na důchodce, jsou nesmyslné. Jestli stát nemá peníze na důchody, je to jenom vinou špatného a přílišného přerozdělování, přebujelého takzvaného sociálního státu a státní byrokracie, neschopnosti vytvořit právní prostředí a stabilní, podnikání motivující hospodářské podmínky, v nichž by se odehrávaly ekonomické procesy. Kdyby se u nás fatálně nedostávaly pracovní síly, bylo by to alarmující. Jenže tak tomu není. A pokud by někde začaly pracovní síly scházet, ve zdravé ekonomice by mezeru okamžitě zaplnili třeba cizinci. A z hospodářského hlediska je lhostejné, jakých národností jsou lidé, kteří odvádějí státu daně.
Když se tedy oprostím od tklivých představ, že český národ postupně vymře, nebudou-li čeští muži v dostatečné míře oplodňovat české ženy a ty nebudou tudíž rodit potřebný počet českých dětí, tak z globálního hlediska je pro lidstvo pohromou každé narozené dítě, co naruší rovnovážný stav mezi natalitou a mortalitou ve prospěch porodnosti. Měli bychom si uvědomit, že lidskému rodu zcela určitě nehrozí vymření, nýbrž přemnožení. V důsledku toho rostou nároky na nejrůznější zdroje a na výrobu, drancuje se příroda a také na globální oteplování, jestliže je jeho hlavní příčinou lidská činnost, to má neblahý vliv. Bude-li přibývat lidstvo současným tempem, hrozí naší planetě katastrofa. To není strašení apokalypsou. To je reálný výhled.
Lidé mají vlastně jen dvě možnosti: 1. Modlit se a svěřit se do rukou božích. 2. Zasadit se o výrazné zvýšení obecné vzdělanosti, díky níž přijdou i lidé v zaostalejších částech planety, že není možné jen bezuzdně plodit děti a celé lidstvo spoléhat na to, že věda a výzkum přijdou s technologiemi, které zajistí zejména nevyčerpatelný zdroj levné energie (řízená termonukleární reakce v průmyslovém měřítku), prostřednictvím níž půjde vyřešit problém potravin a pitné vody a konečně i ochranu životního prostředí.
Další články autora |
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...