Migranti v Evropě – přijde řešení místo řečí?!

Nesplnil jsem svůj slib, že končím s tématem migrantů a přidávám ještě jedno zamyšlení. Vadí mi totiž obviňování veřejnosti z těch nejhorších úmyslů, stejně jako nenávistné postoje řady lidí vůči migrantům.

     Nedávný rozhovor s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem v MF Dnes mě pobídl ještě k jednomu zamyšlení na téma přílivu migrantů do Evropy. Když budu předsedu EK parafrázovat, hovořil o vysokých evropských standardech pomoci azylantům, které chce zachovat a že chce Evropu, která bude soucitná, lidská a vlídná k těm, co potřebují pomoc. Je naopak znepokojen eskalací xenofobie, rasistických postojů, nenávisti atd., což vede k nedůvěře a růstu bariér mezi lidmi. Říká, že taková nesnášenlivá Evropa není ta, kterou zná a že takovou Evropu nechce.
     Potud souhlas, kdyby se Jean-Claude Juncker netvářil, že jde o běžný příliv utečenců z jednoho izolovaného ohniska války či katastrofy. Není radno podceňovat obyčejné lidi, jimž se říká souhrnně veřejnost. Ona dobře cítí, že se děje něco mimořádného, co nemohou normální standardy pomoci zvládnout a že se nyní ani zdaleka nejedná jenom o pomoc migrantům. Ve »hře«, v »sázce« je mnohem víc. A lidé to dobře vědí. Vyjadřují se k tomu možná neuměle, neobratně, nebo naopak přemoudřele, rozvláčně, utíkají k nepodstatným jevům, které pak zveličují nebo paušalizují; jednotlivé výroky lidí jsou často agresívní, militantní, bezcitné, třeba i nechutné... Přesto ale lidé vědí, že je něco špatně. Veřejnost jako celek se totiž málokdy mýlí, pokud jde o to, kam události spějí.
     Koneckonců – co lidé chtějí? Aby jejich představitelé, jež si zvolili k svému zastupování, hledali a nacházeli rozumná a opravdová řešení, jak naložit s lavinou migrantů, která všem přerůstá přes hlavu. A hlavně, aby skutečně konali. A co veřejnosti vlády, parlamenty, jiní kompetentní i Evropská komise nabízejí? Prázdné řeči, dílčí hašení jednotlivých problémů, vzájemné pře, osočování, kárání druhých a především bezradnost. A lidé to vnímají. Kdosi se vyjádřil, že sílí frustrace z nečinnosti vlád a státníků a že se »doslova projíždí možnost efektivně situaci stabilizovat a řešit«, což pak situaci zhoršuje.
     A pak jsou tu »hlasatelé lidskosti a zdravého rozumu«, kteří jsou zděšeni a znechuceni extrémistickými náladami v české společnosti, její hysterií a xenofobií atd. Třeba prý část našich vědců nemohla »v sobě potlačit přirozenou lidskou vyspělost« a sepsala traktát proti strachu a lhostejnosti, což bylo prý jednak projevem mimořádné odvahy a jednak to přispělo výrazně ke konsolidaci solidarity lidských hodnot ve společnosti. K publikování výzvy je dnes u nás potřeba nějaké zvláštní odvahy? Spočívala odvaha v tom, že se vědci nebáli, jak si to slíznou na netu od hysteriků a xenofobů?
     Četl jsem spousty názorů v diskusích k různým textům na téma velké vlny migrace do Evropy – a ano, je tam mnoho zlých, nenávistných, extrémních a extrémistických postojů. Ale je tam rovněž mnoho rozumných, uvážlivých, promyšlených a humánních stanovisek, které mají bohužel tu vadu, že tak docela nesouhlasí s těmi, kteří si myslí, že by se měla poskytovat pomoc jakémukoli množství migrantů a radši se jich ani neptat, proč ji vlastně žádají. Jenže i autoři těchto rozumných stanovisek si od »hlasatelů lidskosti a zdravého rozumu«, jak jsem je nazval, vysloužili v lepším případě nálepku hysteriků, xenofobů a v tom horším etiketu nácků, fašistů, militantních rasistů a podobně, a to jen za to, že projevili svůj názor. To není extrémismus? To není militantní?
     V české společnosti jsou a rostou extrémistické nálady! Co koho opravňuje k takovému výroku? Debaty na blogu? Chodím po ulici, byl jsem v posledních dnech v řadě prostředí a nic podobného jsem nepozoroval. Faktem je, že v Evropě přibývá migrantů a faktem je i to, že mnozí lidé mají z toho přílivu obavy. Ačkoli se nás imigrační vlna zatím nedotýká tolik jako jiných zemí, jsou ty obavy pochopitelné. Obzvlášť, když se lidem nabízí místo řešení situace jen výzvy ke klidu, k užívání zdravého rozumu, aby byli lidští, nebáli se a nebyli lhostejní.
     Ó, jak starý trik – obviňovat lid obecný z nejrůznějších špatností, aby se zakryla neschopnost kompetentních řešit problémy.