Marcus Aurelius, římský císař-filozof, jak je přezdíván, kdysi pronesl výrok, který považuji za geniální, a hlavně trvale aktuální: „Vše, co slyšíme, je názor, nikoli fakt. Vše, co vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.“
Často zaznívají halasné výtky na to, že naše veřejnoprávní media, míněna je hlavně Česká televize, nejsou vyvážená, nestranná a neinformují objektivně. A to se vyjadřuji rezervovaně. Ony výtky jsou formulovány spíše tak, že ČT lže a že je řízena pražskou kavárnou a říká lidem, co si mají myslet. Tato negativní hodnocení povzbuzuje zejména český prezident Miloš Zeman svým trvale záporným postojem k novinářům obecně a k České televizi zvlášť.
Je to sice poněkud divné, protože Miloš Zeman „má už dost dlouho svou“ TV Barrandov, kterou vlastní Jaromír Soukup. Prezident si ale zřejmě uvědomuje, že se TV Barrandov svým vlivem na veřejnost nemůže ČT rovnat, i když v sobě Soukup objevil moderátorský a bavičský talent a svými rádoby zpravodajskými a publicistickými klauniádami se pokouší získat obecenstvo v celé plejádě „one man show“.
Bloger Jiří Turner naopak napsal nedávno blog, který nazval „Chvála veřejnoprávní České televizi a Českému rozhlasu“, v němž vyjádřil názor, že žádný lepší zdroj informací, než tyto dva u nás neexistují a ani existovat nemohou. Podle vlastních slov pojal Turner svůj článek spíše jako reakci na hloupý a paušalizující útok na ČT blogera Libora Čermáka. Ovšem v diskuzi pod Turnerovým blogem se objevila řada příspěvků, v nichž se jejich autoři snaží tvrdit, že ČT opravdu lže, že ji opravdu řídí pražská kavárna, že opravdu říká, co si lidi mají myslet a další „zaručená fakta“.
Nevím, zda existují lepší zdroje informací než ČT a ČRo a nesouhlasím s názorem, že lepší zdroje informací existovat nemohu. Souvisí to i s mým přesvědčením, že jsou veřejnoprávní media zbytečná. Nebudu ale polemizovat ani vysvětlovat proč si to myslím, neboť v Turnerově článku a v diskuzi pod ním jde o něco jiného. Problém je totiž v tom, že si mnozí kritici ČT pletou pojmy s dojmy, což nezřídka zase souvisí s termíny objektivita a vyváženost. Tato slova se dostala do kurzu se vznikem veřejnoprávní televize a rozhlasu, kdy vyvstal požadavek na takzvanou „objektivitu“ a „vyváženost“ jejich zpravodajství.
Potíž je v tom, že žádná zpráva ani celé zpravodajství nemohou být objektivní, natož pak publicistika. Mohou se objektivitě pouze blížit a zda se tak děje či nikoli, posuzuje skupina subjektů v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a potažmo každý divák. Vzpomeňme znovu citát Marca Aurelia v perexu. Z definice vyplývá, že objektivní je to, co existuje nezávisle na subjektivním mínění, chtění či zájmu, a to žádná zpráva ani zpravodajství být nemohou. Vždycky se totiž jedná přinejmenším o výběr faktů podle jistých kritérií, zejména podle jejich významu, důležitosti, zajímavosti, neobvyklosti..., která jsou stanovena subjektivně.
K tomu se přidružuje jev, že běžný člověk příliš nerozlišuje, co v nějaké televizní zprávě říká redaktor a co jím oslovený člověk, co je mínění televize a co je názor nebo tvrzení někoho jiného (například politika, svědka či aktéra události), případně co je interpretace výsledků jistého průzkumu, protože to pokaždé tlumočí nebo rámuje ve zprávě redaktor či moderátor. Je důležité si také uvědomit, že lidé nerozlišují buď nevědomky nebo záměrně z manipulativních důvodů.
To druhé předvedl v diskuzi pod zmíněným Turnerovým článkem „porouchaný software“, který se nazývá Jiří Řezník. Sám Jiří Turner v diskuzi napsal: „Mně osobně by vůbec nevadilo, kdyby někdo věcně kritizoval nějakou konkrétní reportáž, typ pořadu, přístup redaktora, zkreslenou zprávu nebo cokoli jiného. O tom se dá pomocí argumentů také věcně diskutovat.“ Jiří Řezník odpověděl: „Chcete konkrétně? Neměla se ČT 24 chovat zdrženlivěji při masivní popularizaci reportáže TV Seznam o vpádu jejich komanda do bytu pana Babiše ve Švýcarsku, i když šlo evidentně o bulvár? Proč o ní vůbec referovala? A to několikrát denně. Udělala tak z komára dvouhrbého velblouda. Výsledek: sotva komáří bodnutí. A když to nejde takto, tak to muselo začít jít jinudy přes evropský parlament a dotace Agrofertu.“
Tak bulvár, tvrdí Řezník. Co je to však bulvár? Někdejší rakouský spolkový kancléř Bruno Kreisky svého času mínil, že bulvární noviny jsou normální noviny, které však o událostech informují zajímavě. To se projevuje (vysvětluji já) například výběrem informací a jejich umístěním, kdy se na titulní stranu dávají ne vždy zprávy o nejdůležitějších událostech, ale o takových, které poutají největší pozornost obecenstva, dále bombastickými titulky, které často slibují víc, než pak nabídne článek, nebo odlehčeným tónem zpráv, používáním expresivních a emotivních výrazů – třeba se maso nazve „flákota“, nebo se návštěva reportérů u kohosi v bytě a pořízení rozhovoru s ním pojmenuje jako „vpád komanda“.
Ano, právě Jiří Řezník, který nazval počin reportérů TV Seznam v Ženevě bulvárem, se sám pokusil jejich reportáž bulvarizovat. Ba co víc, vytkl České televizi, že o reportáži, která zapůsobila jako třaskavá nálož, vůbec referovala, a nakonec spekulativně spojil dvě záležitosti, které spolu tak, jak je interpretoval, nesouvisejí. Ovšem různých manipulací a spekulací existují mraky. A jak se v nich má prostý člověk (Slováci říkají jednoduchý) orientovat, když mu navíc Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vnáší do hlavy brouka „vyváženosti“?
Vyvážené je totiž to, co je v rovnováze. Vyváženost má jistě význam u rovnoramenných (jazýčkových) vah, kdy se nějaký materiál na jednom rameni vyvažuje jiným materiálem na rameni druhém. Vůči čemu by však mělo být vyvážené zpravodajství? A kdo rozhoduje, zda je či není? Žádná událost však nemá povahu dvou vyvážených či nevyvážených misek vah, tedy přeneseně dvou protikladných stanovisek, které mají mít rovnocennou publikační příležitost. Každou událost lze posuzovat z mnoha hledisek a řada subjektů nikoli jen dva může či nemusí mít na její interpretaci zájem. Proč by za takových okolností měla mít nějaká rada, tedy skupina subjektů, patent na posuzování vyváženosti jakékoli informace? Kromě toho je vyváženost nesmysl, záleží na pravdivosti zprávy.
Media, a tedy i televize existují proto, aby ve své zpravodajské a publicistické složce veřejnost informovala o významných, důležitých, zajímavých a neobvyklých událostech a zprostředkovávala jí názory a stanoviska lidí, kteří mají k určité problematice co říct, jejich názory jsou důležité a zajímavé buď ve vztahu k určité události, nebo oni sami jsou svým životem a činností zajímaví a důležití. Co je významné, důležité, zajímavé a neobvyklé, bude přitom vždy otázkou pohledu a výběru konkrétních osob. A přesně takový výběr musí učinit každý konzument zpravodajství a publicistiky kteréhokoli media.
Proč vlastně poměrně dost lidí, zhusta stoupenci prezidenta Zemana a premiéra Babiše, tvrdí, že Česká televize lže, je řízena pražskou kavárnou a říká veřejnosti, co si má myslet? Vždyť by jim to mohlo být jedno, televizí mají na výběr. Třeba hned TV Barrandov. Kdyby ČT fakt lhala, byla neobjektivní a nebyla nestranná, záhy by o ní veřejnost ztratila zájem a skomírala by na úbytě. Lidé nejsou obecně hloupí (když ale chtějí, dokáží být hloupí neuvěřitelně). Jenže právě proto, že ČT nedělá to, co jí její kritici vytýkají, má mnohem větší vliv než třeba TV Barrandov. Odpůrci ČT to vědí, a právě kvůli tomu na ni útočí, neboť se jim nedaří dosáhnout toho, aby ČT hlásala, co si oni sami přejí.
Odkaz na článek Jiřího Turner: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=692081
