Kvajku

Nevím přesně, jak mám kvajku charakterizovat, jsou to takové postřehy na pomezí poezie a prózy. Některá jsem ilustroval fotografiemi.

Dendrit

jemné struktury v lomu 
nazývají se mechy 
nebo květiny

uvězněný ve tmě
mohl se znenadání kochat 
krásami světa

vždycky se můžeme třást
jaké hrůzy přinese
další den

Ventarola - trhlina v hornině na vrchu Boreč v Českém středohoří

roztřásla mě zima
naštěstí z ventarol stoupá
teplejší vzduch

voda stojí za to
příroda jí dala mnoho podob 
a často fascinující krásu

jen pro nás je Měsíc nahoře 
a vidíme jej stále z jedné strany
ani pravdu nezná nikdo celou

co vše už věda nezvratně dokázala
než nějaký blázen vybádal 
že je to jinak

bavili se v putykách 
o existenci boha a existencialismu
až se hospody kvůli viru zavřely

láska na mě snad volala 
možná zněla jako zvon
jenže jsem ji neslyšel