- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
= Adéla sice zpívala od mala, bývala členkou dětského sboru a měla krásný zvučný hlas, ale na střední škole s tím přestala. S Okouzlenými jí to bavilo a líbily se jí i písničky, které zkoušeli. Scénář k tomu budoucímu pořadu napsal prý právě Adam a mělo jít o průřez tím, co skupina dosud dělala. Adam písně seřadil, proložil je verši i krátkými povídkami, co sám napsal a všechno propojil uvozovacími slovy. Číst povídky, recitovat verše a moderovat pořad měl také on. Tohle prozradil Adéle vedoucí Okouzlených, ale nyní skupina zkoušela písničky, zatímco Adam jen nečinně seděl opodál a lehce znuděně snažení ostatních sledoval.
= „Vypadá, že ho to moc nebaví,“ řekla Adéla vedoucímu Michalovi, když zkouška skončila a hodila hlavou směrem k Adamovi, který se zvedl ze židle a zůstal stát jak sloup.
= „Co tě pořád Adam tak zajímá?“ divil se Míša, jak se mu všeobecně říkalo.
= „Ale mě nezajímá,“ bránila se horlivě. „Jen mi připadal takovej ničemnej.“
= Adélu však Adam přitahoval velmi, líbil se jí a dráždil ji svým nezúčastněným chováním.
= „Fakt?“ usmál se vědoucně Míša. „Neboj se, jeho čas přijde.“ Koukl na Adama a zavolal na něj: „Jdeš s náma na pivo?“
= Místo odpovědi se k nim Adam jen přiloudal.
= U piva seděli mimo Adélu, Adama a Michala ještě dva muži a jedna dívka ze skupiny. Asi hodinu se všichni bavili. Adam se občas smál s nimi, ale do debaty prakticky nezasahoval. Potom druzí tři odešli, za další půlhodinu se poroučel Michal a Adéla s Adamem osaměli.
= „Adame, jak můžeš moderovat pořad, když normálně skoro nemluvíš?“ zeptala se Adéla.
= „To s tím nesouvisí,“ řekl ostýchavě a koukal před sebe na stůl.
= „Myslela jsem, že každý, kdo chce moderovat, musí být přirozeně ukecaný. Měl by to být přece bodrý chlapík sršící humorem a vtipem, aby se dostal do bezprostředního kontaktu s publikem a tak si myslím, že se tak musí chovat i v soukromí, aby mu to bylo vlastní...“
= Adam se přestal dívat na desku stolu a pohlédl na Adélu poněkud nešťastně, ale mile.
= „Co si o tom myslíš, Adame?“ páčila z něj odpověď.
= Zase zapíchl oči dolů před sebe a zdálo se, že o Adéliných slovech usilovně přemýšlí. Pak na ni znovu upřel oči a řekl jen: „Nevím.“
= Adela bezradně zavrtěla svou blonďatou hřívou a lehce zoufale se usmála.
= Z hospody Adéla vyrazila domů a Adam ji sledoval jako stín čtvrt kroku za ní. Mlčeli, až to Adéla nevydržela a zeptala se: „Kam jdeme, Adame?“
= S odpovědí jako obvykle váhal a potom řekl: „Asi k tobě.“
= „Jak víš, že chci, abys se mnou šel ke mně?“ optala se vzápětí. „To jsi si s tím tak jistý, že tě chci?“
= Adam po ní rychle a překvapeně sekl pohledem.
= „Jasně, že to chci, Adame. Jasně, že tě chci. A ty to dobře víš. Hned jsi to na mně poznal, viď?“ usmívala se na něj a položila mu ruku kolem pasu.
= Adam na to neřekl vůbec nic, jen objal Adélu kolem ramen.
= V garsonce, kde bydlela v podnájmu, nalila Adéla oběma víno. „Pustím ti desku Lenky Filipové. Znáš ji? Mně se její písničky děsně líbí. Líbí se mi její zpěv i projev a má skvělý texty,“ básnila a položila desku na kotouč gramofonu.
= Mlčky pak poslouchali a přitom se objímali a líbali na posteli. Když deska dohrála, chtěla ji Adéla obrátit a přitom se otázala: „Líbilo se ti to, Adame?“
= „Moc ne,“ řekl bezbarvě.
= „A co se ti nelíbí? Texty, hudba, jak zpívá?“ zajímala se.
= Adam místo odpovědi jen vystrčil spodní ret.
= „To se ti na jejích písničkách nelíbí vůbec nic?“ vyzvídala zklamaně.
= „Hraje dobře na kytaru,“ poznamenal Adam.
= „Hraje báječně,“ začala se Adéla rozplývat. „Studovala hru na kytaru na konzervatoři v Praze a pak na Mezinárodní hudební akademii v Paříži a podle mě je dobrá šansoniérka. Ty jsi ji znal před tím, než jsem ti pustila její desku?“
= „Trochu a fakt umí hrát,“ přikývl Adam.
= Adéla radši už druhou stranu desky nepustila, vrátila se na postel k Adamovi. Za chvíli se už začali milovat a Adam se přitom proměnil jako mávnutím proutku. Byl najednou plný energie a vášně, Adéla z něj byla jako u vytržení, odevzdávala se mu a potom poprvé ve svých třiceti letech zažila skutečný orgasmus. Slast se jí rozlila celým tělem takovou silou a intenzitou, až na okamžik měla pocit, že omdlí.
= „Adame, to bylo úžasný,“ spíš vydechla než řekla, když bylo po všem.
= Pohladil ji místo slov po tváři.
= A tobě se to taky líbilo, Adame?“ ptala se celá rozzářená.
= Podíval se na ni vážně a řekl: „Ano.“
= Adéla jen zírala, jak se v mžiku zase vrátil do podoby studenýho čumáku.
= Vídali se pak téměř denně u ní doma a stále se milovali. Adéla byla šťastná, že konečně našla chlapa, který ji dokázal sexuálně uspokojovat, i když nechápala, kde se bere tolik vášně v jinak tak bezbarvém člověku. Na jeho mlčení a úsporný projev si ale brzy zvykla, ona projevovala emoce a mluvila za oba, zatímco Adam k tomu jen občas něco poznamenal. O sobě a svém životě ale neříkal nic. Adéla při každé příležitosti dávala Adamovi znát svou náklonnost, co chvíli ho políbila či pohladila a pořád ho ujišťovala, jak šíleně ho miluje. S Okouzlenými nacvičovali pořad a po zkouškách Adéla říkala se smíchem Adamovi, že teď už je vážně okouzlená, ale hlavně jím.
= A byla to pravda a netýkalo se to jen postele. Když začali zkoušet pořad dohromady s mluveným slovem, zažila totiž šok z další proměny Adama z mloka v dynamického a zábavného moderátora, skvělého recitátora a když přišlo na jeho dvě povídky, nečetl je, ale skutečně vyprávěl a doslova hrál, že bylo požitkem ho poslouchat a sledovat.
= Premiéra pořadu se vydařila báječně. Adéla vkládala do svého zpěvu všechno a ostatní zpěváci také, muzikanti byli výborní a Adam před obecenstvem ožil ještě víc, kontakt s ním dokázal navázat bez problémů a všechny si rázem získal.
= „Adame, to bylo fantastický,“ skočila Adéla po vystoupení Adamovi kolem krku. „Jsem děsně šťastná a šíleně tě miluju.“
= Na večírku po koncertu oslovil však Adélu jistý muž, který se jí představil jako manažér jedné pražské skupiny, která prý hledá zpěvačku, co to dovede pořádně rozpálit a nabídl Adéle, že by tou zpěvačkou mohla být ona.
= Zpočátku to považovala jen za řeči a dál žila teď už vlastně navážno s Adamem. Jenže ten chlap ji několikrát volal a hučel do ní, až se za ním vypravila do Prahy. Když se vrátila, byla jako vyměněná.
= Celá nervózní pak Adamovi řekla: „Jak jsem byla v tý Praze, Adame, tak mě Petr, víš to je ten manažér tý skupiny, vzal k těm muzikantům. Jsou to fajn kluci. Zazpívala jsem si s nimi tři písničky a oni tvrdili, že mě do skupiny chtějí...“
= „Opravdu?“ zeptal se Adam.
= „Nekecám ti, fakt. Oni to myslej vážně. A mě to opravdu láká. Nezlob se na mě, prosím. Mám tě pořád ráda, ale je to šance, víš, Adame?“ nejistě se usmívala.
= „Myslím, že vím,“ řekl Adam zase tak bezbarvě.
= „S tebou to bylo krásný. Nádherný sen. Ale mně je už třicet, chápeš? Nemůžu si dovolit tuhle šanci zahodit,“ zatvářila se nešťastně.
= „Bylo?“ otázal se.
= „Adame!“ skoro se Adéla rozbrečela. „Musím do tý Prahy a mezi námi by to nefungovalo, ty tady, já tam. Rozumíš mi, Adame? Řekni něco!“
= „Kde tam budeš bydlet?“ zeptal se po chvíli.
= „Petr říkal, že můžu bydlet u něj, než si něco najdu,“ vysvětlila a tvářila se nejistě.
= „Chceš být s ním, viď,“ spíš konstatoval než se ptal s nekonečným smutkem v hlase.
= „Já..., Adame..., já..., to je příšerný!“ vykřikla nakonec, vrhla se k němu a objala ho. „Jsi moc zklamaný?“
= Vyprostil se z jejího sevření, přešel k oknu a řekl: „Nevím, jestli jsem zklamaný. Čekal jsem to. Dřív nebo později to muselo přijít. Nevydržela bys se mnou. Ale už se mě, prosím, nedotýkej, Adélo.“
= Koukala na něj s vytřeštěnýma očima a nevěděla, jestli ji udivilo víc, co naposledy řekl, nebo ten dlouhý proslov, tedy na jeho zvyklosti.
Další články autora |
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....