Četl jsem, že koronavirus má potenciál uzdravit svět. Dojem, že svět byl nemocný a uzdraví ho virus, má však původ v morální panice. Nebo jsem četl, jak Češi úžasně zvládají boj s koronavirem. To je podle mého předčasné účtování.
V čase, kdy u nás ještě roste počet nakažených koronavirem i počet jeho obětí, je dost pochybné hodnotit, jak pandemii dobře zvládáme. Zaznívá často i názor, že jsme úžasný národ, z něhož vzešli vynikající lidé, národ, který se v časech nebezpečí, krizí a ohrožení dokáže semknout a projevuje velkou solidaritu. Lidé si za takových okolností nezištně pomáhají, třeba nyní mnozí pracují s velkým nasazením, šijí a rozdávají roušky, rozvážejí nákupy seniorům…
Nacionální hledisko bych tolik nezdůrazňoval. Ano, několikrát se Češi semkli v době ohrožení, ale když se ohrožení naplnilo, našlo se mezi našimi lidmi například dost udavačů a přisluhovačů nepřátelské moci. Na druhé straně bylo víc těch, kteří se ukázali jako stateční, i když na to nevypadali. A koneckonců i jiné národy zrodily skvělé lidi a mezi těmi, kteří u nás šijí a rozdávají roušky, jsou i Vietnamci. Ale budiž, být hrdý na svůj národ je dobré, pokud hrdost nepřeroste v nacionalismus.
Vadí mi však, když někdo vykládá, že tyto ctnostné vlastnosti probouzí v lidech jen krize, v tomto případě pandemie koronaviru, ale za normálních okolností „spí“ a lidé jsou u nás sobečtí, necitelní, lhostejní a honí se pouze za penězi, majetkem a prožitky. To zkrátka není pravda. Takový pohled je silně zkreslený tím, čemu se říká morální panika. Pojem morální panika vznikl v 70. letech 20. století coby označení stavu veřejného znepokojení, které je neúměrně velké vzhledem k nebezpečnosti nebo četnosti určitého jevu.
Každopádně nedává smysl domnívat se, že lidé jsou za běžných okolností špatní a dobří se stávají jen v důsledku ohrožení. Aby lidé mohli nyní v době pandemie být solidární a pomáhat si, muselo to v nich být už dříve. Tvrdím už dávno, že lidé jsou ve většině dobří, přátelští, obětaví a jsou schopni a umějí pomoci. Opakovaně jsem se o tom na vlastní kůži přesvědčil.
Jiná otázka je, do jaké míry ona solidarita, osobní nasazení a nezištná pomoc mezi lidmi nahrazuje neschopnost a nekompetentnost těch, kteří rozhodují o omezujících opatřeních v boji s koronavirem a jako gorilí samci se bijí v prsa, jak jsou proti vládcům jiných zemí úspěšní. Chlubí se, jak nařídili nosit všem roušky, ale roušky a jiné ochranné pomůcky nezajistili, nebo až s velkým zpožděním a jen částečně.
Četl jsem ale i protiargument, že odpůrci současné vládnoucí garnitury rádi zdůrazňují, že v kapitalismu se lidé mají v maximální míře rozhodovat svobodně a postarat sami o sebe bez toho, aby o všem rozhodovala vláda a vládnoucí koalice, aby regulovala veškerý veřejný život. Jistě, když však není nouzový stav, nikdo lidem neomezuje pohyb a nenařizuje nosit roušky. Pokud ale vláda nařídila roušky nosit, je na ní (mělo by být), aby ty roušky také zajistila v dostatečném množství, chce-li tvrdit, jak nouzový stav skvěle zvládá. V opačném případě je to lež jako věž.
A co třeba domovy pro seniory? Tam se o sebe lidé sami postarat nedokážou, právě proto tam žijí. Co si pak člověk může myslet o výroku – babičky a dědečkové, jste naši, potřebujeme vás, když se vláda na domovy pro seniory víceméně vybodne.
Prý však může být současná situace pro svět i velkou šancí, omezení spotřeby a zbytečného cestování může údajně ulevit těžce zkoušené přírodě a rovněž opuštění zaběhaného a pohodlného způsobu života, kdy se nám zdálo, že držíme vše pevně ve svých rukou, nám ukázalo náš omyl. Bylo prý nemravné užívat si, když jinde jiní lidé trpěli, a teď jsme poznali sami, co je důležité a co ne. Jo, kdyby to bylo takhle snadné. Kdyby stačilo zakázat cestovat, zavřít hranice, nařídit lidem sedět doma a svět by se vrátil do „správných“ kolejí…
Můžeme se jen ptát, do jaké míry bylo vyhlášení světové koronavirové pandemie a všechna ta omezující opatření výrazem nutnosti, nebo oné morální paniky? To ale nyní nelze správně posoudit. Čeká nás ještě období, kdy plně a negativně dopadnou pandemická opatření do ekonomiky země, hospodářských subjektů i jednotlivců. A pokud budou omezení trvat dlouho, projeví se u řady lidí ponorková nemoc, a jestli se mnozí „radovali“, že mají konečně čas na sebe, rodiny a blízké, začne se jim to zajídat, ani nicnedělání a z toho plynoucí nuda nepřinese nic dobrého.
Jisté je jen to, že byly v dějinách horší pandemie, které způsobily smrt desítkám milionů lidí, a přesto se po nich svět nevrátil na „správnou“ cestu (podle něčích představ). Rozumím snaze řady lidí hledat pozitiva ve světové krizové situaci vyvolané pandemií a následnými omezujícími opatřeními v mnoha zemích. Chápu, ale nesdílím potřebu připisovat onomu viru morální rozměr.
Koronavirus je jako každý virus vnitrobuněčný cizopasník, který napadá organismy, což je způsob jeho existence. Není zlý ani dobrý, je to virus. Ani pandemie nemá morální dimenzi, je to jen výraz pro velkou míru výskytu určité nemoci v daném časovém období. Myslet si, že se planeta či příroda pomocí aktuální koronavirové pandemie mstí člověku za jeho špatné počínání vůči ní, nebo že ho upozorňuje, aby se navrátil ke správnému životu a skutečným hodnotám, je absurdní.
Země je neživé vesmírné těleso, které nemá vnímání ani prožívání, tudíž nic necítí a nemůže se mstít ani varovat. Jako přírodu jsme si pak zvykli nazývat soubor milionů druhů organismů (včetně těch na pomezí života, jako jsou právě viry) a neživé hmoty v různých formách a strukturách. A v přírodě probíhá nekončící boj druhů o přežití, v němž organismy dělají, co umějí, aby uspěly. Reagují na podněty a změny situace, na ustavičné narušování a obnovování rovnováhy. Je to neustálý proces adaptace života na podmínky, provázený rozením, umíráním a opět rozením nových generací.
Kdepak, člověk nikdy neměl svět ve svých rukou a nejspíš ani nebude mít. Osobně jsem si nikdy nic takového nemyslel, a pokud se někdo domnívá, že člověk ovládl planetu, je naivní. Homo sapiens sapiens jen pouze jedním z živočišných druhů, který se však silně přemnožil, a navíc dokáže víc než jiné druhy měnit prostředí. To je hlavní problém lidstva. Koronavirová pandemie je pak součástí tohoto problému.
