ČSSD se prý bojí, aby nebyla k smíchu, kdyby pokračovala ve vládě vzdor nesplnění podmínek, které si kladla v souvislosti s odvoláním ministra kultury. Vyplynulo to z vyjádření šéfa poslaneckého klubu ČSSD Jana Chvojky.
Socani mají však zbytečné strachy, protože už k smíchu dávno jsou, jestli tedy není spíš výstižnější slovo k pláči. Ve skutečnosti nezáleží na tom, k čemu je sociální demokracie, ač mě jedno šťavnaté vyjádření napadá. O socany totiž vůbec nejde, neboť klopýtají už delší čas po cestě do nicoty. Hlavní problém tkví v tom, v jaké zoufalé situaci se naše vrcholná politika nachází.
Nedávno Česko navštívila nová slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Už jen podívaná na její přijetí na Hradě českým prezidentem Milošem Zemanem naznačila beze slov, jak na tom obě země bývalého Československa jsou. V čele Slovenska stojí mladá, hezká, milá, elegantní a důstojná žena, s níž se pojí mnohé naděje, ale o moc víc o ní zatím nelze říct. V čele Česka se nachází starý, nemocný muž, o němž bylo již řečeno vše a naději už žádnou nebudí. Zeman by při svém dýchavičném belhání vedle Čaputové po hradním nádvoří mohl vypadat směšně, kdyby nepůsobil žalostně.
Hlava českého státu je věrným obrazem zoufalství, v jakém se ocitla země vinou hlavních politických aktérů. Přitom nejde ani tak o Zemanův vzhled a jeho fyzické zdraví. Americký prezident Franklin Delano Roosevelt byl na invalidním vozíku a nebudil smích ani smutek. Kdyby Miloš Zeman jednal aspoň trochu normálně, jeho věk a neduhy by také nevadily.
Nabízí se další srovnání se Slovenskem. Zatímco bratrský stát má v osobě Čaputové už čtvrtého přímo voleného prezidenta a předchozí tři žádné kontroverze nevyvolávali, hned náš první přímo volený prezident odhaluje slabiny transplantace prvku prezidentského systému do systému parlamentního v obludné podobě. Pokud si náš prezident postaví hlavu jako osel a paličatě jako beran bude prosazovat své postoje jankovitého kozla, vyústí to nejspíš v ústavní krizi.
Někdo může namítnout, že dosavadní slovenští prezidenti nebyli výraznými osobnostmi, kdežto náš současný prezident takovou osobností je. Co ale Zemanova výrazná osobnost a „osobitost“ státu přinesla? Mezinárodní ostudu, zavlékání země směrem k východním despociím, rozkol ve společnosti a nekonečnou řadu trapných kauz. Kloudného zhola nic. To bych byl stokrát radši, kdybychom měli nevýrazného, avšak slušného a kultivovaného prezidenta. Zemanovo vyčnívání nad průměr může znamenat pouze zhoršování stavu na naší politické scéně, zatímco Čaputová má šanci stát se výraznou osobností v pozitivním směru.
Politická situace v Česku má ovšem jako obvykle i absurdní rozměr. Série demonstrací hlavně proti premiérovi Andreji Babišovi, která vyústila do zatím největší demonstrace na pražské Letné, na první pohled vládou ani diumvirátem Zeman-Babiš neotřásla. Vláda vzápětí ve sněmovně ustála i hlasování o nedůvěře. Bezprostředně potom se ale fatální může stát kauza kolem odvolání relativně bezvýznamného ministra kultury. Vše je v rukou prezidenta Zemana. Kdyby udělal, co má a ministra Staňka bez průtahů odvolal, socani by dál dělali dobře placené poskoky a užitečné idioty vládě Babišova ANO s podporou KSČM a Babiš sám i Zeman by byli v relativním klidu.
Jenže prezident se rozhodl napínat věci do krajnosti – jemu přece nikdo nebude dávat ultimáta. Teď půjde o to, zda se sociální demokracie odhodlá skonat aspoň trochu důstojně a ve smrtelné křeči se vzepře a odejde z vlády, nebo Babiš podá na Zemana kompetenční žalobu, či se bude chtít ještě více znevěrohodnit tím, že ustoupí dalšímu hloupému rozmaru prezidenta. Nejspíš ale Babiš domluví Zemanovi, aby neblbnul a kvůli kravině nezpůsobil malér, který by nemuseli nikdo z nich ustát.
Počítám, že na různé scénáře, jak to dopadne, vypisují už nyní sázkové kanceláře kurzy. Přidám také jeden svůj tip. Teď se to ještě zašolíchá, Staněk bude obětován a na jeho místo nastoupí Šmarda. Ústavní krize bude zažehnána, Zeman a Babiš budou dál páchat a prohlašovat různé nehoráznosti a někdy kolem 17. listopadu, tedy v souvislosti s 30. výročím sametové revoluce se to vše rozsekne a Zeman, Babiš a celá vláda půjdou od válu.
Koneckonců Miloš Zeman zakončil tiskovku se Zuzanou Čaputovou slovy: „Nejkrásnější bylo tu revoluci prožít, a to je daleko silnější než vzpomínat na její 30. výročí.“ Tak třeba prožije ještě jednu revoluci – nevím, ale pokud ano, nejspíš mu to už tak krásné připadat nebude.
