Jaroslave, pěkně jsi to napsal. A taky nemám ráda, když se dnešní mladí charakterizují jako "horší" oproti minulým generacím.

Palec nahoru!

Jsem moc rád, že právě ty se na to tak díváš. Nicméně se to dalo předpokládat.

Jaroslave, pěkné zamyšlení. Holt jako lidé, máme tu slabost souditi velmi jednoduše a bez návazností.

Je to tak. Já jsem se ale od mládí vždy snažil ptát i v případě obecně sdílených pravd, jestli to tak je a proč si lidé myslí, že to tak je. Čili pochybnost, která je základem jakéhokoli zkoumání.

Výborný článčk, naprosto s vámi souhlasím, nejde házet všechny a všechno do jednoho pytle a ještě tvrdit, že dříve bylo lépe. V něčem ano, v něčem ne.

Děkuji. Dřív bylo líp je taková mantra zapšklých lidí, nejistých si se sebou samými, neboť málo přemýšlejících. Většinou se to spojovalo se stářím, ale teď vidím, že takové postoje chovají i mladí.

K Emilu Zátopkovi: Velmi ho uznávám jako sportovce, ale rozhodně nemohu souhlasit s tím, že to byl bůhvíjaký vzor pro další generace. V tom dávám zapravdu Milanu Knížákovi, který svého času o Zátopkovi prohlásil, že to byl morálně pokleslý člověk. V padesátých letech se Zátopek postavil na stranu těch, kteří požadovali trest smrti pro Miladu Horákovou. V roce 1968 se naopak angažoval proti okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. A v polovině 70. let vystoupil před televizní kamerou v tehdejším pořadu Branky, body, vteřiny a veřejně se omluvil straně a vládě za své p o m ý l e n í v roce 1968, čímž zcela degradoval veškeré své tehdejší postoje. I když ho lidsky chápu, že za své zásluhy nechtěl dožít u lopaty, vážit si ho rozhodně nemohu. Podobně mohly postupovat Čáslavská, nebo Kubišová, ale neudělaly to, protože rovná páteř pro ně bylo víc, než případný návrat na výsluní. Nezdá se mi férové zdůrazňovat jen Zátopkovy zásluhy a pomlčet o tom, co se jaksi nehodí k této české ikoně.

Tohle jsem napsal na téma Zátopek panu Řezníkovi: "Zátopkovy postoje, jeho činnost v době 1948 až asi do poloviny šedesátých let jsou určitě zavrženíhodné a pak jeho prohlášení v souvislosti s naší neúčastí na olympiádě v Los Angeles v roce 1984 je hodně problematické a těžko pochopitelné vzhledem k tomu v jaké životní situaci byl. V té souvislosti je moje vyjádření, že se nesklonil před totalitní mocí poněkud nadnesené. Kdybych ale tímto článkem nereagoval na jiný text, v kterém byl Zátopek jmenován coby pozitivní vzor, sám bych ho jako vzor nikdy neuvedl. Nicméně Zátopkovy sportovní úspěchy a hlavně úsilí, které vynaložil k jejich dosažení, jsou obdivuhodné a jeho celkové působení je tak pozitivní. Pokud se tedy neprokáže, že ublížil konkrétním lidem." Pokud jde o mě, tak bych vůbec nikoho nedával za vzor. Sám jsem nikdy žádného člověka v jeho celistvosti za vzor neměl. Každý člověk je vlastně rozporný. Tak asi tak.

Chodil jsem na gymnáziu i na vysokou školu po roce 1968 a už ze zásady jsme oslovovali učitele jako paní a pane. A to mezi nimi byli dva nebo tři skutečně bigotní komunisté.

Co se Zátopka, jinak plukovníka ČSA, týče, tak navzdory tomu, že i z téměř osobní zkušenosti ho považuji za velmi slušného člověka, tak ale přece musím se podivovat tomu, proč právě v jeho případě nepropagujete zásadu, že bývalý komunista je něco jako bývalý černoch.

Ona psala spíš o dětech a tedy základních školách a tam se učitelky oslovovaly jako soudružky. Na střední a vysoké škole jsme také říkali profesorům a profesorkám pane a paní a nikomu z nich to nijak nevadilo. Tedy na té vejšce asi tak také třem jo, ale skousli to.

Pane Řezníku, skutečně jste napsal: "musím se podivovat tomu, proč právě v jeho případě nepropagujete zásadu, že bývalý komunista je něco jako bývalý černoch"? Pokud si myslíte, že tohle je můj postoj, pak špatně čtete mé texty (což už ostatně vím) a velice, velice, velice a ještě jednou velice se ve mně mýlíte. Takhle já lidi vůbec neposuzuji. Komunismus, ale ještě spíš bolševismus stavím sice naroveň nacismu a fašismu. To ale v žádném případě neznamená, že každého, kdo byl nebo je komunista, navždy zatracuji. Já vůbec málokoho zatracuji. Výrok "bývalý komunista = bývalý černoch" kdysi dávno pronesl Petr Cibulka na jakémsi mítinku, a pak jsem s ním mluvil osobně a už tak kategorický ani on nebyl.

Bez vašeho "doporučení" bych se k článku paní Manové asi nedopracoval a nejsem si ani úplně jistý, jestli vám mám za to být nějak vděčný

Mám v zásadě dobré zkušenosti se současnými pedagogy (včetně těch speciálních) a vzhledem k počtu a variabilitě dětí, které mi "prošly rukama" se cítím být v tomto směru rodičem-specialistou.

Je těžké, a taky zbytečné, srovnávat, ale mám z generace mých dětí (tedy čerstvě dospělých jedinců) lepší pocit, než z generace své. O učitelích to platí dvojnásob. Ten vtip, že česká učitelka není povolání ale diagnóza, už myslím často přestává platit. Neříkám úplně, to bylo v rozporu s tím, co jsem si přečetl v článku paní Manové.

Děkuji za příspěvek. V mnohém s vámi souhlasím a zejména pak s tím, že je těžké a zbytečné srovnávat. Pokud jde o můj pocit z různých generací, tak jsem o tom takhle nikdy nepřemýšlel. Poznal jsem převážnou většinou dobrých lidí všech generací od těch, co už nežijí, až po současné děti. Moje mladší dcera jako judistka pracuje s malými i většími dětmi a s těmi čerstvě dospělými a nestěžuje si na ně, naopak. Já znám zase dětské i mladé šachisty a řadu dalších dětí i puberťáků, co chodí hrát do jednoho nízkoprahového centra aktivit ping-pong, stolní fotbátek, Stiga hokej, různé deskové hry, na X-boxu, do střeleckého kroužku, do klubu finanční gramotnosti, šít a vyrábět všelijaké ozdoby do klubu ručních prací apod. a jsou to úplně normální děti, jaké znám i ze své generace. Když jsem byl v novinách nucen vychovat z několika (asi deseti) mladých lidí novináře, tak jsem zjistil, že nejlépe to šlo, když jsem v nich povzbudil sebevědomí, víru ve vlastní schopnosti, když jsem jim sám věřil a když jsem bral vážně jejich problémy i jejich názory. A také, když jsem nedělal vědu z jejich určitých výstřelků. To je vždycky na "vychovateli", aby poznal, co se má řešit mávnutím rukou a co sukovicí. Asi tak, jak to dělali moji rodiče se mnou.

Když jste četl článek paní Manové, všiml jste si, jak se změnil tón jejího textu, když psala o svém synovi, neboť si nejspíš uvědomuje, že to dnešní děti také nemají lehké, v mnohém asi těžší, než měla její nebo moje generace? A právě tu paušalizaci a zdůrazňování záporných jevů u nejmladší generace, když o ní píše obecně, jí vyčítám. A ještě víc, že z postoje, který prezentovala, snaží vytlouct politické body.

Mám ve školství (včetně základního) poměrně dost známých. Naprostá většina z nich si stěžuje na nižší kvalitu znalostí a chování studentů, obzvláště na základkách. Když jsem chodil na základku já (90. léta), tak skutečně problémových dětí bylo pár na celé škole. Dnes je běžné, že je takové dítě v podstatě v každé třídě. Bohužel.

Máte ve školství 10, 20, 50, 100, 1000, 5000 nebo víc známých? A máte ty známé plošně a proporcionálně rozprostřeny po celé republice? Pokud těch známých učitelů není aspoň sto a není to reprezentativní vzorek, pak vaše informace od nich postrádají relevanci. Je také rozdíl mezi tím, na co si učitelé stěžují v soukromí a co činí ve škole. Navíc, když si učitel stěžuje na nižší kvalitu znalostí a chování svých žáků (na základkách jsou žáci), je to dost podivné, neboť je to i jeho vizitka. Kromě toho, co je kvalita znalostí? Spíš máte na mysli objem znalostí? V osmdesátkách chodila do základky moje starší dcera a v devadesátkách, kdy začala chodit do školy moje mladší dcera, své vzdělávání dokončila. Jenže přesně to jsou generace dětí, o kterých moji vrstevníci hovořili jako o těch bez morálních hodnot atd., a já tento názor nesdílel, jak už jsem psal ve svém textu. Vy můj postoj v tomto svém příspěvku potvrzujete. Ale píšete také, že se to v další generaci či generacích nějak zásadně zlomilo k horšímu? Proč by to tak mělo být?

Klára Manová možná používá jakousi "starosvětskou" rétoriku, ale píše o problémech, které skutečně existují.

Stačí se podívat na to, jak dramaticky klesla virilita evropské společnosti. Pokud by došlo k nějaké opravdové krizi, jsme takříkajíc v loji. Stačí, když nepůjde čtrnáct dní elektřina. Ani si nechci představit, jak by to vypadalo.

To, že vytrvale a dlouhodobě klesá autorita pedagogů, ale stoupá agresivita žáků – to není nějaký relativistický postesk, ale fakt, který řeší na každé škole nejen u nás, ale po celé Evropě.

Všiměte si, jak často se objevuje názorový trend, že všechna náboženství jsou buď špatná, a nebo, že všechna náboženství zasluhují stejný respekt. Oba názory jsou zcela mylné, ale v současnosti tyto názory dominují. Výsledkem převahy těchto názorů v Evropě je právě takzvaná uprchlická krize. Velké říše minulosti nebyly zničeny nějakými vnějšími okolnostmi (to byly jen rány z milosti) – fatální úlohu sehrál vnitřní rozklad, neschopnost trvat na určitých hodnotách, které společnost drží pohromadě.

Vysoká rozvodovost a "výměny" životních partnerů nejsou výrazem svobody, ale ztrátou schopnosti omezit sám sebe ve prospěch rodiny – problém je v tom, že jde o hromadný trend. Individualismus je prosazován všude – v ekonomice, v pracovním procesu, v reklamě... Tlak na výkon jedince je stále větší.

Evropská hudba, architektura a umění se staly celosvětovým fenoménem. Ale běžte se nyní podívat na absolventské práce současných studentů umění – fascinace ošlivostí, smrtí, krví a dokonce výkaly – to není nic neobvyklého. Hudba se mění v rámus. Možností zábavy je čím dál více, ale spotřeba psychofarmak a počet psychických poruch vytrvale roste. To všechno jsou varovné sygnály v době, kdy se zdánlivě máme skvěle.

Neříkám, že Váš článek je zcela nepravdivý, naopak ho považuji za optimistický, což je v pořádku, ale právě proto se k němu nehodí tak tvrdé zhodnocení textu Kláry Manové. Hlasy "volajících na poušti" jsou potřeba i v dnešní době.

Pane Svobodo, ve svém příspěvku otevíráte spoustu témat a přiznám se vám, že mi je momentálně docela blbě (asi nějaký zánět nosohltanu v důsledku nachlazení) a nemám sílu jednotlivá témata rozebírat. Beru to tak, že prezentujete svá mínění. S něčím ve vašem příspěvku souhlasím, k mnohému mám výhrady. Dovedl bych napsat jaké, ale teď se mi opravdu nechce.

Vyjádřím se jen k vašemu závěru o Kláře Manové. Napsal jsem v textu: "Co mi na paní Manové vadí, je, že se snaží politicky prodat také obecně rozšířený, ale nesmírně hloupý názor, že všechny předchozí generace až po její vlastní se chovaly nějak lépe a vyznávaly skutečné hodnoty, zatímco současná mládež nemá žádné morální hodnoty, nic nemá v úctě a ničeho si neváží." Její hlas není "voláním na poušti", ale cílená propagace vlastní kandidatury v krajských volbách Středočeského kraje. Jinými slovy vlastně říká, že ona je jednou z těch, která tu špatnou dnešní situaci dokáže napravit. To je obvyklá metoda public relations (reklamy) - vytvořit problém nebo potřebu a hned nabídnout jeho řešení nebo její uspokojení. Viz. "Máte fleky na prádle, které nemůžete odstranit? Náš přípravek to dokáže!" Transformováno na téma, o kterém píše Klára Manová: "Dnešní mládež postrádá morální hodnoty, nic a nikoho nemá v úctě, nikoho a ničeho si neváží? Naše čtyřkoalice to dokáže změnit a já, Klára Manová, ze ni kandiduji!" Je to jistě vulgarizace (cha cha) jejího textu, ale pane, já mám z reklamy státnici a zabýval jsem se tvorbou reklamy v praxi, takže to poznám. Navíc, o většině témat, o nichž hovoříte ve svém příspěvku, Klára Manová vůbec nepíše.

Karma.V každé generaci se rodí spousta skvělých lidí a ještě víc "obyčejnáku" co budou celý život pofnukávat po hospodách jak za jejich problémy muže vždy někdo jiný...

Je to tak, jak píšete.

S Mirkem Dušínem bych asi nekamarádil; protože jsem již v útlém věku dospěl k názoru, že někdo takový nemůže reálně existovat, a i kdyby existoval, tak by ostatní jeho dokonalost spíš iritovala než inspirovala.

Souhlasím, že děti nejsou horší ani lepší, jsou víceméně stejné.Starší generace si stěžuje u mladých na podobné věci jako již v antice.Člověk obecně je víceméně stejný, mění se jen doba, ekonomické a politické prostředí, raketově se vyvíjejí technologie.

Já bych ve výchově trochu ubral na straně všemožných, a často přemrštěných, práv, a více zdůraznil, že existují i povinnosti.

Souhlasím s vámi zcela. A děkuji za příspěvek.