Ač prezidentu Zemanovi jeho názorový obrat ve vztahu k Rusku a Ukrajině moc nevěřím, jsem za něj rád. Děsí mě však postoje některých lidí i zde na blogu, kteří se Putinovu vinu za rozpoutání agresivní války snaží rozmělnit.
Odpověď na otázku z titulku je dost jasná. Válku může zastavit jen ten, kdo ji rozpoutal, a to je agresor, jenž má tvář Vladimira Putina. K tomu však musí být světem donucen, neboť je zřejmé, že to dobrovolně neudělá. Svědčí o tom podmínky, které oznámil v pondělí 28. února 2022 v telefonickém rozhovoru s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.
Podle Putina „je dohoda možná pouze tehdy, jestliže budou bezpodmínečně zohledněny legitimní bezpečnostní zájmy Ruska včetně uznání ruské svrchovanosti nad Krymem, demilitarizace a denacifikace Ukrajiny a zajištění jejího neutrálního statusu“.
Je naprosto nehorázné, že Putin trvá na všem, kvůli čemu začal zločinnou válku proti Ukrajině, a má mu to být splněno prý bezpodmínečně, aniž by přitom on sám dal jakékoli záruky, že by ve své agresi nepokračoval. Z Putinových podmínek jednoznačně vyplývá, že si počíná úplně stejně jako Adolf Hitler v době, kdy zahajoval druhou světovou válku. Je tedy jasné, že splnit Putinovy podmínky by znamenalo mu ustoupit, což by se nepochybně světu vymstilo.
Naopak, Rusko musí být donuceno, aby bez podmínek stáhlo svou armádu z Ukrajiny a aby zejména Putin a jeho nohsledi tvrdě zaplatili za zločiny, které spáchali. Jelikož přímá vojenská akce proti Rusku by v tomto okamžiku nejspíš znamenala světový konflikt, musí být sraženo na kolena především ekonomicky, aby ztratilo sílu a schopnost dále válčit.
Bohužel důsledky Putinových činů pocítí – samozřejmě kromě Ukrajinců – hlavně obyčejní Rusové, tak je to totiž v každé válce. Je rovněž nutné, aby se setkali se světovým odmítnutím i ruští privilegovaní lidé včetně sportovců, umělců…, pokud jednoznačně neodsoudí válku proti Ukrajině a jejího hlavního původce Vladimira Putina.
Mnozí z těch, kteří se snaží za válku na Ukrajině učinit spoluodpovědným Západ, nebo na něj rovnou vinu svalují, se licoměrně dovolávají soucitu s těmi, kteří umírají a trpí a jako řešení vidí například, že by svět neměl podporovat bojující Ukrajinu zbraněmi. Jenže to, co navrhují, by znamenalo, že by Ukrajina byla uvržena do ruského otroctví. A ani tak by nebyla žádná záruka, že Putin přestal vraždit a terorizovat Ukrajince (jak to ostatně dělá už dlouho i se svými vlastními lidmi).
Je nutné zdůraznit, že tím, kdo začal bezdůvodně prostřednictvím svých vojáků zabíjet, a to včetně civilistů a dokonce dětí, je Vladimir Putin. Neváhal do války zapojit ani sebranky profesionálních hrdlořezů. Proti obytným čtvrtím a škole střílí ruská armáda raketomety, jak se právě dočítám, která se po vzoru svého vůdce neštítí ničeho. Ukrajinci se jen brání těm, kteří proti nim vedou zločinnou válku. Brání se odhodlaně a statečně.
Ani ukrajinské matky, za které se schovávají vědomí i nevědomí podporovatelé Putinovy agrese, se na válku nedívají, tak jako oni. Zcela přirozeně se k ní staví spíš jako matka ve stejnojmenném dramatu Karla Čapka. Ta sice trpí žalem až téměř k zešílení nad ztrátou svého muže a čtyř synů ve válce, ale když se dozví, že nepřátelští vojáci vraždí i malé děti, sama podá poslednímu synovi pušku a řekne: Jdi!
