Tak jasná je jedna věc - pro Miloše Zemana je uprchlická krize opravdovým požehnáním. Aniž by cokoliv riskoval (protože nakonec o všem rozhoduje vláda a parlament), sbírá politické a volební body svou protiuprchlickou rétorikou, která je pro většinu národa opravdovým balzámem na duši. A jen kvůli tomu jsou ochotni tolerovat Zemanovi jeho proruské a pročínské postoje. Což já rozhodně nehodlám, jakkoliv mám na uprchlickou krizi a náš vztah k Izraeli stejný názor, jako Zeman. Asi tak...

Do jste vystihl dobře. Je to tak.

I přes úvodní deklaraci (nebo spíše vějičku), že toužíme nazývat věci pravými jmény, jste dále podle mého správně zhodnotil, že nechceme věci nazývat pravými jmény, ale chceme mít jasno. Jasno o sobě, jasno o druhých, jasno, kdo jsou nepřátelé, přátelé, kdo nebo co nám škodí, a co je pro nás užitečné. Rozčilují nás, a je to vidět i na tomto blogu, ti, kteří pořád vše relativizují. Osobně mám nedůvěru k těm, kteří mají jasno. Věřím v pochybnosti, To mi však asi brání nazývat věci pravými jmény.

Myslím, že jste pochopil přesně, jak jsem to myslel. Myslím, že platí - pochybují, tedy jsem. Mám pocit že i René Descartes pochyboval o všem a tak jediná jistota byla, že když vyřkne myslím, tedy jsem, tak v tom okamžiku je to jistota. Jenže je fakt, že lidé chtějí mít jasno, chtějí mít jistoty, ale pochybnosti budou vždycky.

Pravymi jmeny se v tomto state uz dlouho nic nenazyva. Teroristi byvali nazyvani narodne osvobozeneckym hnutim, lide co chteli svobodne zit byli narusitele a utocne rakety byly mirove.

Dnes nam zdejsi blogeri pokojne protestujici dav nazyvaji fasisty, novinari nazyvaji tezkou opici virozou, a nakonec mnozi ani neumeji opsat neci jmeno.

Je hezké, že jste národně osvobozenecký boj ve Francii, v Československu, Polsku v letech 1939-1945 nazval, tak jak jste ho nazval. A útočné rakety V1 a V2 padající na Londýn jste mírovými raketami. S tím by musel souhlasit i protestující dav německých fašistů.

V jedné věci máte pravdu, nebyla to viróza, ale neuropatie.

,,Kdo nazývá věci pravými jmény?"

P.S.: zpravidla, tedy prý, bývají obě dvě poloviny stejné. Jen, že to zase ta větší polovina neví. Ovšem to pařeniště mezi těmi půlkami, tak to zůstává

Já jsem napsal dvě přibližně stejné poloviny, protože šlo ve skutečnosti o dvě menší třetiny, ta třetí větší třetina byl onen třetí svět, a to bylo zmíněné pařeniště mezi půlkami.