Mně se hrozně líbí argument, a zdaleka nejen Váš: proč strašíte, nejsme napadení, vždyť se vlastně se nic neděje. Někteří budou tohle tvrdit i v okamžiku, kdy se kolem nich bude obcházet s cákajícím kanystrem benzínu. A ono se v tu chvíli ještě opravdu nic neděje - dít se začne, až se škrtne sirkou, jenže to už bude jaksi pozdě.

To je akorát vaše konstrukce. Nic takového ve svém textu netvrdím.

Pár poznámek k Vašemu textu:

Co se týče hlasatelů těch pravých cest, tak to nemůžu nevzpomenout právě mainstream při volbě amerického prezidenta. Nad tím se pozastavil např. Jefim Fištejn nebo Alexandr Vondra. A pokud má nějaký subjekt dle vlastní libovůle moc změnit něco tak zásadního, jako je průbeh (prezidentských) voleb, je podle mne situace skutečně VELMI vážná.

Bohužel (nebo spíše bohudík?), sebevědomý a z vlastní vůle jednající člověk ani zdaleka nestačí. Potřeba jsou i jiné vlastnosti, které krásně popsal pan Svoboda. Sebevědomých a z vlastní vůle jednajících šupáků a šmejdů všeho druhu je dnes víc než dost. Ale v tom se asi shodneme.

Co se týče (i vnitřní) politiky a směřování státu, tam ať si rozhodnou lidé sami. Když chtějí socialismus, tak ať mají socialismus. Jak moc by se stát měl postarat o lidi - to je rozprava na dlouhé zimní večery u krbu. Řeknu snad jen tolik, že pokud je člověk mlád a zdráv, má dobrou práci a v podstatě mu nic nechybí, tak je velice lákavé prohlašovat, aby se o sebe každý postaral sám. Pokud se ovšem situace změní v jeho neprospěch, např. těžkou nemocí nebo úrazem, svůj názor má tendenci poněkud korigovat - vlastní zkušenost je nenahraditelná.

K prvnímu odstavci. Co myslíte tím subjektem - mainstream? Kromě toho není ničím mimořádným, když subjekt nebo dokonce jedinec změní průběh něčeho zásadního.

Šupáků a šmejdů bylo, je a bude vždycky dost. Myslím si, že dobře víte, v jakém významu jsem termín "sebevědomý občan" použil. Nenapsal jsem sebevědomý šmejd. Kdybych měl na mysli šmejda, napsal bych to. Svoboda se staví do role jakéhosi kazatele morálky, kterým ale není. A kromě toho mi s oblibou podsouvá, co si z mých slov odvodil, že říkám, ale málokdy reaguje na to, co skutečně sděluji.

Já tedy socialismus nechci a pokud to mohu psát, tak to psát budu. Prohlašuji, že by se člověk měl snažit postarat se o sebe sám, mít odpovědnost za svůj život a nečekat, že jeho problémy má řešit někdo jiný i s vědomím, že jsem již důchodového věku a trpím nevyléčitelným autoimunitním onemocněním. Ubezpečuji vás, že mám dost životních zkušeností a musel jsem se vypořádat s mnoha obtížnými problémy a učinit řadu závažných rozhodnutí.

Kdo by měl za nás bojovat a proč?

Máte bojovat za svůj národ?

To se v dnešní době dočkáte nařčení že jste xenofob nebo dokonce fašista.

Bojovat za svou zemi?

Asi 55% firem (počítáno u firem, které mají nějaký podíl na exportu, abychom vyloučili holiče na rohu ulice) mají zahraničního vlastníka. V oblasti bankovnictví a pojišťovnictví je to dokonce 98% firem.

Tak asi by bylo třeba bojovat za ty zahraniční vlastníky...

Nepsal jsem nic o tom, že by za nás měl někdo bojovat. Netuším, kam těmi otázkami míříte.

Co dovozujete z toho, kdo vlastní firmy? Myslíte, že v minulém režimu byly ty firmy naše? Vy konkrétně jste měl nějakou firmu? Patřily KSČ, která je ukradla a nakládala s nimi podle libovůle. Potažmo patřily Sovětskému svazu, respektive jeho komunistické straně, které KSČ podléhala.

Jak přežít a neválčit - v rodinách, na pracovištích, úřady -státem? Uvedli jste názory. Lidstvo zažilo hrůz a zažívá každým dnešním dnem. Základní logicky tkví v morálce každého. Jelikož není a u nás ani náznakem se nelepší po novodobých 26 let, pak nemůžeme pokročit blíže k nejvyspělejším - nyní myšleno ekonomicky vyspělým. Ačkoliv zde lidé na to mají! Mluveno o regulaci - bez té to nejde - ani u všech "svatých".

Jenže prvně:"Zhasni a kraď co jde"!! Tak se vesměs bývalí hoši namastili.... A dneska říkají - reguluju - JÁ a MÁM na to lidi. Směřování k omezení svobod se řítí do absurdností. My starší víme své. Ale co chudáci učitelé mají učit, komu podlézat a jak lhát. A tak dnešní mladá generace se motá zase v obojetnu. Upřímnost a názorová svoboda(v mezích morálky) je pro takového jen mínusem a na jeho škodu.....

Promiňte, pane Strašile, ale píšete velmi nesrozumitelně. Vaše věty postrádají často logickou stavbu. Jestli jsem ale porozuměl vašemu sdělení, pak píšete, že se u nás za posledních 26 let nic nezlepšilo ani náznakem. To říká kdo? Vy?Pokud je to váš názor, pak byste měl zdůraznit, že to je váš názor a nevydávat jej za obecný fakt. Například já tento váš názor rozhodně nesdílím a znám spoustu lidí, kteří jej rovněž nesdílejí. Podle mého zbytečně zdůrazňujete a zobecňujete negativní jevy.

Ve svém nynějším článku uvádíte jenu velmi moudrou větu: "Proč je ale nutné vnímat všechny, kdo zastávají protichůdná nebo jen trochu odlišná stanoviska, hned jako nepřátele?". To je určitě krásná morální výzva, jenže v tomto ohledu se poněkud podobáte tomu osévači, který osévá cizí pole. Prohlédněte si své reakce v minulých diskusích. Můžete o sobě říci, že jste ochoten dodržovat svou vlastní morální výzvu?

Ve svém článku "Proč boháči nespí pod mostem?" jste uvedl například tuto větu: "Zní to drsně, ale je důležitější, aby elita měla na rozmary a plýtvání, než aby lůza měla na přežití". To je opravdu zvláštní názor od člověka, který ve svém nynějším článku kritizuje vůdcovský princip. Za takový názor by se nemusela stydět ani Marie Antoinetta. Kritizujete polarizaci společnosti a hlasatele "pravých cest" a přitom máte názory, s nimiž byste se klidně mohl stát trubadúrem nějakého toho diktátora.

Dokonce "jednoznačně" nabízíte východisko: "sebevědomý a ze své vůle jednající občan". Myslíte si, že to stačí? Sebevědomý a ze své vůle jednající je totiž kdekdo. Nejsebevědomější a ze své vůle jednající jsou zloději a podvodníci, a to tím spíše, pokud působí v politice. Pro funkční společnost je daleko důležitější ochota pracovat, spolupracovat, přátelství, láska, obětavost, tvořivost, podnikavost, odvaha (nikoli troufalost) a úcta k řádu, který ctí člověka a považuje jeho život za nejvyšší hodnotu. Cokoli jiného je cestou do pekel.

Nevím, jestli má věta, kterou zmiňujete, byla moudrá, ale rozhodně nebyla výzvou, nýbrž otázkou. To už je ale váš tradiční problém, že si vysvětlujete má slova jinak, než byla napsána. Nicméně i když se například my dva v diskuzích přeme a já přitom použiji ostřejší výraz, neznamená to, že vás považuji za svého nepřítele. Jestli vy mě kvůli tomu vnímáte jako svého nepřítele, je to čistě váš problém.

Větu z článku "Proč boháči nespí pod mostem?", kterou vzpomínáte, jsme spolu už probírali a já vám k tomu napsal zhruba to, že jsem větu formuloval takto expresivně záměrně a že jsem pouze konstatoval, jak to je, nijak to nepodporuji a nenavrhuji vůči lůze žádná opatření. Pokud to nechcete chápat tak, jak to bylo napsáno a něco mi podsouváte, je to opět jen a jen váš problém. Chápejte má slova, jak chcete, ale když nemíníte vzít na vědomí, co jsem vám k tomu uvedl, nehodlám s vámi zase já diskutovat o tom, co jste si o mých slovech a o mně vymyslel a domyslel.

pokud jde o váš poslední odstavec, do třetice není mým problémem, že si pletete sebevědomí s drzostí a nestoudností. Pro vás jsou to synonyma? Ochota pracovat, spolupracovat, přátelství, láska, obětavost, tvořivost, podnikavost, odvaha (nikoli troufalost) a úcta k řádu se podle vás vylučuje se sebevědomým jednáním člověka?

Myslím, pane Kvapile, že v tom trochu tápete.

I, pokud akceptujeme ten sovětský zásah v roce 1968 jako napadení, pak to ale v žádném případě nebyla snaha destabilizovat náš stát, ale právě naopak.

Byla to snaha komunistický režim u nás stabilizovat,

To "i pokud" je nějaká sranda ? Já jsem napaden byl. 21.8. ráno na mě sto metrů od našeho domu mířil rusák se samopalem.

Zvyk se stává prvním důvodem dobrovolného otroctví. To je základní problém dneška. Každý vůdce, každá vláda si je vědoma nutnosti souhlasu ovládaných a tak věnuje obrovské prostředky na indoktrinaci a použití specializovaných intelektuálů, kteří jsou vesměs zaměstnanci systému, který pak intelektuálně ospravedlňují a zamlžují pravou podstatu jeho existence a tou je legální loupení a poskytování nadstandartních služeb vládnoucí kastě.

Existují pak dva hlavní proudy kritiků. Jeden proud směle útočí na současné představitele autority, ale vždy se vyhne přímé kritice institucionalizované pozice obecně. Naopak, jeho argumentem většinou bývá, že do autoritářského křesla by mělo být soustředěno více moci, která - když bude v rukou toho správného politika - bude použita ke všeobecnému prospěchu všech. Svým způsobem udržuje ovládané v naději, že pouhou výměnou vládců může dojít k razantnímu zlepšení jejich postavení a prakticky slouží vždy nějaké skupině lidí, která se snaží dostat k moci.

Druhý proud se zaměřuje na samotný systém. Pomocí etiky přirozeného práva se tito lidé snaží uvědomit veřejnost o nemorálnosti systému ve kterém žijí a odsvětit aparát státu. Tento proud se striktně drží základních mravních principů vycházejících z přirozeného práva a zároveň má ku pomoci moderní ekonomii - Rakouskou školu ekonomie.

Je evidentní, že pokud mají lidé svobodu koordinují své cíle skrze trh a proto se jejich cíle dostávají do harmonického souladu.

Na závěr si neodpustím postřeh mého oblíbeného Fredérica Bastiata.

Na svobodném trhu nikdo nemůže akumulovat kapitál, pokud ho nepoužívá způsobem, který prospívá jiným, tj. spotřebitelům. V realitě, psal Bastiat, je kapitál vždy použit k uspokojení potřeb lidí, kteří ho nevlastní.

Pane Kšír, Bastiat předpokládal, že vše je zdarma? To mi vyplývá z Vaší poslední věty. Kdo nevlastní žádný kapitál, tak nemůže mít žádný příjem. Příjem může a musí být na svobodném trhu vždy výsledkem produktivního použití kapitálu, ať už lidského, či reálného.

Jaroslave, války různých úrovní byly, jsou a budou... když to vztáhnu do menšího celku než je ten státní - války rodinné o ovládnutí jeden druhého, dětí, vládnutí penězi...

Když se lidi nedokáží shodnout na tak základní úrovni, nemůže člověk čekat, že to na úrovni vyšší, bude jiné...

Táhnou si to s sebou. Stejně jako alibismus "to já ne, to ségra..."

...a nedají si říct a nedají, když nedostanou denně kost, pak jako psi štěkají

Souhlasím s vámi až na to, že třeba v pojmu rodinná válka je je slovo válka použito obrazně (už jsem to psal panu Píclovi).

Dobrý den, pokud jde o to napadení či nenapadení, velkým problémem, kterému není ušetřeno ani myšlení zkušených generálů, je to, že se připravují na minulé války, ač ta příští bude úplně jiná.

Nejtypičtějším příkladem z minulosti je Bitva u Hradce, kdy Pruská armáda roztroušená v úkrytech a zákopech v pohodě rozprášila rakouskou armádu nastupující na bojiště v klasických pochodujících útvarech. Problémem současných generálů i myslitelů je to, že si napadení a válku představují tak, že sem někdo přijede přes hranice s tankem. Proto se my dva neshodneme i v tak na první pohled banální otázce, jestli v současnosti probíhá v Evropě válka nebo ne.

Ano, Rusáci u nás hybridní informační válku vedou.