Jsem skvělý, jen čtenáři to nechápou

Kolega bloger se v diskuzi podivil nad tím, že můj zajímavý a dobře napsaný článek má čtenost třeba „120 kusů“ a je hned vedle slintu se čteností o řád vyšší. Také nad tím žasnu a řeknu vám, že mě lidé zde na blogu pěkně štvou.

Podotkl jsem k tomu podivení, že je to jako v tom vtipu, co se ptá na rozdíl mezi jazzovým a rockovým kytaristou? Odpověď: Jazzový kytarista hraje tři tisíce akordů a poslouchají ho tři lidé, zatímco rockový kytarista hraje tři akordy a poslouchá ho tři tisíce lidí. Bloger ještě napsal, že si sem lidé chodí pro podporu svých vlastních (častěji přejatých) tezí, což je ale podle něj pravý opak smyslu blogu. Myslí si, že zde by se mělo čerpat z širokého spektra názorů a pohledů a že speciálně u některých mých článků má pocit, že je řada lidí nečte, neboť by musela připustit, že je neumí zpochybnit a museli by přehodnocovat své názory, což je takový stádní princip, který se ukazuje i při volbách.

Věc je v podstatě jasná. Chyba v žádném případě není u mě, nýbrž u těch, co moje články čtou, respektive nečtou. Jsem založením dadaistický básník, co předkládá veřejnosti velmi neotřelé, originální myšlenky zdrcující senzibility a jako takový se holt musím smířit s tím, že budu současníky nepochopen a docení mě až potomci. Jen budoucnost prověří kvalitu, která vyplave na povrch jako zlato či drahokamy. (To je vlastně blbost. Zlato a drahokamy jsou těžké a klesly by ke dnu. No ale nebudu se tím teď zabývat. Je to tak nějak, přibližně v tom smyslu.) Současnost je proces oddělování zrna od plev. Já například jsem ryzí zrno! To je zkrátka teď už evidentní.

Takový Větvička, Šichtařová, Radek, Hejna, Jílek, Boháček, Fürst, Pražák a já nevím, kdo všechno se objevuje mezi V. I. P. blogery, zmizí v propadlišti dějin, hladina se nad nimi zavře a nad vodami se bude vznášet duch Jaroslava Kvapila. Minimálně toho, který se narodil roku 1868 v Chudenicích. A to se říká, kdo ví jestli. No ale zajeďte se podívat k Chudenicím na Kvapilova jezírka, jejichž atmosféru prý přenesl do libreta nesmrtelné Rusalky a bude vám to rázem zřejmé.

Upozorňuji, že tento text je míněn jako seriózní komentář s mimořádně závažným obsahem a ne jako nějaká taková satira nebo dokonce a s odpuštěním legrácka.