No vidíte pane Kvapil, člověk dostal svobodnou vůli a má se rozhodnout, co je správné a jak má žít. Problém je trochu v tom, že bezbožecká ideologie přivádí člověka do prostředí, ve kterém je málo lidské svobody k volbě. Máte nebo jste měl dědečka a babičku, rodiče? Dnes mnohé děti nemají nikoho. Víte kolik bezbranných nenarozených čechů a slováků bylo zamordováno? Víte jak se vyvíjí školní až předškolní výchova? Děti i dospělí dostávají čím dál zmatenější informace o člověku. Jsme lákáni dokonce přes státní instituce k předčasné sexualizaci, sodomizaci ... Pan Kvapil má ještě snad samostatné uvažování, mají ho ale také jeho děti a vnuci? Děti jsou dnes čím dál častěji vypnuty televizí, chytrými mobily aj. Pokud si neudržíme svobodné prostředí pro život, kde bude? Člověk si má vybrat život nebo smrt. Pan papež JPII. nazval dnešní převažující ideologii kulturou smrti.

Jinak ty zázraky jako v době před Kristem a zachycené v Novém zákoně se dějí i dnes. Uzdravování, pomoc Boží je přítomna každodenně, jen se o ní nedozvídáte z přetékajících serverů. V tom možná spočívá vina katolíků, že jsou málo vděční a neděkují a nehlásají veřejně všechno dobré, v čem nám přichází Boží pomoc. Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.

Ta vaše litanie, pane Pavelko, buď odráží nějaký váš osobní problém, nebo je to takové obecné hořekování. "Jsme lákáni dokonce přes státní instituce k předčasné sexualizaci, sodomizaci...?" Třeba tohle byste musel ozřejmit, co tím konkrétně myslíte. Mé děti nechte na pokoji. Jednak jsou to obě už dávno dospělé ženy a samostatné uvažování mají, vaše starost o to je zbytečná. A vnouček je malý. Vždycky záleží na tom, co si konkrétní člověk vybere z toho, co svět nabízí. To o té televizi a chytrých mobilech je pouhé ubohé klišé, s tím na mě nechoďte. A to, co jste napsal v posledním odstavci, může napsat naprosto každý a záleží na tom, jaký tomu dává konkrétně obsah a zda vůbec nějaký.

Však Bůh má také nás, ateisty, nejraději, protože Ho neotravujeme našimi problémy.

A vůbec nám církev nevytvořila žádné podobenství! Jen představu velebného kmeta, případně kubisticky pojaté oko v trojúhelníku.

A Kristus na kříži? Je-li synem Božím, pak jde o zpodobnění, jemuž bychom se klanět neměli. Není-li synem Božím, pak se klaníme lidské modle. Zase špatně.

Pak tu mám trojjedinost - tak kolik těch Bohů máme? Jednoho nebo tři?

Jiná věc je, zda existuje něco mimo nás, jakési nadvědomí. Což lze vidět u společenského hmyzu (mravenci, včely). A jisté pozorovatelné projevy tohoto nadvědomí lze pozorovat i u lidí, např. shodné chování a pocity dvojčat.

Ale víra, ta skutečná, se může opírat jen o věci, o nichž se můžeme přesvědčit - tedy které se nějak projevily. Když bylo zle, pomohl někomu Bůh? Ale třeba přítel, ten ano.

Proto věřím v přátelství, lásku, i dobro, které (poněkud) v lidech je, a tak.

A proto končím ateistickou modlitbou u večeře:

Pane, děkujeme Ti za tyto dary, které jsme si museli sami v potu tváře vydobýt.

Karma!

Už se opakuji, ale dvakrát jsem pod oběma texty napsal, že když mně bylo opravdu zle, pomohla mi má žena, která mi uvěřila, že to dokážu překonat, i když k tomu měla pramálo důvodů. A potom to, že jsem si na základě její podpory uvědomil, že musím provést introspekci vlastní duše (chcete-li), a to důkladnou a nekompromisní. Jestli je bůh, tak to byl on, kdo mě na tuto cestu navedl.

Myslím, že jakákoli víra má v sobě prvek iracionality. Pokud je předmětem víry opět něco iracionálního, není asi možné se dostat racionální analýzou jinam než do oblastí etiky a filosofie. Nechť mi odpustí ti, co tak činí, ale jakási faktická rozprava o tom, zdali Ježíš proměnil vodu ve víno, je přinejmenším podivná. V tom je i onen rozpor , o kterém se zmiňujete. Náboženství, které je prostřednictvím církví ( ať už mají pevnou strukturu či nikoli) šířeno a vykládáno, vlastně nečiní nic jiného, než že se ( z mého pohledu marně) pokouší té iracionalitě dát jakýsi racionální obsah nebo alespoň rámec.

"Bůh existuje , protože na něho mohu myslet jako na bytost, která je obdařena všemi dokonalostmi včetně existence," je argument svatého Anselma a na této argumentaci se od středověku moc nezměnilo. Stále se zaměňuje existence myšlená s existencí reálnou.

V myšlenkové, teologické rovině je to velmi inspirativní, v reálné rovině pro mě absurdní.

Zas a znovu mě přesvědčujete, že chápete dost přesně, co říkám, respektive, co říkám tím, co píšu.

Článek je pěkný , tak jak jste jej napsal , nějak tak to také vnímám .

To jsem velice rád.

Protože už bylo v diskuzi řečeno z mého pohledu podstatné (H.Řeháček, J.Chudáček) mohu jen s blogem vyjádřit souhlas

Jsem ten,ktery jsem.Slovo Buh bylo asi lepe uchopitelne.Vira v jednoho boha,v te dobe bylo prilis mnoho bohu.Zajimavy je vyklad,Jsem to co bude, budes-li ve mne verit.Chovat se podle desatera a vyvarovat se smrtelnym hrichum.V kontextu te doby bylo krestanstvi ideologii snazici se lidi spojit.Bohuzel se prilis vzhledlo v rimskem,cisarskem,modelu vladnuti.

Tak nějak to tehdy asi bylo. Můj text mířil daleko víc do současnosti a proti omílání dávných příběhů, o jejichž pravé povaze dnes už nikdo nic neví.

Nejvice knih je o Bohu a o lasce. Ani jeden z techto dvou pojmu, uz asi z principu, neni presne definovan a kazdy, nekdy i dle situace, pod mim chape neco jineho. Takze se o tom muze psat vecne a nikdy to jasne nebude.

Zapomnel jsem predeslat, ze jste dle mne napsal pekny clanek.

Pokud existuje ráj a Bůh, tak to peklo zřídil zde na zeměkouli.

Jo, tento názor také znám.

Byl jsem na civilním pohřbu, kde řečnice mluvila o omezenosti lidského života, ale také, že zesnulá zůstane věčně v našich vzpomínkách. Na parte bylo uvedeno: Není smrti tam, kde byl život vyplněn prací, láskou a obětavostí. Takže nakonec zde nějaký skrytý náboženský obsah byl, a je v nás hodně hluboko.

Nějaký druh zkušenosti s Bohem nikdy nevymizel, viz třeba krátký nedávný text

http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Nenaplnena-touha-po-stesti-v-srdci-kazdeho-z-nas.html

Kdo nemá aspoň zlomek podobné zkušenosti, může se s textem zcela míjet.

"Ne, to není možné, aby naše cesta, naše skutečná cesta nevedla nikam." Tímto končí jeden příspěvek v odkazu, který jste sem dal. Ale to všechno může být výraz jen toho, že se každý člověk, ač to třeba popírá, považuje tak trochu za střed vesmíru. A proto mu přijde nespravedlivé a nemožné, že smrtí vše končí. Když ale dá své existenci ve vesmíru správné místo, přijde na to, že jeho cesta smysl má. Splnil na světě své poslání a uprázdnil své místo pro jiné. Jenže mnozí nikdy nezjistí, v čem spočívalo jejich poslání. Ve skutečnosti je jednotlivý člověk bezvýznamný, nicotný, akorát si to nechce připustit. Pohleďte na to takhle - kolik lidí se připomíná dnes třeba z patnáctého století, několik jedinců. A je to vlastně nedávno z hlediska věčnosti. A přitom si každý z lidí, kteří tehdy žili, myslel, kdovíjak není důležitý. A stejné to bude s námi. Na druhé straně jsme my jejich potomci a nebýt jich, nežili bychom ani my. A něco z toho, co vykonali, přežilo a postupně se předávalo dál a také na tom my stavíme. Ta cesta nevede nikam, to jen jednotlivcům připadá, že v tom procesu nehrají dostatečně důležitou roli, jak by odpovídalo jejich významu, který si připisují. Ale člověk potřebuje víru, potřebuje boha a tak ho také má, ale to nemá nic společného s tím, jestli existuje nějaký stvořitel a s jeho podstatou.

Já se stále zamýšlím nad tím, proč si jde věda a náboženství, respektive věřící a vědci po krku. Stále mám pocit, že ti lidé něco podstatného nepochopili za II. karma - ono jde o to, co si kdo pod pojmem Bůh neb bůh - lidé představují - existence toho, čemu stále nerozumíme, je přeci nepopiratelná, a je celkem jedno, jak tomu kdo říká Pěknou možnost různých cest, například nabízí Hinduismus a budhismus - pro Evropany nepochopitelné a mnohdy nepřijatelné - přesto, že se jedná v podstatě stále o to samé

Řekl bych, že si spíš jdou po krku ti, kdo o náboženství a vědě jen žvaní. Jasně, že existují věci, kterým nerozumíme a souhlasím i s tím, že je jedno, jak tomu kdo říká. Když se zamyslíte nad mým titulkem, tak je to v něm svým způsobem obsaženo. Nevím ale, proč by mi měl někdo nakazovat, co mám za boha považovat a jak si to mám vysvětlovat.