Jiří Ovčáček – symbol absurdity ve státě

Poslech jsem si rozhovor s prezidentovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem o ovlivňování soudů, BIS, boji s fake news i 17. listopadu, který byl hostem Večerních zpráv na Seznamu a uvědomil jsem si absurditu českého veřejného prostoru.

Kdo je vlastně Jiří Ovčáček? Nezajímá mě jeho minulost, morální a osobnostní profil, jde mi o to, v jaké funkci nyní působí. Odpověď zní jasně – Jiří Ovčáček je mluvčím prezidenta České republiky Miloše Zemana. A kdo je mluvčí? Mluvčí je někdo, kdo je pověřen mluvit něčím jménem (firmy, jiné organizace, instituce či osoby). Úkolem mluvčího je zabezpečit a udržovat kontakt s veřejností prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků (tisk, rozhlas, televize, zpravodajské agentury, on-line média). Mluvčí má i další úkoly, ale o ty teď nejde.

Podstatné je, že mluvčí nemá vystupovat sám za sebe, ale je to „kdosi“, kdo mluví jménem jiného a tlumočí jeho názory a stanoviska, nikoli své. Jeho osobní názory a postoje nejsou vůbec důležité. Jeho úkolem, jak už bylo uvedeno, je pouze a jen zabezpečovat kontakt s veřejností a médii, to znamená, že nemůže být relevantním partnerem ani pro redaktory médií. Funkce mluvčího není politická a vlastně ani úřední, on není kompetentní ze své pozice vydávat žádná stanoviska, natož rozhodnutí pouze tlumočí stanoviska a rozhodnutí toho, kdo jej takovým úkolem pověřil.

Pak je ale velmi podivné, že s ním Seznam učinil rozhovor, a nebylo to ani zdaleka první interview, které prezidentův mluvčí sám za svou osobu médiím poskytl. Vnímáte, jak je to absurdní – mluvčí poskytuje interview? Jiří Ovčáček jako mluvčí prezidenta totiž nemá z titulu svého pracovního zařazení absolutně žádné kompetence vyjadřovat se k dění v politice, k politikům, k osobám působícím ve veřejném prostoru, v orgánech a institucích a k jejich konání. Jako občan Jiří Ovčáček se naopak může vyjadřovat ke všemu jako každý jiný občan. Jenže názory Ovčáčka coby občana nikoho nezajímají, zatímco jako mluvčího prezidenta kupodivu ano. To je další absurdita.

Jiří Ovčáček je nepochybně velmi ambiciózní člověk, a tak v zájmu sebeprosazování překračuje své ve skutečnosti nulové kompetence. Docela se mu podařilo ve vystupování spojit své osobní názory přes funkci mluvčího s názory prezidenta. A tak bylo v rozhovoru na Seznamu slyšet z Ovčáčkových úst, v souvislosti s ovlivňováním soudů a s výroční zprávou Bezpečnostní informační služby, jeho osobní kritiku soudců i BIS za to, že vstupují do politiky. Co ale jiného činí Ovčáček, který je ke vstupu do politiky mnohem méně povolaný? Mluvčí prezidenta se neustále prezentoval takovými výrazy, jako „já jsem překvapen“, „proto hovořím o účelovosti“ a podobnými. Koho to ale zajímá, čím je Ovčáček překvapen?

V souvislosti s letošním 30. výročím 17. listopadu Ovčáček třeba řekl, že se dostáváme do situace, a je to velmi nebezpečné, kdy tady dochází k určitému obřadnictví u jistých výročí, a ta výročí se údajně odcizují veřejnosti. A prezident je prý proti obřadnictví. Když redaktor namítl, že na oficiální oslavy chodí premiéři, ministři…, Jiří Ovčáček odpověděl, že on jim tu účast nevyčítá. To to bouchlo. A kdyby jim ji vyčítal, tak co? Prezidentův mluvčí toho řekl absurdního hodně a nemá smysl všechno rozebírat. Jedna pasáž ale stála za to, už vzhledem k tomu, že rozhovor na Seznamu nesl název „Proč jsem vulgární na Twitteru? Ovčáček vysvětluje. Párkrát ho musel Seznam vypípat“.

Je nutné předeslat, že se Jiří Ovčáček prezentuje na svém twitterovém účtu coby mluvčí prezidenta ČR a jako takový, jak připomněl redaktor, tam napsal na adresu konkrétního uživatele na twitteru – „…možná nějaký takový anonymní dobytek jako ty…, twitter je plný takových sviní…“. Ovčáček odpověděl, že je zastáncem boje s desinformacemi a fake news a že je potřeba na takové věci upozornit. Hovořil také o tom, že mu různí anonymové vyhrožují fyzickým násilím, nebo že si na něj počkají před jeho bydlištěm. Redaktor se ho ale zeptal, čím on se odlišuje od těch anonymů, pokud používá stejná vulgární slova? Ovčáček: „Pane redaktore, uvědomujete si, že tady bráníte lidi, kteří vyhrožují fyzickým násilím?“ Redaktor: „Já se jenom ptát, čím se od nich odlišujete, pokud používáte stejná slova?“ Ovčáček: „Vás pohoršuje, když napíšu takovou věc a vás nepohoršuje, když mi někdo napíše, že jsem ´píp´?“

Pro Jiřího Ovčáčka je takový způsob vedení dialogu příznačný. Má vysvětlit, proč se jako prezidentův mluvčí vyjadřuje na sociálních sítích sprostě, místo toho přejde do protiútoku, odpovídá otázkami a začne jimi tázajícího se moralizovat. Tomu však rozumím, že se ambiciózní člověk jako Jiří Ovčáček ve své pozici chopil příležitosti nejen k sebeprezentaci, ale i k přisvojení si mnohem většího významu než skutečně má. Co ovšem nechápu, že ho prezident ČR Miloš Zeman už dávno nevykázal do patřičných mezí. Nebo že by Zemanovi vyhovovalo, co jeho mluvčí na veřejnosti tropí? V současném Česku je na politické scéně a ve veřejném prostoru mnoho absurdního až neuvěřitelného. Ovšem fakt, že se mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček svévolně pasoval do role politického subjektu a prakticky všichni s ním jeho hru hrají, je přímo symbolem této absurdity.