Mělo smysl demonstrovat proti zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), jak se stalo v pondělí 5. března večer po celém Česku?
Samozřejmě, že to mělo smysl. Zcela liché jsou názory, že už je třeba nakreslit tlustou čáru za téměř třicet let starou minulostí, že Ondráček dělal vlastně jen svou práci, že tehdy s komunistickým režimem „kolaboroval“ téměř každý, kdo nebyl pronásledovaný disident nebo přímo neseděl ve vězení. Ondráček možná byl v listopadu 1989 málo významnou figurkou. Podstatné je ale, že na svých tehdejších názorech trvá, ničeho nelituje a jako poslanec a šéf komise pro kontrolu GIBS má už dost významné postavení, a co je hlavní – Ondráček se stal symbolem skutečnosti, že u nás demokracie nyní dostává na frak.
Vítězství hnutí ANO Andreje Babiše v parlamentních volbách + vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách + Zemanův „bianko šek“ Babišovi na vládnutí + soudní potvrzení Babišovy spolupráce s StB + Babišovo paktování se s komunisty a fašizující SPD Tomia Okamury + čistky Babišovy vlády bez důvěry v různých institucích = „mlátička“ ze 17. listopadu 1989 na postu kontrolora generálních inspektorů bezpečnostních sborů. Zdeněk Ondráček je symbolem marasmu, do kterého se česká společnost dostává. O něj ale ani tak nejde. Daleko zásadnější se jeví, že něco takového, co by ještě před pár lety nebylo vůbec přestavitelné, umožňuje nynější totálně oportunistické (jak to nazval v Lidovkách Martin Zvěřina) vládnutí Andreje Babiše v duchu jezuitského „účel světí prostředky“.
Jedno z hesel, které v pondělí skandovali demonstranti na pražské Václavském náměstí, znělo: „Je to pravda, je to tak, vládne nám tu estébák“. Já si však vůbec nemyslím, že Babiš spolupracoval s StB proto, aby škodil lidem a podporoval normalizační režim u nás, nýbrž kvůli tomu, aby prospěl sám sobě. Tehdy bylo účelné podepsat spolupráci s StB, tak ji podepsal. Tímto stylem pokračoval stále dál, až se stal premiérem. On by vládu sestavil nejradši s ODS, když to ale nejde, spojí se klidně s Okamurou a s KSČM. Když komunisti za to chtějí Ondráčka za šéfa sněmovních kontrolorů GIBS, tak ho instaluje, když se tento krok ukazuje jako chybný, protože vyvolává mohutné protestní demonstrace, tak hodlá zařídit jeho odvolání… Koneckonců i Babišova podpora Zemanovi při volbě prezidenta měla jediný smysl – Zeman dosáhne vítězství, což uspokojí jeho samolibost, Babišovi dá zmíněný bianko šek a dál mu nebude překážet (na to současný i budoucí prezident už ani nemá).
Zemanovi a Babišovi stoupenci a početní naivní lidičkové volili tyto dva muže, neboť jsou propagandou k smrti vyděšeni muslimskými migranty stejně jako multikulturní, „korektní“ a socializující Evropskou unií, a domnívají se, že Babišovo hnutí ANO a Zeman na Hradě mohou zajistit nějakou spásu proti vítačům, sluníčkářům a pražské kavárně, kteří sem podle mínění těchto lidí chtějí muslimy dostat a podporují současné vůdčí síly v EU. V jistém smyslu se tomu nelze divit. Migrační krize znamená vážný problém, bruselská byrokracie navíc nemá žádný plán, jak ji řešit, a „staré“ západní země EU se k východní Evropě chovají arogantně, naprosto nemají představu o životě v zemích V4 a v duchu hesla – „my vám dáváme prachy, tak držte hubu a poslouchejte“ – nás mentorují a snaží se nám diktovat.
Je ovšem absurdní představa, že můžeme s Unií vyjednávat o její rekonstrukci a o své pozici za situace, kdy máme premiérem soudně potvrzeného spolupracovníka StB a bezskrupulózního Andreje Babiše, který navíc čelí trestnímu stíhání a kdy funkci prezidenta zastává starý, nemocný ješitný muž. Připočteme-li k tomu, že se k podílu na moci derou nereformovaní komunisté bolševického ražení a také Okamurova SPD se svým stupidním nápadem bez dalšího vystoupit z EU, máme žalostnou politickou situaci České republiky jako na dlani.
Všichni tito uvedení argumentují tím, že byli demokraticky zvoleni a vůbec se ohánějí demokracií. Je však zcela tristní, když národ školí o demokracii bolševici a vytýkají mu, že většinově „kolaboroval“ s režimem, který oni sami drželi násilím u moci. Nic jiného než proti tomu všemu protestovat a demonstrovat nyní asi není možné. Napřed jsem se divil, že na včerejší demonstraci na Václaváku nezazněly žádné projevy. Pak mi ale došlo, že je to logické. Nemá cenu teď diskutovat, zbývá jen apelovat na premiéra Babiše, aby odešel z politické scény a na to, aby z politiky rovněž zmizela komunistická strana, zákonem označená za zločinnou.
