Pokud chcete svými blogy vzbuzovat pozornost čtenářstva, získat si oblibu a sklízet úspěchy, přečtěte si pozorně následující návod. Obsahuje cenné rady, bez kterých se kvalitní bloger neobejde.
Nezbytnou podmínkou úspěšného blogera je být nějakým způsobem duševně vyšinutý. Na druhu vyšinutí přitom tolik nesejde. Avšak doporučuje se zejména obsese, čili posedlost. Kompulzivně obsedantní porucha (OCD) je zvlášť vhodná, protože kompulze zmírňuje nepříjemný pocit navozený obsesí. Při kompulzi jde totiž o nutkavé chování (myšlenkový pochod), které pod vlivem obsese člověk trpící OCD vykonává. Když potom ono nutkavé chování nabude formy blití, pardon psaní na blog, má bloger napůl vyhráno.
Samotná kompulzivní obsese by však k dobrému blogu nestačila. Chce to ještě témata. Kde je ovšem najít? Nejlepším pomocníkem při hledání témat je mánie, tedy patologické (chorobné) zaujetí a pak samozřejmě stará dobrá paranoia (stihomam). Pokud je člověk totiž opravdu přesvědčen, že mu někdo jiný nebo instituce, společnost, případně celý svět ubližuje, škodí, eventuálně ho pronásleduje a umí se tímto svým pocitem plně zaujmout, terče jeho zloby, vlastně témata jeho blogů se zjevují samy jako plechoví kanci na cvičné střelnici. Vždycky je přece po ruce někdo (něco), kdo za to může a koho je třeba si pěkně podat a pořádně mu to nasolit.
Konečně třetím předpokladem dobrého blogera je být ješitný, samolibý, nekritický, jistý si sám sebou a svou věcí a už to může pálit do počítače jako z kulometu, tlačit to pod párou a válcovat, co to dá. Důležité upozornění – v žádném případě se netrápit ňákou stylistikou, pravopisem, srozumitelností, sdělností! To jsou zdržující zbytečnosti. Psát se má rozvlekle, nudně, tak, aby nikdo netušil, o co jde, vysvětlovat v textu čtenáři, proč to autor píše a co si přitom myslel, jak to myslel, jak to nemyslel, proč si to myslel, čím si to myslel, kdy si to myslel a kde si to myslel. A hlavně nesmí chybět zvolání – světe, div se! Či nějaké takové podobné. Pokud se ještě přidají klíčové výrazy a formulace, jako třeba – islám je zhoubná ideologie, Evropská unie nás ničí, stát je neschopný, politici jsou kreatury, to jsme to s tou pravdou a láskou dopracovali, média lžou a manipulují, ten či onen je hlupák, sráč a idiot (další, nechť si každý dosadí sám) – úspěch je zaručen a sláva blogera nemůže minout.
A jak jsem na to přišel? To jsem si dnes přečetl asi pět po sobě jdoucích blogů...
