Islám je především kultura výrazně odlišná od naší. Člověk má vybudovaný žebříček hodnot a pohled na svět zhruba do 16 let a později se mění jen výjimečně, i když i to se stává. Přijímat větší podíl muslimů do společnosti západního typu je rizikové, protože přijmout její základní hodnoty dokáže jen část a ostatní s ní žijí ve větším či menším napětí a nejednou prakticky odděleně. Není k tomu ani potřeba říkat, který systém je "správnější". Německý ústavní soud před lety řekl, že právo šarí'a je neslučitelné s německým právním řádem. Větší počet muslimů s sebou logicky nese riziko určitého procenta potenciálních teroristů mezi nimi, podobně jako nakažení koronavirem nese riziko určité pravděpodobnosti úmrtí. Teroristé jsou ale jen špička pyramidy, jejíž základnou je stěží odstranitelná kulturní odlišnost, a má spoustu dalších vrstev.

Myslím si, že opravdu nezáleží na motivech a náboženských vyznáních lidí, co vraždí, nebo páchají jiné násilné činy a je chybné spojovat tyto zločiny jednotlivců s nějakou skupinou lidí, kteří mají stejnou víru, nebo zastávají stejnou ideologii, ke které se hlásí i onen zločinec.

Princip kolektivní viny je vždy špatný, na druhou stranu se vždy stane hlavní ideologií státu, v momentě když potřebuje souhlas většiny k použití vojenské nebo policejní síly proti lidem, kteří sice na nikoho neútočí, ale patří, shodou okolností, ke stejnému vyznání jako usvědčený zločinec.

Napsal jste ještě, že se proti tomuto násilí nezvedá vlna odporu v muslimských komunitách, ale to není tak docela pravda, protože odpověď se většinou hledá u těch co těmto komunitám vládnou a ty mají stejné motivace a ambice jako každý jiný politik, který chce vládnout a ti proto spíš umocňují strach lidí z lidí, protože to generuje jejich potřebu a důležitost. Samozřejmě na jedné i druhé straně. Co by si bez nich lidé počali, kdo by bránil jejich způsoby života.

Myslím si, že většina lidí, bez ohledu na to v co věří, dokáží rozeznal když kdokoliv páchá nějaký zločin a distancovat se od tohoto pachatele. Největším zdrojem chaosu a nejednoznačnosti je v tomto smyslu stát a jím vytvořená kolektivistická schémata.

Netušil jsem, že bych zrovna vám dal karmu. Ale s celkovým vzzněním článku nelze než souhlasit.

Jen bych prosil o jedno malé upřesnění stran těch sudetských Němců. Jak správně píšete, hlásila se drtivá většina těchto před protektorátem i v průběhu budování Velkého Německa, k nacismu. Bylo tedy odsouzení a následný odsun této "drtivé většiny" dle práva a správný, nebo se jednalo o uplatnění kolektivní viny? Samozřejmě, když na jedné straně odsoudíme excesy, které při odsunu vznikly nejen ze strany RG a na druhé, že ti prověření antifašisté nebyli do nuceného odsunu zařazeni. (Z nichž mnozí z těch, kteří mohli být odsunoti do bývalé NSR, toho později možná hořce litovali.)

Od roku cca 1962 se mohli legálně vystěhovat do SRN, pouze zaplatili vzdělání.