Vážně dobré. Asi se takové recese děly obecně, protože mám v živé paměti, jak jsem za podobných okolností jedl žížaly a překousával myš. To přišlo neuvěřitelné holkám z ekonomky, pro kolegy biology to bylo zcela nezajímavé.

Určitě všude. Já jsem ale na nějaké překousávání a pojídání živých živočichů nebyl. Měl jsem však spolužáka a ten jedl prakticky všechno. Když už jsem zmiňoval ten chmel, tak onen spolužák nedokázal pozřít akorát provázek na zavazování pytlů s chmelem a deset chmelových šišek. Věřím, že to holkám přišlo nepochopitelné.

Dovolím si malou poznámku k Vaší povídce, která se mi docela líbila:

Problém s pravdou je ten, že každý má tu svou (podobně jako v Prodané nevěstě) jen za jedinou Poslední průzkum veřejného mínění zaměřený na srovnání předlistopadových a polistopadových časů jsem četl před půldruhým rokem. Na otázku "Vyplatilo se před pětadvaceti lety zvonit klíči?" třicet procent respondentů odpovědělo ano, třicet procent ne a čtyřicet, že to vyjde zhruba na stejno. Patřím k těm čtyřiceti procentům

A ještě pár slov k emigraci. Od roku 1948 žili v emigraci (nejprve v Brazílii, pak v Kanadě a na konec v USA můj strýc a teta. Sestřenice, počatá ještě v ČR, se narodila až v Riu. V 60. letech tu byli několikrát na návštěvě - a párkrát i po roce 1989. A po roce 1968 utekl nebo zůstal venku zhruba tucet mých spolužáků z jedenáctiletky či fakulty. Naprostá většina z nich také jezdí na různé srazy, ale ani jeden z nich se nevrátil natrvalo. Některých jsem se ptal proč. Většinou mi odpověděli, že už mají v cizině svě rodiny, domovy a dříve i kariéry. Ale asio tři z nicvh uvedli ještě jiný důvod: "Víš, ono se to tu zas až tak moc nezměnilo. Jen to politické znaménko vytknuté před závorku, je opačné."

Všechno se ve mně bouří připustit, že se mnoho nezměnilo. Čím dál víc to však vypadá, že mají pravdu ti vaši tři spolužáci a těch 40 procent respondentů průzkumu. Je mi to nesmírně líto, ale nedávno jsem někde v diskuzi napsal, že po listopadu 1989 nešlo jaksi vyměnit národ, který měl socialismus zažraný pod kůži. Je ovšem pravda, že kořeny našeho jednání jsou mnohem hlubší. Sahají jistě až do doby po Bílé Hoře a možná ještě dál. Problém je, že my neznáme příliš atmosféru předbělohorských českých zemí. Historické události - to ano. Jak se ale většina tehdejších lidí dívala na svět, o tom nevím téměř nic. Opět děkuji za příspěvek.