Pane Kvapile, nevim co Vam pan Svoboda provedl, ze mu jeho prispevky mazete. Pokud pise kraviny nechte jej a ostatni na to prijdou taky. Pokud se Vam jeho nazory nehodi do kramu, stale nemate pravo je mazat, Vase argumentace, viz citat: " Uvědomte si, že se jedná o mé texty a tudíž i diskuzi pod nimi řídím já a vy jste se pro mě stal nežádoucí osobou." je mylna. Vase texty se momentem uverejneni stavaji verejnymi a podlehaji verejne diskuzi, ne autorovym autoritarskym naladam. Snad to pochopite i bez hloubejsiho zamysleni (uverejneno = > verejne ) Co se reakce na muj nazor tyce, viz Vas predchozi prispevek, plne s Vami souhlasim, ze novinovy text je treba chapat v kontextu doby. Ano, ten kontext byl jiz nekolik let budovan ideologii Adolfa Hitlera, a pan Peroutka tomuto kontextu protizidovskych nalad prizpusobil v r. 1939 svuj slovnik. V cele dnesni kauze nejde o to, zda je Zeman lhar anebo mozna jen trouba, jak se kauzu snazi nastavit media. Nejde zde vubec o charakter Zemanuv, jde zde o charakter Peroutkum, a v kontextu dnesni doby mozna i Konvickuv... A tak aby se pani zalobkyne nemusela stydet za sveho dedecka, soud nepripustil cteni Peroutkovych clanku. Gratuluji.

Jen jsem zde 2x, a to z protejsiho pavlace, vyjadril svuj nazor , a dekuji Vam za Vas, s kterym se zajiste plne nestotoznuji. O tento nazorovy rozdil vsak ani tak nejde. Necitil bych se dobre byt s Vami na stejne lodi, predevsim kvuli tomu, ze si osocujete pravo cenzora diskuze, ktere Vam nenalezi.

(pokud si nebudete moci dohledat relevantni Peroutkovy texty, pan Ovcacek Vam je urcite rad preposle. pratelska rada: zadejte je postou, oficialni znamka Hradu za to stoji) :-)

Mýlíte se ve vícero věcech. Antisemitismus zdaleka nebyl výmyslem nacistů, Peroutkovy (z dnešního pohledu) nepřijatelné články jsou čajíčkem oproti některým židobijeckým textům českých klasiků 19. století...A znovu, zkuste číst Peroutku trochu podrobněji, on se snaží poukazem na rozdíl mezi německými a českými Židy ty druhé chránit (a tady použijte dobový kontext).

V dnešní kauze nejde o souzení Peroutkova charakteru, resp. můžeme se o něm dohadovat jen na základě svědectví jiných lidí, jeho tvorby atd. A tady neexistuje jediný ukazatel toho, že by byl "fascinován" nacismem. Myslím, že se shodneme na tom, že libovolně dehonestovat a urážet ostatní lidi by neměl mít právo ani prezident

Panove "diskuteri" nehodlaji pochopit, ze podstatou Zemanova prohlaseni bylo povzdychnuti nad selhanim nekterych intelektualu vuci nacisticke ideologii, jak mu to vycita i Sdruzeni F.Peroutky:

„S nemilým překvapením jsme zaznamenali Vaše slova na konferenci při příležitosti 70. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim, kde jste hovořil o selhání intelektuálů v krizové situaci, jakým byl nástup nacismu a o jejich fascinaci „naprosto zrůdným učením,“ píše sdružení Zemanovi.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/sdruzeni.../zpravy-domov.aspx...

Bohuzel coby dukaz pouzil Zeman nazev clanku, ktery mozna skutecne neexistuje, coz Zemana sice ztrapnuje, ale rozhodne nevyvraci pravdivost jeho prohlaseni, jak ve vseobecne rovine, tak v te konkretni Peroutkove rovine. Jak pan Ovcacek naleza dalsi "perly" z Peroutkova pera, puvodne uvedeny nazev clanku zacina byt vice a vice bezpredmetny. Jedna se jen o technickou chybu, podstata Zemanova prohlaseni se zda byt vic a vic pravdiva.

Co se alibistickych vysvetlovacu 'tehdejsi a dnesni perspektivy' tyce, obavam se, ze pokud by skutecne verili tomu co rikaj,i museli by obhajovat i Mein Kampf. To vite, to bylo jeste davno pred Peroutkou, to se jeste vubec nevedelo co prijde...

Zajimal by me take nazor Zidovske obce, jak se vyrovnaji s Peroutkovym prohlasenim ze je hodne "presoleno." Snad bude tento posudek vyzadan u soudniho preliceni "vnucka proti Ceskemu statu."

Jen tak dal!! Zajimave sledovat jak daleko chteji urcite kruhy jit, jen aby dokazaly ze je prezident trouba. Stoji toto verejne tajemstvi odhalovat za cenu odhaleni tajemstvi peroutkovych nazoru?

Píšete nesmysly. Zeman prohlásil, že Peroutka byl "fascinován nacismem" - což je samozřejmě totální kravina.

Podle Vás je morálka relativní.

Víte proč onen profesor z filmu o atentátu na Heydricha používal pojem "vyšší princip mravní"? Právě proto, že nepovažoval morálku za relativní. Považoval ji za univerzální systém hodnot, který je nadřazen všemu, všem a vždy. Víte proč je v našem právním systému zakotveno pravidlo "neznalost zákona neomlouvá"? Právě proto, aby nebylo možné právo relativizovat. Pak by se totiž kdokoli mohl bránit jakémukoli obvinění například prohlášením, že nevěděl, že se to nesmí.

Nejenže je podle Vás morálka relativní, ale v šestém odstavci svého článku dokonce říkáte, že "záleží na perspektivně, z které to posuzujeme". Takže když si někdy v budoucnu lidé svorně řeknou, že vraždění Židů bylo v pořádku, tak to bude opravdu v pořádku? Nebude. Je to jen pouhá relativizace zla, relativizace morálky.

To, že antisemitismus byl ve společnosti přítomen po staletí, není omluvou pro antisemitismus. Ve svém článku hojně používáte slovo "dnes", cituji: "Dnes samozřejmě víme, že nacistické hledisko bylo zrůdné..." nebo "Dnes je nám jasné, že je antisemitismus špatnost a nechápeme, jak to mohli lidé tehdy nevědět." Uvědomte si prosím, že to byla špatnost vždycky, nejen dnes. Vždyť koncept vyvražďování Židů nalézáme již v Bibli, takže se nikdo nemůže vymlouvat, že "to nevěděl".

Evropští panovníci od jisté doby kopírovali principy muslimských vládců Španělska a ustanovili Židy jako osobní majetek panovníka (dělali to i čeští králové). Evropští vládci často zakazovali Židům vykonávat "počestná" řemesla a přenechali jim obchod a finančnictví. Židé byli velmi schopní a dokázali v těchto oborech vyniknout. Hodilo se to, když panovník potřeboval peníze - Židé byli ožebračeni jako první. Jinými slovy - obraz "žida lichváře" nestvořili Židé, ale Evropané.

V červenci roku 1938 svolal F. D. Roosevelt Konferenci v Évianu, kde chtěl řešit problém pronásledování německých Židů. Navzdory důkazům to skončilo fiaskem. Relativismu bylo mnoho, ale chyběl vyšší princip mravní.

Morálka jako univerzální princip hodnot, který je nadřazen všemu, všem a vždy? To je nelogické. Jakýkoli systém hodnot musí být ze své podstaty relativní. Záleží vždy na konkrétní společnosti, co považuje za hodnoty. Jiné hodnoty vyznávala společnost v otrokářském starověkém Egyptě, jiné v otrokářském antickém Římě, jiné hodnoty měla stará Čína atd. Pokud jde o antisemitismus, tak ho posuzujete morálními hodnotami, které vyznáváme my jako vítězové II. světové války. Pokud by vyhrálo nacistické Německo, pak bychom vyznávali dnes úplně jiné hodnoty. Společnosti řízené komunistickou ideologií vytvořily zase jiný systém hodnot, který považovaly za nejsprávnější a nadřazený všem jiným systémům. Z příkladů, které jsem uvedl, je patrné, že se systémy hodnot vyvíjely, měnily a vyvíjela se a měnila i morálka. Pro nás je nemorální vlastnit jiného člověka a využívat ho jako otroka. Po tisíciletí na tom však nic nemorálního nebylo. Hodnoty, co vyznávají současné společnosti založené na islámu jsou velmi rozdílné od těch našich. A přesně to je předmětem ústředního konfliktu nynějšího světa. Lidstvo svádí boje o hodnoty a tedy o morálku od věků.

Morálka každého společenství má vždy charakter společenské smlouvy. Když se narodí dítě, přinese si na svět ve svých genech ledacos, ale morálku nikoli. Tu mu teprve vštěpuje napřed rodina a potom další členové společnosti. Kdybyste se narodil jako Křovák nebo Kanak, vyznával byste vždy poněkud jinou morálku.

Jestliže Vyšší princip řekl - vražda na tyranovi není zločinem, jasně tím relativizuje morálku, která zapovídá zabití člověka jako čin nemorální. Já nebo vy s Vyšším principem jistě souhlasíme. Ale to nic nemění na tom, že jeho vzpomínaný výrok je důkazem relativity morálky. Přesně tak, jak jsem napsal.

Příznačné je, že se tento můj text na rozdíl od minulého Peroutkou zabýval, ale vy jste už o něm nenapsal ani slovo, zatímco posledně jste měl na téma Peroutka řečí šestapadesát.

Nedávno jsme v podobné souvislosti diskutovali o neochotě nahlížet na výroky a skutky lidí v minulosti fokusem té doby a našich soudech na základě důsledků, které nemohly předcházet příčinám. Tato vaše polemika mně svádí k úvaze, do jaké míry je kdo schopen v reálném čase zhodnotit situaci a vyjádřit se adekvátně. Přiznám se, že jsem Peroutkovy články nestudoval, ale jejich poněkud zakódovaný smysl je pochopitelný s ohledem na situaci. Aktuálně řešíme principiálně podobnou problematiku, ale nemusíme v obavě o existenci volit nějakou komplikovanou formu sdělení, což se ani většinou neděje. Jsem, jako asi každý, přesvědčen o svém správném náhledu, ale teprve budoucí vyřešení (nebo nevyřešení) situace dá současným postojům punc pomatenosti nebo vizionářské geniality. Ačkoli v tuto chvíli se mi jeví mé stanovisko jasné a principiálně správné, může být v budoucnu vnímáno jako destrukční. A to snad vycházím z obecně humánních a demokratických principů a akceptuji realitu. Ale co když je ten nehumánní, xenofobní a tvrdý přístup ten jediný možný? Mám opustit své pevně zakotvené postoje? Mám je naopak hlásat bez ohledu na realitu? Mám hledat kompromis? Zpětně se vžívám do kůže Ferdinanda Peroutky, který navíc řešil existenční záležitosti a poněkud dramatičtější situaci.

Asi napíši něco o své lásce k prokletým básníkům....

Ani já jsem se původně (v minulém textu) nechtěl zabývat hlouběji osobou, dílem a osudem Ferdinanda Peroutky, ale zmínil jsem ho coby jakousi ikonu česká žurnalisty, kterou je i z mého osobního pohledu. Dál jsem jeho příběh rozebírat nechtěl právě kvůli tomu, že nejsem s to se ani přibližně vcítit do toho, co musel třeba za druhé republiky a pak za okupace prožívat a čemu musel čelit. On samozřejmě na prahu protektorátu (jako ostatně tak mnozí) nemohl mít tušení proti jak obludnému zlu stojí, kam až dokážou nacisté zajít, obecně i v otázce Židů. Pozice jeho a současných lidí, jsou tudíž nesouměřitelné. Jak jsem se pak probíral nynějšími stanovisky různých lidí k jeho několika textům, co vytáhl na světlo Jiří Ovčáček, došlo mi, že se nedokázali oprostit od toho úhlu pohledu, co by se dal vyjádřit - po bitvě je každý generál. Až na ten, který se vykašlal na analýzu a interpretaci a také desinterpretaci Peroutkových slov a činů a soustředil se na výsledné postoje F. P,, totiž odmítnutí kolaborace s nacisty, kterou mu nabízeli výměnou za možnost opustit koncentrák a za druhé na jeho emigraci před komunistickou totalitou, což znamenalo rovněž její odmítnutí. V těchto momentech Peroutka jednoznačně obstál, tudíž je zbytečné pitvat jeho jednotlivé kroky, které ho k nim přivedly. Už proto, že nikdo nemůže říct, že by texty, které nyní leckdo považuje za kontroverzní, někomu nebo snad Československu ublížily, Celou dnešní "kauzu" Peroutka proto považuji za umělou a účelovou a možná v ní jde spíš o vyřizování účtů Miloše Zemana s lidmi ze Sdružení F. P,, jak v diskuzi zde zmínil pan Jiroudek. Pokud ano, pak je celá ta věc ještě horší a mizernější, než kdyby šlo jen o mínění, že Peroutka v té době selhal.

Snad jen, že M.Z. si ,,vzal na mušku" F.P. právě kvůli těm ,,relativním mravům". Nikoli jmenovaného, ale onoho spolku, jménem F.P. se zaštitˇujícím. Právě v onom spolku jsou v nemalé míře zastoupeni ti, kteří se vůči M.Z. v mediích nejvíce vymezují. Jmenovat je netřeba. Ovšem není na škodu projít si seznam oněch členů onoho združení, kdo onen spolek zaštitˇuje, potažmo i financuje. F.P. byl nesporně i dobrý podnikatel, nikoli však nájemný pisálek. A proto byl schopen novinařit ve vlastní režii. I tam je ukázka jeho kvalit. Což se o mnohých členech spolku F.P. říci nedá. Ani náhodou. Pro ně platí většinou, snad až na pár vyjímek, toliko pravidlo: ,,koho chleba jíš, toho píseń zpívej"

Děkuji. Pokud jde o Společnost F. P., zatím jsem se o ní příliš nezajímal a tudíž nejsem schopen se asi nějak smysluplně k tomu, co píšete, vyjádřit. Nicméně jsem si narychlo prošel seznam členů a někteří lidé z něj mi nevadí, jiní ano. Budu o tom muset trochu popřemýšlet a zjistit si víc. Avšak motiv nepřátelství mezi M. Z. a tímto sdružením by mohl být ten pravý, pokud jde o snahu zpochybnit Peroutku. Avšak jestli je to tak, o to víc mi přijde nemístné úsilí M. Z. a J. O. v tomto směru. Jestli si vyřizuje účty se sdružením, netřeba do toho tahat Peroutku samotného. Ale jak říkám, teď vařím z vody.

Já bych uvedl ještě jednu citaci z onoho Peroutkova článku: "...Poněvadž se blíží asi chvíle, kdy mezi Čechy a Němci bude zahájen dialog o židovských věcech, myslím, že tato odlišnost měla by býti předem vyložena."

Peroutka psal článek v době bobtnajícího antisemitismu (i) z vlastních zdrojů, přičemž tušil, že Židy od Němců nečeká nic dobrého. Nemohlo být ono očividné (a z dnešního pohledu nechutné) zdůrazňování rozdílů mezi českými a německými Židy snahou zachránit aspoň ty první, aby "český" Žid "...nebyl posazen na tu káru, která odváží židy německé"?

Určitě mohlo. Je tolik možností vysvětlení, četl jsem nejrůznější názory včetně toho, co zastávám i já a sdělil jsem ho v textu. Musíme také připočítat Peroutkovu velkou obraznost ve vyjadřování, která nemusí být dnes zcela správně pochopena, protože zanikly třeba některé souvislosti, kvůli nimž byla tehdejším lidem jasná a nám dnes ne. Každopádně vám děkuji za podnětný příspěvek.

Krásná práce, klobouk dolů. Myslím, že jste zůstal v přesně správném odstupu při tomto hodnocení a nenechal jste se strhnout k postranním úvahám.

Moc dobré.

Já bych možná hodnotil tento článek mírněji, protože pouze rozebírá a hodnotí situaci v tisku a snaží se dobrat důvodů.

Moc děkuji. Dal jsem si záležet a jsem rád, jestli se to podařilo. Pokud jde o hodnocení Peroutkova článku, ani já bych z toho nedělal žádný protižidovský pamflet. Kromě toho situace Židů v Německu, těch, co tam ještě zbyli na svobodě, byla tou dobou už natolik zoufalá, že jim nějaký Peroutkův článek nemohl ani ublížit. A také si myslím, že se snažil dobrat důvodů.

Jenom k poslednímu odstavci

Žádnému čtenáři jakéhokoliv textu nelze přikazovat, jaké emoce a jaké asociace v něm může vzbudit.

jistě, pane Řezníku... pravdu díte. Tedy pak tu máme čtenáře, kteří, když čtou Zolu, nebo krutosti války u Hemingwaye nebo Barbusse, tak řeknou fuj, tohle já číst nebudu, vo chlastu, krvi a zaraženejch lebkách do hrudníku... a bohužel nepochopí, že je to o tom, před něčím varovat, či se s věcí vyrovnat. A my jim nebudeme brát emoce... A nastupují nám nekomplikované Ordinace v zahradách.

Panu prezidentovi nikdo,ani pan Kvapil, nehodlá nařizovat. Ale mohl by umět chápat autorův záměr, to je snad na takovém postu bez diskuze.

moc pěkné čtení se spoustou pravdy a rozborů., pane Kvapile.. Kdo z nás kdy neřekl v době dávného míru, že prostě nemá rád Němce... dáno historicky, dáno tím, že nám přišli nadřazení...přešlo pár let a já mám Němce moc ráda, jakož i jiní. Vnímáme , jak dlouho si nesli ranec vin na zádech za něco, co osobně nespáchali - jsou přitom přátelští a často plni traumat z té samé války, což málokdo opravdu ví.... Ono zkusme se - vrátím se k Vašemu tématu - zkusme se zeptat těch zmámených do pana prezidiálního, co to je Budování státu?... odpovědi mnohých srdnatých by mne zajímaly.

Děkuji a samozřejmě s vámi souhlasím. Dnes se strašně těžko proniká do atmosféry, problémů a zápasů oné doby. Měl jsem možnost dělat několik studií s různými tématy z doby první i druhé republiky, za protektorátu a vždy se musel pracně vžívat po myšlení tehdejších lidí, žasl nad jejich naivitou a i neprozíravosti a zaslepenosti, ale pak mi došlo, že se to tak jeví jen mně, neboť jsem věděl, jak se věci opravdu vyvinou. Prostě z dnešního pohledu ja každý generál a mudrc.

Pokusil bych se říci něco k dilematu "Nezabiješ!" vers. atentát na Heydricha. Příkaz Nezabiješ! platí v Desateru i ve světském právu. Zároveň se všeobecně říká, že v sebeobraně je možné zabít. Někteří jsou ještě detailnější a říkají, že když na mne někdo útočí, mohu se bránit nebo nemusím, to je moje rozhodnutí. Kdyby však někdo útočil na moje děti nebo manželku, jsem povinen je bránit i za cenu, že bych útočníka musel zabít. A teď vzniká dilema: Byl Heydrich útočník, ohrožoval mne nebo mé spoluobčany na životě? Většina odpovídá kladně. Pak je to jasné a není co řešit.

Já atentát nezpochybňuji. Naopak mi imponuje, že toho nelítostného, krutého, inteligentního, mocného a sebevědomého Heydricha, kterého se báli i jeho soukmenovci, dostali dva nepříliš dobře vycvičení a v podstatě naivní čeští kluci. Uvedl jsem atentát jako vyhraněný příklad, že morálka nemůže být nějakým jednou pro vždy daným, neměnným a nadosobním principem.