Falešná otázka: Věříte Kroupovi, nebo Hamáčkovi?

Zdejší bloger Vladimír Kroupa napsal článek „Proč s námi hraje Janek Kroupa nefér hru…“, který je nyní mezi deseti nejčtenějšími. Mnozí, i lidé, do kterých bych to neřekl, tento blog kvitují, a já se ptám – co je to za blázinec?

Vladimír Kroupa samozřejmě popisuje aféru vicepremiéra Jana Hamáčka, jež se vytvořila kolem jeho plánované cesty do Moskvy, kterou pomohl rozvířit novinář zvaný investigativní Janek Kroupa ze soukromého média Seznam.cz. (zde) Nepřidám svůj pohled na celou kauzu, s níž jsou obeznámeni již všichni, kteří obeznámeni být chtěli. Chci se ale zamyslet nad jinými aspekty.

Zamyšlení uvedu tím, co mi Vladimír Kroupa napsal v diskusi pod svým článkem, a sice, že se nezastává vlády ani Hamáčka, ale jde mu prý čistě o princip – padni komu padni. Jistě se Vladimír Kroupa může domnívat, že mu jde o princip, ale neuvědomuje si, že Jan Hamáček a Janek Kroupa naprosto nejsou v rovnocenném postavení. Janek Kroupa je novinář a pokud si jeho jmenovec Vladimír Kroupa myslí, že s ním Janek hraje nefér hru, může se nechat informovat z řady jiných zdrojů, kteří o Hamáčkově kauze veřejnost vydatně zpravují.

Naproti tomu Jan Hamáček je místopředseda vlády, a jako takový drží v rukou značný díl moci, spoluúčastní se na řízení státu, je zodpovědný lidem této země, z jejichž peněz je také luxusně placený. Kauza Hamáčkovy cesty do Moskvy a jeho mlžných tanečků kolem ní je výhradně jeho problémem, který by měl, ale spíš musí věrohodně vysvětlit. Janek Kroupa v tom hraje pouze roli zprostředkovatele určitých informací, a pokud se ukáže, že jsou lživé nebo vymyšlené, nepochybně za to ponese důsledky.

Není to tedy tak, jak napsal Vladimír Kroupa v perexu svého blogu: Novináři (někteří...), jak se zdá, jsou „chráněným druhem“, profesí, která jako by se cítila být nad všemi ostatními. Tím, kdo má výsadní postavení, je totiž Jan Hamáček, podle mého názoru se cítí být nad pravidly (půjčil jsem si tu formulaci od Vladimíra Kroupy), a opět podle mého mínění své postavení zneužívá.

Abych to vysvětlil. Janek Kroupa napsal článek, takže dělal svou práci, a dal možnost Janu Hamáčkovi se v článku k problému vyjádřit, což on nevyužil a před Kroupou utekl. Hamáček nevyužil ani možnost repliky a místo toho, jako politik placený z peněz daňových poplatníků, který má veřejnosti stále skládat účty za své konání, uspořádal rovněž za peníze daňových poplatníků tiskovku, v níž ovšem nic nevysvětlil, jen popřel celý Kroupův článek a vyhrožoval kdekomu trestními oznámeními a žalobami a žádal po opozičních poslancích jakési omluvy.

Otázka určitě nestojí tak, jak jsem uvedl v titulku s tím, že jde o falešnou otázku, a jak se ji mnozí snaží interpretovat: Věříte Kroupovi, nebo Hamáčkovi? Janek Kroupa hraje v kauze podružnou roli, ta kauza jde celá za Janem Hamáčkem. A už v roce 1992 napsal Karel Kryl: Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!

A proč vlastně kolem sebe Jan Hamáček tolik kope, až to připomíná koně v posledním tažení, než definitivně zatřepe kopyty? Že by nějak vnitřně cítil, že se každým dnem víc mění v politickou mrtvolu?