Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

     Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U druhého stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka s koláčem v ruce. Další ležel před ní na talířku. Dívčina jasně žlutá halenka, vlasy i pleť na obličeji a na krku jako by zářily. Make-up, líčení i výrazné obočí zapříčinily, že její tvář působila sice poněkud uměle, ale přesto půvabně. Jakmile zjistila, že se na ni dívá, strnula s dezertem mezi prsty. Na okamžik vypadala jako modelka připravená k fotografování nebo jako socha.
    Napřed se mu úplně zatajil dech z její krásy. A pak se stalo něco, o čem dosud jen četl. Jako by zvenčí viděl sám sebe, jak vstává, jde k ní a oslovuje ji, aniž by to mohl svou vůlí jakkoli ovlivnit. Navrhl dívce, že by spolu mohli strávit dnešní prosluněný den a ona k jeho velkému údivu souhlasila.
     Nabídl ji, že by se nejdříve mohli jet vykoupat do známého aquacentra. Namítla, že s sebou nemá plavky, ale on se jen usmál a za chvíli si je už oba vybírali v luxusním obchodě nákupního centra. Zaplatil a odvezl ji svým kabrioletem Mercedes se stříbrnou metalízou do aquaparku. Tam odhodil své roky a ona zase upjatost krásky a dováděli jako děti na tobogánech, skluzavkách i v divoké řece, odpočívali ve vířivce a opět řádili a smáli se ve vodě a na atrakcích.
     V poledne odjeli do centra Prahy na oběd v restauraci U Malířů na Maltézském náměstí. Měl k této hospodě sentimentální vztah. V mládí tam chodil se spolužáky na pivo, protože nedaleko od ní sídlila střední škola, kterou studoval. Teď se ale z té putyky stal luxusní podnik. Zálibně pak sledoval, jak dívka delikátně nabírá na lžičku koktejl z kamčatského královského kraba doplněného třemi druhy melounu. Jako hlavní chod si dali flambovaný Chateaubriand s hříbkovou omáčkou a ratte bramborami pro dvě osoby. Nevěděl proč, ale působilo mu potěšení pozorovat tu zářivou dívku, jak jí. Byl šťastný, že ji může dopřát to nejlepší. Po obědě se blondýny zeptal, co by jí udělalo radost. Řekla, že nakupování. Bylo rozhodnuto.
     Byl přímo opilý blahem, když mu dívka předváděla svou dokonalou postavu v různých šatech, botách a kloboucích, a ona pochopitelně také. Balíčky pak naházeli do kabrioletu a vydali se na výstavu šperků, jak dívce slíbil. Tam byla teprve ve svém živlu. Na závěr ji koupil náušnice a náhrdelník, jež byly na výstavě k mání. Den už dospěl k večeru a dívka souhlasila, že s ním pojede k němu domů. Cítil se jako král, když ji vezl zapadajícím sluncem ke své vile. Ohlédl se, zářivě se smála a dlouhé zlaté vlasy jí vlály ve větru…

     „Co na mě tak civíte?“ dolehlo k němu odněkud z dálky.
     „Cože?“ zaostřil oči a uviděl, že dívka u stolku už dojedla jeden koláč.
     „Říkám, že na mě už takovou dobu zíráte jako nějaký magor,“ vysvětlila dlouhovláska.
     „Promiňte, asi jsem se zamyslel a taky se mi líbilo koukat, jak jíte,“ odpověděl.
     „Jste nějaký úchyl, nebo co?“ zaskočilo ji, co řekl a zvedala se k odchodu.
     „Promiňte, vy už ten druhý koláč nebudete?“
     „Ne, a co?“
     „No, jestli bych si ho mohl vzít?“
     „Je tohle možný!?“ řekla dívka, ale pak znechuceně popadla talířek skoro ho před něj hodila. „A ještě jste somrák,“ dodala pohrdavě a šla pryč.
     Vyprovázel ji pohledem a napadlo ho, že má krásnou chůzi. Tak se mi to všechno jen zdálo, řekl si zklamaně. Vytáhl mobil a rychle zjistil, že už mu došel důchod. Zatvářil se spokojeně. No co, pomyslel si, když si to umím představit, proč se namáhat s realizací.