Diváci šíleli nadšením, když jsem běžel (povídka)
= Převlékáme se do běžeckého se třemi spolužáky kdesi v suterénu Průmyslového paláce na pražském Výstavišti, co se tehdy jmenovalo Park kultury a oddechu Julia Fučíka a situace je tristní. Netuším, zda tu kdy byl komunistický novinář Fučík a když ano, co na výstavišti dělal. My čtyři studenti maturitního ročníku tu ale teď jsme, je 21. září 1972 a chystáme se právě na potupu, která nás s velkou pravděpodobností čeká v dorostenecké kategorii Běhu Rudého práva. Ještě nestojíme ani na startu a už mě štve, že jsem se nechal naším tělocvikářem překecat k téhle akci, co má ještě navíc jméno bolševických novin. Běhám rád, ale jen tak pro zábavu, bez profesionálního vedení a bez pravidelného tréninku. Moji tři spolužáci zrovna tak.
= Kdybych dostal na frak v přespolním běhu z Ouholiček do Kotěhůlek, bylo by to smutné, ale mohl bych se domů vytratit nějakou lokálkou a předstírat, že se vracím z neúspěšného sběru hub nebo tak něco. Když ale můj ubohý výkon uvidí stovky diváků, kteří se už třesou před Průmyslovým palácem na hlavní závod mužů nabitý reprezentanty, dostane se tomu trapasu patřičné publicity. Jenže to už se suneme na start, kolem samé atletické naděje v dresech Bohemians, Slávie, Sparty, Dukly a pak my čtyři.
= „Myslím, že budeme rádi, když skončíme v první dvacítce,“ prohlásí spolužák Zdeněk.
= My tři ostatní se ještě stihneme útrpně zašklebit jeho naivitě a už se všichni běžci dávají do pohybu. Mám dojem, že běžím rychle, ale všichni se mi okamžitě vzdalují. Zbláznili se? říkám si. Vždyť jsou před námi skoro tři kilometry. To mi ale není nic platné, neboť brzy už osaměle uzavírám startovní pole. Zhruba po půl kilometru mě navíc píchá tak silně v boku, že mám chuť se na to vykašlat a svalit vedle asfaltové cesty, odkud pobaveně sleduje mé trápení tu a tam nějaký ten divák. Zvednu hlavu a vyhlížím vhodné místo, kam se složím. A vida, tady to už někdo zalomil přede mnou; spatřím ležícího běžce s ksichtem zkřiveným bolestí. Támhle je další a kousek dál jiní dva. Jsou to pohledy, které mi napumpují do těla novou energii. Člověka nic tak neposílí jako neštěstí druhých.
= Plný sil zrychluji a letím jako o závod. On to vlastně závod je; dojde mi. Žádný jiný běžec není ale stále v dohledu, vyjma těch, co se válejí podél trati. Konečně před sebou spatřím dvě zoufalé postavičky. Vidět je, jak sotva pletou nohama, znamená další vzpruhu. Aspoň tyhle trhnu; přesvědčuji se. Jeden však odpadne, ještě než ho doženu a druhý hned nato, co ho minu, takže stále zůstávám beznadějně poslední. Ještě ve Stromovce dostihnu ale své dva spolužáky a chvíli běžíme svorně vedle sebe jenom pro radost z pohybu.
= „Kde je Zdeněk?“ hekám na ně.
= „Někde vepředu,“ zasípá Viktor.
= „Skončí do dvacátýho?“ zasténám otázku.
= „To těžko,“ chroptí Honza.
= Družné chvíle končí, když se blížíme z druhé strany k Průmyslovému paláci, neboť opět začneme závodit. Viktor se z naší skupinky utrhne a Honza i já víme, že na něj nemáme. Soupeříme tedy aspoň spolu a do cílové rovinky vbíháme rameno na rameni. Dopředu to rveme, co to dá a špalír diváků šílí nadšením. Povykují na nás, chechtají se. Takový boj o čtyřicáté šesté místo, jak po závodě zjistíme, vidí určitě poprvé. Cílem probíháme téměř současně a s vyplazenými jazyky. Ukáže se ovšem, že Honza má jazyk o něco delší, tudíž patří šestačtyřicátá pozice jemu. Jsem tedy poslední z těch, co závod dokončili. Na druhé straně bylo na startu přes sedmdesát běžců. Z poražených jsem tedy nejlepší a zasloužil bych si plným právem cenu útěchy, kdyby nějaká byla.
= Odevzdám startovní číslo a chce se mi zvracet.
= „Jak je?“ ptá se Viktor.
= „Asi se pobliju,“ ozřejmuji mu situaci.
= „Kde ses celou dobu flákal?“ stará se Viktor protivně.
= „Já to bojkotoval na protest proti komoušům,“ ušklíbnu se. „A co Zdeněk?“ zajímám se.
= „Doběhl snad pětadvacátý,“ oznámí Honza, co se tu náhle objeví.
= „Tak mu to skoro vyšlo,“ konstatuje Viktor.
= „Co myslíš? Kdyby uvedl v přihlášce na vejšku, že doběhl na Rudým právu pětadvacátý, brali by to jako plus nebo provokaci?“ přemýšlím nahlas.
= „Blbče!“ zasměje se Viktor.
= „Podle mě je hlavní, že zvítězil dobrý sport,“ prohlásí s kamennou tváří Honza.
= Rázem se chechtáme všichni a odcházíme od Průmyslového paláce vstříc maturitě a své zářné budoucnosti.
Jaroslav Kvapil
Média nikdy nemohla být, nebyla a ani nejsou objektivní
Co je smyslem činnosti médií a práce novinářů? Přinášet objektivní zprávy a pohledy na skutečnost? Říkám, že ne. Smyslem novinařiny je hledat pravdu, ač celou pravdu nelézt nelze, jen částečnou, a ta pravdou vlastně není.
Jaroslav Kvapil
Prezident Zeman zůstal věrný své neomalenosti
Prezident Miloš Zeman byl na poslední zahraniční cestě ve své funkci na Slovensku a na tiskovce se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou se projevil fakt jako světový státník, když řekl, že 80 procent GDP Česka tvoří export.
Jaroslav Kvapil
Jak vyčistit Augiášův chlév
Když byl českým prezidentem Václav Klaus, vyprávěl se vtip – „Jaký je rozdíl mezi Klausem a Bohem? A odpověď zněla: Bůh si nemyslí, že je Klaus.“ – Mám pocit, že Miloš Zeman by byl rád, kdyby se o něm vyprávělo něco podobného.
Jaroslav Kvapil
Bude Česko jako Uganda nebo Federace Mali?
Přijdu do volební místnosti zřízené ve školní třídě a jak čekám, až najdou mé jméno v seznamu, všimnu si, že za katedrou visí nástěnný obraz se vzorovým skloňováním mužského vlastního jména coby názorná učební pomůcka.
Jaroslav Kvapil
Ad) Kdo dnes hájí Nohavicu…
Kdosi prý pronásleduje učitelku Veroniku Valíkovou za její podporu Jaromíra Nohavici, neboť o ní někdo v diskusi veřejně napsal, že by neměla učit děti, protože je prý ruský šváb, když Nohavicovy písně stále poslouchá.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Doložte, že je Země kulatá, šokoval slovenský vysoký státní úředník
Blízký spolupracovník slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové Lukáš Machala dal najevo...
Válek představil prezidentovi plán rozvoje zdravotnictví. Řešili i ministra pro vědu
Prezident Petr Pavel přijal ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Představil mu...
Opilý řidič naboural šest aut. Na pumpě pak rozlil benzin a hrozil, že se zapálí
Opilý cizinec zaměstnal v sobotu ráno prachatické policisty. Nejdřív naboural šest aut, pak na...
Není to o lajcích a na TikToku nebudu, říká budoucí ministr pro vědu Tuleja
Pavel Tuleja, který má být příští týden jmenován novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace za TOP...
Prodej RD, Chalupy - zemědělské usedlosti, pozemek 3940m2, obec Habry Zboží. okres Havlíčkův Brod.
Habry - Zboží, okres Havlíčkův Brod
3 300 000 Kč
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com