- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
psí hlava, srdce na pravém místě, dlouhé vedení, lež má krátké nohy, krokodýlí slzy, guláš v hlavě, žába v žaludku, sedět si na uších, zastřený zrak, velké oči, mravenci v nohách, těch námětů máte
Námětů je pořád dost, akorát bych řekl, že to, co uvádíte vy, jsou úsloví a idiomy, kdežto zdravý rozum je filozofický princip, což je "malinký" rozdíl.
5.3.2002 založil pan Petr Hannig (http://hannig.blog.idnes.cz/ a http://www.petrhannig.cz/) Stranu zdravého rozumu.Proč by nemohl býti v politice zdravý rozum? Byl tam do roku 1938, než se podařilo našim tzv. "spojencům" nás hodit přes palubu. Potom jsme jim vyklidili světové trhy, podobně jako po roce 1990.
V politice za první republiky byl zdravý rozum, ale určitě ne všude. Docela jsem to období zkoumal. Když někdo založí Stranu zdravého rozumu, neznamená to ještě, že taková je. Zdravého rozumu se dovolává kdekdo. A kromě toho, když se zamyslíte nad tím, v jakém duchu je napsán můj text, bude vám jasné, proč jsem do něj napsal to o té politice.
<Osobně si myslím, že taková doba nikdy nebyla a svět se nenalézal ve stavu pořádku ani nikdy v minulosti.
Zdroj:http://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=523034>
V tomto vyjímečně s autorem nesouhlasím. 300 let naši/vaši předkové na vesnicích žili v souladu s přírodou. Věděli totiž moc dobře, kdy a co zasít, kdy sklidit, kdy jít s kozičkou za kozlem, atp. Navíc znali i druhou řeč, kterou se mluvilo ve městech. Budovali kostely, kláštery, školy, hloubili studny. Potom zakládali spolky - hasiči, Sokol, Orel, apod. To nebyl svět v pořádku? Až rokem 1918 se dnešním našim tzv. "spojencům" podařilo říši rozbít na malé státečky, že? Proč asi? Jasně, aby se jim lépe ovládala Evropa. My se ale nyní počtvrté (roky 1938, 1968 a 1990) napálit nenecháme, v lidech našeho národa je touha po světě, kde je pořádek, život plný tvořivosti a veselí. Bude líp...
To vám možná z dnešního pohledu a zpětně připadá, že tehdy byl svět v pořádku. Můžete si být jistý, že si lidé tehdy nemysleli, že je svět v pořádku. A opět upozorňuji na to, že je můj text poměrně dost silně satirický, takže nemá smysl v něm hledat nějaká objektivní hodnocení a vážně míněné rozbory. Zkrátka to neberte tak vážně.
Hezká úvaha. Často uvozuji řeč frází, "to dá rozum" (se selským to ani nezkouším, byť jsem selského rodu) a poměrně často je mi vráceno: "čí rozum?" Už jsem o tom zde onehdy psal, myslím si, že každý normální člověk (a zase jsme tam, kde jsme byli, kdo že to je?) někde ve skrytu duše ví, co je dobré, a co ne, ale neřekne to hned (nebo to neřekne vůbec), aby si nezadal a tak mlží a zaštiťuje se ne svým zdravým rozumem, ale jakýmsi rozumem universálním.
To je jasné, že každý ví, co je dobré a co zlé, a nemusí být ani normální, snad jedině kromě naprostých asociálů a lidí s poruchami, které se týkají právě rozlišování dobra a zla.
Pokud někdo rozumný není, nemá smysl ho nabádat, aby používal selský rozum. Nabádáním ho nezíská.
V tomto případě spíš ten nabádající ukazuje, že rozum chybí jemu.
A že se v politice dějí věci, nad nimiž i selský rozum zůstává stát je fakt a skoro každodenní realita...
Nabádáním nezíská rozum ani dítě, které jinak má šanci rozum získat. To se mu holt musí ukázat, jak na to.
,,Co je zdravý (selský) rozum?"Fakt nevímAle nevyloučil bych, že je to ten, který nad jiným, tedy tímtéž, vítězí. Ač někdy nad takovými vítězstvími až zůstává rozum stát (Pyrrhos ?)
P.S.: jestlivá i ten Pyrrhos drobítko nepodcenil i ten zdravej selskej rozum. I když, v daném čase mu možná taky nic moc jiného nezbývalo
Selský rozum je dnes bohužel na straně chorých.Tato společnost je velmi chorá. Čím více je chorá tím více chorých rodí. Ti co by měli rodit nerodí a je jim odepřena pozornost médií. To co "sereme" do nemluvňat je zánik morálních hodnot, které končí smrtí intelektu i chorých.
Teď váhám, jaký smajlík mám použít - tak asi takhle: . A je na okraj - ty, co by měly rodit, protože "ti" roditi nemohou. A pokud jde o smrt, tak tou to končí vždycky a za všech okolností.