Bloger Josef Nožička psal o jakési petici studentů Univerzity Karlovy, která žádá, aby ze školního elektronického informačního systému byla vyškrtnuta kolonka pohlaví a možnost určit si pro sebe rod při oslovování.
Josefu Nožičkovi připadá taková petice jako šílená a já se mu nedivím. Vyšel totiž ze dvou článků, a sice na serverech irozhlas.cz a blesk.cz, na které dal odkazy, a z nichž čtenář až tak „moudrý“ být nemůže. To je ale vedlejší. Naopak podstatné je, že bloger Nožička psal svůj text na základě zprostředkovaných informací, navíc kdovíjak zprostředkovaných. Nicméně v první části svého blogu se ještě jakž takž zaobírá peticí, ač podle zmíněných článků vedení Univerzity Karlovy ještě žádnou neobdrželo.
Problém nastává až v druhé části Nožičkova textu, kde se pokusil spojit petici studentů UK s jakousi náhodně vybranou příhodou na teologické fakultě univerzity v americké Indianě, o které referoval Reflex v článku nazvaném „Jsou jen dvě pohlaví, řekl student a profesorka ho vyhodila. Posíláme jí za odměnu dva nekorektní obrázky!“ Je zcela zřejmé, že požadavek na to, aby z informačního systému UK zmizela kolonka pohlaví a epizoda z univerzity v Indianě, stejně jako otázka počtu pohlaví obecně spolu nesouvisí. Jenže právě z násilného spojení dvou nesouvisejících „událostí“ Nožička vytěžil závěrečný odstavec.
V něm se přestal kontrolovat a pustil do bizarních spekulací, když napsal: „Pokud se náhodou nejedná o dodatečný aprílový žert s půlročním zpožděním, tak jsem opravdu zvědavý, kam až se diskuse o výše uvedených požadavcích povede. Když už část studentů požaduje, aby si mohli zvolit nejenom pohlaví, ale i jméno, které se neshoduje s jejich oficiálně zapsaným jménem v občanském průkazu, tak by si v budoucnu možná mohli i dopředu zvolit, jakých akademických titulů dosáhnou, ti nejvíce sebevědomí pak jmenovat sami sebe třeba rektorem či rektorkou, nebo aspoň děkanem či děkankou.“
Netuším, kde pan Nožička sebral, že si studenti chtějí volit pohlaví? Závěr jeho spekulace pak svádí k otázce – co a kolik toho před psaním požil? Pokud je to ale u něj normální stav mysli, pak je to ještě horší. Nožičkových spekulací se ale chytili různí diskutéři, kteří psali posměšně o divokých počtech pohlaví, jak si o tom kdesi přečetli, o tom, že se kdosi považuje za letadlo, jiný za lampu, nebo padesátiletý chlap za patnáctiletou holku, což mají také z nějakých bulvárních zpráv, nebo se ptali, jestli se budou chlapi pouštět do dámských šaten…
Je evidentní, že otázky lidské identity, genderové rovnosti, postavení sexuálních menšin a řekněme biologických menšin a podobné jsou v současnosti v pohybu. V aktivistickém podání a v bulvárních zprávách a ně navazující „lidové tvořivosti“ podnícené často divokou fantazií a představivostí vyhlížejí tyto problematiky absurdně až šíleně. Jestliže z nich ale vyjmeme jádro, totiž požadavek na nepředpojatý přístup ke každé lidské bytosti, nevidím v něm absurdního, šíleného, ba ani směšného zhola nic.
Z biologického a rozmnožovacího hlediska existují samozřejmě jen dvě pohlaví – samičí a samčí, z jejichž spojení vzniká potomstvo, pokud tedy nejde o partenogenezi, k níž samčí oplodnění není potřeba. Ta se ale u savců, k nimž člověk patří, nejspíš nevyskytuje. Jenže u různých druhů existují rozličné odchylky, biologické, sexuální… V případě zvířat odchylní jedinci však buď nepřežijí, nebo nemají pokračování. U člověka, který žije u hodně dlouho v civilizaci, však přece nejde jen o biologické nebo rozmnožovací hledisko. Jedná se u něj také o něco, čemu se říká společnost a vazby jedinců v jejím rámci.
A snahy aktivistů za genderovou rovnost a práva sexuálních a biologických menšin míří přece právě do oblasti soužití lidí v kulturní společnosti, aby měl každý jedinec právo na respekt k vlastnímu vnímání sebe sama, aby nebyl posuzován, nebo dokonce ponižován, urážen a tupen na základě předsudků, a aby mohl fakticky využívat obecně přijímaného postulátu, že všichni lidé jsou si rovni. Ti, kteří mají pro takové cíle pouze posměch, v sobě hýčkají jen své předsudky a fakticky volají po návrat daleko před dobu, kdy lidé žili v tlupách lovců-sběračů.
Odkaz na článek Josefa Nožičky: https://nozicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758694
