Tak, jako každý smrtelník, chyby dělá i učitel Josef Nožička. Je to sice s podivem, protože učitelé by chyby dělat neměli, ale stane se. Například vydává své dojmy za chyby prezidenta Petra Pavla.
To byla Nožičkova první chyba. A druhá přišla hned vzápětí. U svého blogu neotevřel diskusi, protože nechtěl čelit nevybíravým útokům některých Pavlových často až fanatických příznivců. To je pochopitelné. Jen Nožička přece může ostatní nazývat fanatiky. Jak by to vypadalo, aby nakonec i jeho někdo nazval fanatickým příznivcem Zemana a Babiše. Nožička přece nemůže být fanatikem, on se jen oprávněně čertí proti slovu chaos, které použil nový prezident při inauguračním projevu.
Copak tady byl za Zemana a za Babiše nějaký chaos. Na Hradčany a na celou naší zemi bylo radost pohledět, když na Hradě vládl Miloš Zeman obklopen svými věrnými Ovčáčky, Nejedlými a Mynáři. V radostné atmosféře radil Zeman Putinovi, že by měl střílet novináře, konaly se lahodné zabíjačky, v poklidu se lovilo v lánské oboře, těžil se kámen, udílely se milosti vrahům a abolice kámošům – vše podle řádu a předem naplánovaného scénáře.
A spojovat chaos s Babišem je už úplně scestné. Cožpak si pan Pavel nepamatuje, jak Andrej Babiš vystupoval klidně a rozvážně ve sněmovně? Jak bravurně zvládal situaci například za covidu? Když Babišova vláda přijala tehdy nějaké rozhodnutí, tak to platilo, přinejmenším do odpoledne. Přesný řád mělo i zaklekávání firem, které zlovolně konkurovaly Babišovu Agrofertu. A když Andrej Babiš oznamoval národu – pamätajte si, nikdy neodídem, nikdy – mluvil naprosto vyrovnaně.
A teď si přijde nějaký Pavel a řekne – chaos. Neslýchané, nevídané, nestoudné! Zcela nepřijatelné je pak Pavlovo tvrzení, že Babišova politika byla bezhodnotová. Jako nezpochybnitelnou hodnotu lze přece jmenovat prospěch Anofertu. Pan Babiš tuto hodnotu dokázal geniálně spojit s prospěchem celého Česka v duchu hesla: Co je dobré pro Kolaloku, je dobré i pro zákon. Stačí nahradit slovo Kolaloka slůvkem Anofert a máme moudrou politiku Andreje Babiše shrnutou do jedné věty.
Ještě bych pak chtěl zmínit Pavlův neskutečný exhibicionismus se standartou. Něco takového bylo pro jeho předchůdce úplně cizí. Spálení obrovských červených trenýrek, které zlotřilá diverzně-umělecká skupina Ztohoven vyvěsila na stožár nad Hrad, když předtím ukradla standartu, určitě nelze považovat za exhibicionismus. Byla to spravedlivá odplata těm gaunerům.
Za vrchol všeho lze pak považovat jmenování lidoveckého kandidáta Petra Hladíka ministrem životního prostředí. Vždyť přece Pavlův předchůdce Miloš Zeman v duchu nejlepších tradic házení klacků pod nohy vládě odmítal Hladíka jmenovat kvůli tomu, že dotyčný figuruje v mediálně známé kauze kupčení s brněnskými byty, a navíc zpochybňoval jeho odbornou způsobilost k řízení resortu životního prostředí.
A kdo jiný, než Miloš Zeman se lépe vyzná v životním prostředí? A teď si představte, že Pavlovi při Hladíkově jmenování hned první den po nástupu do prezidentského úřadu, nejenom Zemanovy oprávněné výtky k Hladíkovi nevadily, ale navíc prohlásil, že výhrady a dohady ohledně Hladíka byly podle něj „prázdné“. Jak prázdné? Copak Zemanova slova byla někdy prázdná? To jedině tak flašky a krabičky od cigaret.
