Češi jsou..., Češi si pletou..., jak Češi vidí svět...

Vždycky mě udivovali, ale i bavili lidé, kteří dokáží od pasu či z fleku vyseknout hodnocení určité lidské společnosti, národa nebo lidí všeobecně. Pokaždé, když něco podobného čtu nebo slyším, říkám si, jak to ten člověk ví?

     Zrovna dnes jsem si zde na blogu přečetl úžasnou větu: »Lidé sledují média, aniž by přemýšleli o obsahu, hledají si modly – vzhlíží k těm či oněm politikům, hodnotí s oblibou druhé ale ne sami sebe.« Není to fascinující, když někdo napíše, že lidé hodnotí s oblibou druhé ale ne sami sebe? Člověk, jenž kritizuje a odsuzuje nepatřičnost, které se právě tím samým odsudkem dopustil, je prostě kouzelný. Někteří lidé zcela jistě sledují média, aniž by přemýšleli o obsahu, ale to by autora citované věty nemuselo trápit. Spíš by se on měl více zamýšlet nad svými slovy, než je vypustí prostřednictvím computeru do éteru. Mohu jej za sebe uklidnit, že já o obsahu mediálních informací přemýšlím. Blbě možná, ale určitě přemýšlím (ostatně kvalita požadovaného procesu myšlení nebyla v zadání). Už jsem však věnoval příliš prostoru jedné legrační větě.
     Přečetl jsem si dnes ovšem i jiné zajímavé věci, zejména o Češích. Například, že jsme protivný, nesnášenlivý a zakomplexovaný národ, nebo že si (my Češi) pleteme Srbsko z Bosnou a že slepé mapy ukazují, jak Češi vidí svět. Vezmu to odzadu. Adaptabilní slepé mapy jsou nejspíš dobrá věc. Vyvinuli je informaci z Masarykovy univerzity a tyto mapy dokážou jednak odhalit chyby, jichž se dopouštějí jejich uživatelé v zeměpisu, ale také je zeměpisu naučit, stejně jako anatomii, češtině nebo matematice. Jenže právě jenom jejich uživatele. O tom, jak Češi obecně vidí svět, ví slepé mapy starou belu. Slepé mapy ovšem nic takového netvrdí a zřejmě to neříkají ani zmínění informatici. Hlásá to pouze zpráva o tomto zajímavém zařízení a onoho nepatřičného zobecnění se dopustil její autor.
     Zbytek informací, co jsem se dnes dověděl o Češích, vztáhnu na sebe. Srbsko si s Bosnou nepletu, většiny svých komplexů jsem se v průběhu let zbavil (naštěstí, aspoň se domnívám), nesnášenlivý někdy jsem, jindy zas ne a protivný jsem zcela určitě. Důkazem toho je právě tento text, který tímto končí, neboť cítím, že už jsem dovršil svou míru.