Pěknej den vinšuju a posílám ohřívač pěkně sepsáno - nejvíc škody dělá církev a modlářství (ne vždy a všude) - kříž na stěně kostela je postačující, tuším že by i dnes musel Ježíš práskat bičem a dle mého soudu se jedná o reálnou postavu, co z toho poté udělali následovníci, je už věc jiná, za to on ovšem nemůže

Také si to myslím. Ovšem ten jeho příběh až po ukřižování a jeho rozhovor na kříži s "lotrem po pravici" je vymyšlen úžasně, nemá nikde a v ničem obdobu. Kdyby lidé, kteří se ohánějí vírou v Ježíše, si vzali z jeho příběhu aspoň kousíček toho fluida, toho espritu. Ve skutečnosti jsou často přízemní, plní zloby a nenávisti, závisti...

Musím přiznat, že nad podobným textem jsem přemýšlela, v zásadě bych řekla, že vám rozumím, jak jste to myslel a můj názor je hodně podobný, jen bych asi volila trošku mírnější výrazy, přece jenom, člověk nikdy neví

Uvažuji tak, že pokud existuje nějaký všemohoucí a vševědoucí bůh, tak o mně ví úplně všechno, jaký jsem, jak co myslím a jestli něco říkám mírněji či ostřeji, na tom nic nezmění, Volil jsem záměrně taková drsnější slova, neboť jsem chtěl provokovat, což vševědoucímu bohu musí být rovněž jasné. Ale byla to marná snaha. Ti, co jsou zaníceni pro náboženství, jsem nevyprovokoval k žádnému zamyšlení, pouze k tomu, aby mě okřikovali a vnucovali mi své naučené představy a snažili se mi otloukat o hlavu různé Petry a Pavly, případně se patlali v jednotlivostech a pokoušeli se mě chytat za slova. Jinak děkuji.

Lze brát vážně "Kašlu na autoritu, jde mi jen o prožitek"? Já to slyším takto: "Není důležitá pravda o skutečnosti, jen se mít hezky". Takže to je škoda, že nejde o nic. Hledám poznání, abych ho nějak zařadil do svého života a žil hezky, rozumně a lidsky.

Psal jsem zde (I+II) také něco o tom, co bloger nazývá obludným: "... svět se řítí do záhuby ...", kvůli neposlušnosti k Bohu. Ano, o vážných věcech se nekecá při zábavném plkání. Jen pokud by hořelo, dejte vědět. Buďte zdrávi.

Pane Pavelko, napsal jsem: "Kašlu na uctívání boha, mám na háku boží autoritu, jde mi jen o niterný prožitek boha." To, co jste si z toho vyzobl vy, je nechutná manipulace. Jenže manipulací se nikdy žádné pravdy nedoberete. Hledáte poznání a přitom znásilňujete realitu a nepřípustně zkreslujete slova jiných, aby vám to štimovalo do vašich představ. S tím se ale jděte bodnout.

Asi jste se setkal s tím, že v křesťanství je (či by měl být) základem vztah s Bohem, což je širší pojem než niterný prožitek Boha. Na základě vztahu lze přijmout přirozenou autoritu.

Asi byste měl pravdu, kdybych byl křesťan. Křesťané všech odrůd, potřebují vstupovat do vztahu s bohem, protože bůh má pro ně podobu či povahu nebo charakter, kterou mu ta která církev přisoudila a jako takového musí boha, ať chtějí či nechtějí přijímat. Pak samozřejmě je pro ně autoritou. Křesťané mají pocit, že se potkávají s bohem sotva vstoupí do kostela, nebo když provádějí jakékoli církevní procedury, čtou bibli apod. A přesně v tomto bodě se s církvemi, náboženstvími a věřícími lidmi rozcházím. Pro mě to jsou všechno jen hrátky (většinou prázdné a jalové), protože to všechno vymysleli jen a pouze lidé. Já nepotřebuji vstupovat do vztahu s bohem, a proto píšu o niterném prožitku boha a přitom si myslím, že neexistuje. A jestli existuje, a to říkám zas a znova, tak jeho povaha (ve smyslu podstata) je úplně jiná, než si kdokoli myslí a něž si kdokoli představuje. Setkání s ním nemůže žádný člověk vyvolat, naplánovat, připravit nebo zorganizovat. Nemá smyslu jej vzývat, volat... Jestli bůh existuje, tak o sobě dá vědět konkrétnímu člověku, kdy chce, kde chce a jak chce. A je jen a jen na člověku, aby to poznal, nebo také ne.

Zhruba před třiceti lety jsem brigádničil v pražské ZOO. Míval jsem noční služby s uklízečem, který byl evangelický farář. Vedli jsme náboženské disputace. Já student PřF, "militantní ateista" jsem si na něho vždy připravil celou soustavu argumentů. Vůbec mi je nevyvracel a nesnažil se mě přesvědčit. Rozčiloval mě tím, že mi říkal, že jsem křesťan, podle toho jak žiji a jestli věřím v boha není důležité ani pro něho a ni pro pánaboha. Úplně změnil moji představu o tom, co je podstatou víry a ukotvil ve mně respekt k ní, vše ostatní prezentoval jako podružnosti.

Snad to trochu souvisí i s tím, co jste psal a z čím se ztotožňuji.

Stejně také vnímám závěr vaší úvahy a musím říci, že je mi tento způsob komentování a vzájemného inspirování se taktéž velmi příjemný. Tak nějak jsem si to na blogu představoval.

Poznal jsem také tři faráře (jeden byl evangelický vikář) a byli to moudří mužové. Debata s nimi byla úplně něčím jiným než řada příspěvků prý věřících pod mými blogy "Jsem ateista..." Jinak si myslím, že to souvisí a že je nám oběma jasné, o co běží...

A k tomu se přidávám i já. Žij a nech žít, ty malé zázraky se dějí pořád, stačí se zastavit, pozorovat, naslouchat... Nevnucovat svou představu světa jiným, prostě je nepřetvářet k obrazu svému. Jít svou cestou, hledat, bloudit, nacházet a nechat se inspirovat: přírodou, hudbou, lidmi, četbou (třeba i Vašich blogů). Díky.

Já bych řekl, že se kolem nás dějí i velké zázraky, jenom je často ani nevidíme.

zdravím po trochu ,,takynáboženském,, blogu u sebe včera... víte- já mam taky docela ráda příběhy starozákonní, ale co říkáte na Obětování Izáka? Tohle je pro mne už s prominutí dóst šméčkařský a vypjatý... až si jeden klade otázku, kam až vede ta poslušnost a láska?láska??? ... pro mne teda zrovna tohle v ,,tý knížce,, palec dolů.

Váš blog jsem si ještě nestačil přečíst. Budu si vám muset přidat do oblíbených. A s tím Izákem to vnímám podobně. Ale kdo ví, jestli jsou v bibli jen pozitivní příklady. Záleží na tom, co si z nich kdo odnese.

Je to celkem sympatický text, dal jsem vám karmu.

Jestliže tu křesťané říkají, jak by se lidé (včetně jich samých) měli chovat, je to správné. Tedy až do chvíle, kdy vám křesťané (nebo kdokoli jiný) takové chování začnou vnucovat.

Přísně vzato každý stát vám díky právnímu systému dává nějaké mantinely možného chování, ale pokud tyto mantinely vycházejí z většinové shody na hodnotách, je to fajn.

Na druhou stranu ovšem nelze zapomenout, že evropské hodnoty (tedy spíše ty tradiční, u těch úplně nejmodernějších už bych to tak netvrdil) vycházejí z judeo-křesťanského základu a právě díky tomuto základu se udržely, protože se zároveň udržela i úcta k nim.

To je samozřejmě pravda, ty základy nepopírám.