Bohužel se zřejmě naplňuje to, čeho jsem se obával již dlouho, a sice, že Západ nakonec Ukrajinu obětuje, aby nevystavil „svůj-náš svět“ otevřené válce s velmi agresivním putinovským Ruskem, že přistoupí k novému appeasementu.
Téměř ve všech úvahách a rozborech o příčinách druhé světové války se objevují povýšené kritiky hlouposti zejména tehdejšího britského premiéra Neville Chamberlaina, který spolu s francouzským předsedou vlády Édouardem Daladierem podepsal mnichovský diktát, jenž fakticky předhodili Československo na pospas zvůli nacistického Německa. Domnívali se, že tím nakrmí Hitlerovy agresivní choutky a světu zachrání mír. Samozřejmě se velice mýlili.
No jo, tohle ale můžeme vykládat dnes, protože víme, jak to nakonec tenkrát dopadlo, že tato politika appeasementu, tedy ustupování agresivním stranám, vedla k světové apokalypse plné obrovských, nezměrných tragédií. Nyní, po brutálním útoku Ruska na Ukrajinu, se zdálo, že jsme si vzali z historie poučení. Válka však probíhá teprve druhý den a už to vypadá, existuje řada signálů, že Ukrajina bude obětována v domnění, že pro většinu světa zůstane zachován mír a že nebudou tolik poškozeny (ekonomické) zájmy Západu. No a máme tu nový appeasement jako vyšitý.
Z věcného a snad i strategického hlediska by jistě bylo nejlepší, aby NATO a EU příliš neváhaly a masivně zaútočily přímo na Rusko. V dávných dějinách pro to máme rovněž příklad. A sice v Punských válkách. Zjednoduším-li to, tak když Hannibal řádil na území dnešní Itálie, římský vojevůdce Publius Cornelius Scipio zaútočil přímo na Kartágo, Hannibal spěchal Kartágu na pomoc a v bitvě u Zamy utrpěl rozhodující porážku. A Scipio si pak vysloužil přízvisko Africanus.
Položme si však následující otázky: Kdo v Evropě či USA chce otevřenou válku s Ruskem? Kdo se jí neobává? Kdo nemá strach, jak by dopadla a jak by na něho samotného a jeho rodinu dolehla? Kdo se nebojí útrap, nebo jen ztrát, které by mu taková válka přinesla? Myslí si někdo, že se západní země chtějí vzdát svých zájmů a položit je na oltář vítězství nad Ruskem?
Nahlíženo tímto prizmatem se jeví britská politika ústupků agresivnímu nacistickému Německu v poněkud jiném světle. Nicméně tím nepřestává být sebezničující. Můžeme jen doufat, že nový appeasement vzor 2022 nepovede k tak tragickým následkům, jako ten v druhé polovině 30. letech 20. století.
